Yekta Uzunoglu se narodil v roce 1953 v tureckém Silvánu. Původní název zněl Farqin a šlo o hlavní město arménského a později i kurdského království – než přišla islamizace ze strany turecké vlády. 

 

 

Po převratu v Turecku, který proběhl v roce 1971, získal Yekta Uzunoglu, jenž v té době zrovna studoval v Paříži, stipendium v Československu. „Měl jsem na výběr mezi pěti zeměmi včetně Švédska, ale vybral jsem si Československo. Náš legendární vůdce Masúd Barzání v roce 1958 navštívil Prahu, a další kurdský vůdce, později zavražděný ve Vídni, zde dokonce žil. Navíc první, kdo kdy přednesl na půdě OSN něco o Kurdech, nebyl nikdo jiný než profesor a bývalý ministr zahraničí v době Dubčeka Jiří Hájek. V Čechách se to neví, ale u Kurdů se to zapsalo do dějin a vědomí,“ prozradil muž, který v Česku po roce 1990 založil řadu obchodních společností. Některé mu vydělávaly na to, aby mohl v češtině vydávat kurdské knihy a studentům z jeho vlasti platit různá stipendia. Pak se ale střetl s proslulým českým „právním“ systémem, který si se spravedlností moc netyká, neboť až příliš často slouží jako nástroj nejrůznějších vlivových skupin.

 

 

Fatálním se kurdskému lékaři a podnikateli stala skutečnost, že se stal představitelem Škody Praha a Škody Plzeň na Středním východě. „To byla osudová smlouva, protože v době totality výrobní závody neměly právo samy podnikat. Vyvážet mohly pouze prostřednictvím takzvaných podniků zahraničního obchodu. Po převratu se tyto podniky začaly rozpadat a na mě se Škody obrátily, jestli bych jim nemohl pomoct, aby mohly v různých projektech pokračovat,“ objasnil dobu, kdy začaly jeho trable. „Ani ne za 14 dní po podpisu smlouvy se v mé kanceláři objevil Jaromír Johanes, velvyslanec v turecké Ankaře, který byl dříve ministrem zahraničí za Gustáva Husáka. Odrazoval mě od toho, abych se jakkoli angažoval v oblasti energetiky. Vnímal jsem to jako výhrůžku,“ vzpomíná Yekta Uzunoglu. To bylo 1. září 1994, 13. září už byl kurdský podnikatel zadržen.