Bojíš se Ruska, smáli se mu. Teď se bojí málo. Známý novinář o NATO

28.03.2022 14:40

V osmdesátých letech byl jeden z mála vzdělanců ve Velké Británii, který podporoval NATO. Ale dnes se mu aliance nezdá. Podle něho se aliance proměnila v aktivistický nástroj nového idealismu v křížové výpravě za demokratizaci světa. Novinář a bývalý zpravodaj z Moskvy i z New Yorku Peter Hitchens si klade kacířskou otázku, proč NATO vlastně stále existuje, když například aliance proti Rakousku-Uhersku nebo Osmanské říši dávno neexistují. A část viny za ukrajinský konflikt přisuzuje Západu.

Bojíš se Ruska, smáli se mu. Teď se bojí málo. Známý novinář o NATO
Foto: Repro Youtube
Popisek: Novinář a komentátor Peter Hitchens

Anketa

Má Markéta Pekarová Adamová vaši důvěru?

1%
98%
hlasovalo: 34541 lidí
Peter Hitchens je zasloužilý novinář, publicista a komentátor, sepsal několik knih a psal pro britské deníky Guardian a Spectator a byl také zpravodajem v Moskvě a ve Washingtonu. Ve svém textu, který vyšel před týdnem, připomíná, jak v osmdesátých letech minulého století obyvatelé Oxfordu protestovali proti tomu, aby se v Británii nacházely jaderné zbraně USA, a domnívali se, že NATO je „dílo ďáblovo“.

Tehdy se o tuto záležitost přel se svým bratrem, socialistou Christopherem Hitchensem, který měl za to, že se Peter Hitchens hrozby ze strany Sovětského svazu obává příliš a řekl, že by mu bylo jedno, kdyby Rudá armáda napájela své koně na předměstí Londýna. „Jsem si celkem jist, že pokud by byl dnes mezi živými, tak by mi tvrdil, že se ruské hrozby neobávám tak, jak bych měl,“ dodal.

Tuto rozepři pak připomenul svému bratrovi dvakrát, jednou už za časů Clintona, kdy ho tím rozesmál, a pak po jedenáctém září. Ale tehdy už toto připomenutí Christopher Hitchens považoval za smrtelnou urážku a označil svého bratra za lháře. Peter Hitchens soudí, že právě tato epizoda je ukázka toho, k jaké názorové změně došlo na Západě v politice a v diplomacii.

„Okolo září 2001 se levicový idealismus zbavil své staré, mírumilovné povahy. A místo toho se stal křížovou výpravou za demokratizaci světa, s NATO jako svou zbraní,“ píše Hitchens a dodává: „Starý konzervativní pohled na ozbrojený konflikt – tedy válku jako odstrašení, a pokud selže, tak nepříliš ochotnou obranu – byl odvržen a nahrazen skoro až nadšenou snahou začít svět odznova, tentokrát s použitím bombardérů.“

V osmdesátých letech se mu zdálo, že byl skoro jediný univerzitně vzdělaný člověk, který považoval NATO a jaderné odstrašení za dobré. A nyní je to naopak. „Jsem jeden z mála vzdělanců, který má za to, že Západ nese část viny za hrozný konflikt probíhající na Ukrajině, i když dokážu jmenovat řadu diplomatů a akademiků, od George Kennana a Henryho Kissingera po Jegora Gajdara a Noama Chomskyho, kteří tvrdili, že expanze NATO je hrozná chyba a nepochybně posílí to nejhorší v Moskvě,“ říká.

A dodává, že je jeden z mála, který se kacířsky ptá, proč NATO přežilo zánik svých nepřátel, tedy Sovětského svazu a Varšavské smlouvy. „Udržujeme snad stále pakty proti Rakousku-Uhersku nebo Osmanské říši? Nevím o tom. Možná někde v zapadlých uličkách Paříže, žijíce z prastarých fondů, staří a vzdělaní obývají tyto zašívárny v naději, že se na ně nepřijde,“ nadhodil ironicky.

Podle něho političtí dědicové těch, kdo protestovali proti jaderným hlavicím, jsou nyní vůči NATO celí žhaví, ačkoliv by ho tehdy zatracovali kvůli tomu, jak svou „blaženou nečinností“ chránilo západní Evropu. „Tito nadšenci kupříkladu chtějí nad Ukrajinou vytvořit bezletovou zónu, kterážto politika by nepochybně krvavou válku rozšířila dále do Evropy,“ říká Hitchens a dodává, že nástupci levicových akademiků, kteří omlouvali Sovětský svaz, jsou nyní největšími nepřáteli nekomunistického Ruska. „Býložravci z roku 1982 jsou váleční štváči roku 2022,“ popisuje.

Jak k tomu došlo? Dle Hitchense za tím stojí proměna NATO. Když o alianci psal pro projaderný deník, podařilo se mu z ní nakonec vymámit i „velmi krotkou propagandu včetně nálepek na auto“, která podle jeho slov byla tak krotká, že ani nikoho z jeho sousedů v Oxfordu neobtěžoval. NATO prý tehdy bylo nejen až znepokojivě nečinné, ale také velmi málo ideologicky vyhraněné.

„Vzhledem k tomu, že se v alianci nacházely Portugalsko a Řecko v době, kdy moc svobodné nebyly, a Turecko potom, co se zmocnilo severního Kypru, tak si nemohla dovolit velkolepé proslovy o svobodě, demokracii a právech malých zemí,“ poukazuje Hitchens a dodává, že i budova NATO byla tehdy mnohem skromnější. Upozornil též na to, že v otázce standardizace zbraní za 40 let také velký pokrok nenastal.

Dle Hitchense není idealistům radno číst slavný článek pět smlouvy NATO do detailu, protože obsahuje poměrně velká zadní vrátka. „Jeden velice vychytralý britský diplomat mne poučil, že americký Senát by nikdy smlouvu o NATO neschválil, kdyby se jednalo o skutečnou povinnost,“ říká novinář a dodává, že ve smlouvě je napsáno, že každý podepsaný napadenou stranu či strany podpoří bez otálení a ve spolupráci s ostatními tím, že podnikne kroky „jaké uzná za vhodné včetně použití ozbrojených sil“. Tedy je na signatářích, v jaké míře použije vojenskou sílu a zda vůbec.

„Z toho také pocházely celou studenou válku trvající pochyby Němců, zda by americký prezident kvůli Frankurtu či Mnichovu obětoval Chicago nebo Los Angeles, kdyby na to přišlo. Jaderné střely umístěné v Evropě v osmdesátých letech byly určené k tomu, aby nepříliš pevný slib použití jaderných zbraní byl důvěryhodnější,“ tvrdí Hitchens.

Poukazuje na to, že k aktivaci článku pět došlo jen jednou, po útocích z jedenáctého září a tehdy, částečně, členové splnili svou povinnost. „Z řady důvodů pro ně ovšem bylo těžké útočit na viníky. Takže jsme místo toho měli dlouhé a neúspěšné zapojení NATO v Afghánistánu, což je asi tak nejdál od severního Atlantiku, jak je vůbec možné,“ připomíná lehce ironicky Hitchens.

„Ale to už bylo NATO, které působilo nad rámec svého původního účelu, když na jaře roku 1999 bombardovalo Srbsko. A to byl paradox. Jistěže neústupnost NATO vedla k osvobození Ruska a Rusů od útlaku tajných služeb, což byl jeho největší úspěch. Ale mezi těmi, kdo operaci odsoudil, nebyl nikdo jiný než hlas ruské svobody, Alexandr Solženicyn, který burácel, že členové NATO jsou agresoři, kteří obešli OSN a započali novou éru, kde právo určuje síla,“ poznamenal dále.

Podle něho měla tato proměna dělat lidem větší starost. „NATO se za deset let proměnilo z mírně se vyjadřující apolitické výspy skutečné svobody, která měla za cíl hlavně tu být, v aktivistický a hřmotný nástroj nového idealismu. Všichni jsme slyšeli o překování mečů na pluhy, ale NATO udělalo něco mnohem odvážnějšího. Štít překovalo v meč,“ uzavírá Peter Hitchens.

 

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

Ukrajina (válka na Ukrajině)

Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.

Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.

autor: kas

FactChecking BETA

Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.

Přezkoumat

migrační pakt

Dobrý den, prý budete ve sněmovně jednat o migračním paktu. Znamená to, že jde ještě zvrátit jeho schválení nebo nějak zasáhnout do jeho znění? A můžete to udělat vy poslanci nebo to je záležitost jen Bruselu, kde podle toho, co jsem slyšela, ale pakt už prošel. Tak jak to s ním vlastně je? A ještě ...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Velcí kluci za Evropskou unií. Naštvaný Orbán už byl konkrétní

22:30 Velcí kluci za Evropskou unií. Naštvaný Orbán už byl konkrétní

Víte, že konferenci konzervativců Viktora Orbána nebo Nigela Farage zakázal v Bruselu komunální star…