Pokládá si otázku, zda následující slova skutečně pronesla Lucie Bílá: „Žijeme v krásné zemi, kde bychom si měli vážit jeden druhého. Gesto Radka Bangy bylo velmi zbytečné. Jsou věci, které se neříkají veřejně, ale měly by se říkat v soukromí.“ Uvedená slova pronesla Lucie Bílá proto, že Rom Radek Banga, frontman skupiny Gipsy.cz, na protest proti zpěvákovi a skupině Ortel zapískal a opustil sál při udělování Českých slavíků.

Podle Rychlíka je už samotný pojem Český slavík směšný. „Nic nevyjadřuje tak guberniální rozměr naší pop music. Slavíci, čeští, malí zpěváčci, za hranicemi země neznámí, ale naši. Cvrdlikají nad krásnou zemí, kde je nejlépe před nějakou ošklivostí se zavřít doma do svých pokojíčků,“ píše Rychlík.

Upozorňuje, že se více než čtvrtstoletí zabývá romským holokaustem. Pro Radka Bangu má nejenom pochopení, ale plně jeho postoj podporuje. „Stačí sledovat ten xenofobní a násilím vyhrožující hnus, který proti němu a serveru Romea.cz rozpoutali naši vlastenci. Čeští slavíčci jsou lidé žijící sebezbožňující život zcela mimo realitu, jejich kořeny jsou hluboce v normalizační kultuře, která se vyznačovala cvrdlikáním naprosto bezobsažných textů. Můj oblíbený pan Chesterton o nich psal kdysi: ‚Nestrannost je dnes jen vznešený výraz pro lhostejnost a lhostejnost je jen elegantní výraz pro ignoranci,‘“ uzavírá své zamyšlení režisér Rychlík.