Ukazuje se ostatně, že pro senátní návrh zavedení teritoriality není ani samotný ministr spravedlnosti Robert Pelikán, který jej před pár dny označil za zákon o blahobytu soudních exekutorů. Že jde o téma třaskavé, předeslal už v úvodu debaty její moderátor Jakub Železný, který naznačil, že málokteré téma vzbuzuje ve veřejné diskusi takové vášně. Ostatně exekuce jako takové jsou v České republice ožehavým tématem už řadu let. Většinou ale především v souvislosti s bulvárními případy dlužníků, kterým exekutoři znepříjemňují život, a to údajně kvůli dluhu, který vznikl nezaplacením pokuty za jízdu načerno v MHD nebo neuhrazením složenky za elektřinu.
A byly to především podobné bulvární případy, které přiměly řadu politiků vyhlásit veřejný boj exekutorům. Boj vedený mediálně, ale také legislativními úpravami a regulacemi. Že se z exekucí stalo výsostně politické téma, je nad slunce jasné. Aby také ne, když dlužníků v exekuci bylo v České republice loni v říjnu na 731 tisíc, což už je slušná skupina potenciálních voličů.
Jednoznačně největší vášně ale budí mezi odbornou veřejností právě návrhy na zavedení teritoriality, která by zrušila možnost věřitele svobodně si vybrat exekutora odkudkoliv z celé České republiky. Exekutoři by byli k exekucím rovnoměrně přidělováni podle místní (krajské) příslušnosti krajským soudem, což by byl konec volné soutěže mezi nimi. Tyto radikální systémové změny názorově rozdělily exekutorský stav, politiky i odborníky. Jak se ale ukázalo už při úvodních slovech účastníků lednové debaty v hotelu Savoy, les rukou zdvižených pro zavedení teritoriality rapidně prořídl.
Tento trend ve vývoji postoje k teritorialitě nejlépe demonstrovala velmi otevřená slova poslance za hnutí ANO Radka Vondráčka: „Před lety by mě pro teritorialitu asi přesvědčili, ale dnes je to jedna z nejnebezpečnějších novel, kterou ve sněmovně máme. Ačkoliv jsem vládní poslanec, pokud to neudělá opozice, půjdu k tomu pultíku s mikrofonem já a navrhnu zamítnutí této novely v prvním čtení.“
Poslanec Vondráček také popsal důvody svého jednoznačného postoje. Ten zásadní se shodoval s tím, co při debatě zaznělo několikrát: „Není vůbec jasné, jaké ekonomické důsledky by teritorialita přinesla.“ Jediná studie, kterou na objednávku Ministerstva spravedlnosti ČR uskutečnili odborníci z VŠE, navíc řekla, že teritorialita povede k poklesu vymahatelnosti o desítky procent.
„Neproběhla žádná posuzovací práce procesu RIA (hodnocení dopadů regulace, pozn. redakce). Nejvíce mi ale vadí to, že se s tím přichází pod rouškou ochrany dlužníků. O jakou ochranu by mělo jít? Snížení nákladů na exekuci? Vždyť cestovné už bylo zastropováno. Větší komfort dlužníka? Ale co věřitel?! Ten nemá nárok na komfort? Nikdo se navíc nezamyslel nad tím, že 40 procent dlužníků se nezdržuje v místě trvalého bydliště. To ta novela to vůbec nereflektuje. Navíc by nastala exekuční migrace. Není nic jednoduššího, než si v nějaké chaloupce v kraji, kde nebudou exekutoři pořádně fungovat, zřídit trvalé bydliště,“ rozcupoval návrhy na zavedení místní příslušnosti Radek Vondráček.
S běžně užívaným argumentem, že Česká republika a Slovensko zůstávají jedinými zeměmi, které v Evropě dosud teritorialitu nezavedly, se zase v diskusi vypořádal soudní exekutor z Litoměřic Ondřej Mareš. Celostátní působnost podle jeho slov funguje také v Nizozemsku, Slovinsku, Anglii a Walesu.
(Foto: Media Events Company)
„Říct, že u nás teritorialita není, zatímco všude jinde v Evropě kromě Slovenska je, je sice líbivé tvrzení, realitě je ale na hony vzdálené. Když pominu, že fakticky to není pravda, pak je především třeba říct, že není teritorialita jako teritorialita. Existuje mnoho rozdílných systémů. V některých zemích navíc sice teritorialita je, ale trendem je ji opouštět. Například v Belgii přešli z původních 26 regionů na 12, ve Francii se zase od roku 2017 sníží počet regionů ze 101 na pouhých 29,“ vysvětlil v jakémsi okénku do zahraničí Mareš.
Zásadní problém s teritorialitou tak, jak ji navrhují senátoři okolo Zdeňka Škromacha, se ale ukazuje být ve zrušení volné soutěže exekutorů: „V zemích, jako jsou Belgie, Estonsko, Francie, Irsko, Litva, Řecko, Skotsko nebo Španělsko, funguje mezi exekutory volná soutěž, i když jsou rozděleny do regionů. A v zemích, kde je teritorialita bez volné soutěže, jsou zase exekutoři státními zaměstnanci. Jediná země, kde dnes funguje teritorialita bez konkurence a exekutoři jsou soukromými subjekty, je Maďarsko. A přesně takovou teritorialitu chce senátní návrh zavést u nás,“ posteskl si litoměřický exekutor ve svém příspěvku.
Pohledem z jiného břehu, tedy ze strany věřitele, pak přispěl do debaty Pavel Staněk, prezident České asociace věřitelů: „Představte si věřitele, který žije v Semilech. Dnes si může po rozhodnutí soudu zvolit exekutora ze Semil, protože to má blízko a nechce vynakládat finance spojené s dopravou a podobně. Kdyby se zavedla teritorialita, může mu soud přidělit exekutora třeba z Havlíčkova Brodu, což se takovému věřiteli výrazně prodraží. A argument, že dlužníci budou mít v teritorialitě blíže k exekutorovi? Já si vážně nejsem jist, kolik dlužníků dochází na exekutorský úřad. Myslím, že dlužníci se exekutorskému úřadu spíše vyhýbají.“
Odmítavý postoj k zavedení teritoriality při debatě zaujali také další diskutující, například Karel Havlíček, předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR, Filip Hanzlík, náměstek výkonného ředitele České bankovní asociace, nebo Robert Němec, místopředseda představenstva České advokátní komory. Ze dříve téměř jistého zavedení místní příslušnosti, po kterém volali politici i veřejnost, se stává velmi nejistá záležitost, jejíž osud visí na vlásku. Více ovšem naznačí až první čtení ve sněmovně, která je ale zatím zablokována jednáním o elektronické evidenci tržeb.
- široké téma EET
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomáš A. Nový
