„Nálada ve společnosti byla po roce 1989 protikomunistická a za každým neúspěchem všichni viděli StB. Bývalí příslušníci a agenti Státní bezpečnosti byli démonizováni. Byl jsem více než tři roky bez práce, bez vlastního bytu a dokonce mi odejmuli podporu v nezaměstnanosti. Nezbývalo nic jiného, než začít podnikat,“ uvedl.
Tvrdí, že v roce 1989 sehrál postupně dvě role. Nejprve se jako student Milan Růžička infiltroval do studentského hnutí. S dalšími se podle svých slov podílel na svolání demonstrace na Albertově 17. listopadu 1989. Na ní pak působil jako provokatér. „Růžička organizoval studenty a zajistil si přístup k důležitým disidentům, jako byl Havel,“ řekl.
Zifčák říká, že zasáhnout měl i do dění po demonstraci na Národní třídě. „Růžička měl žít a dále se stýkat s lidmi. Nikdo nemohl tušit, že se to nakonec zvrtne úplně někam jinam,“ doplnil bývalý agent StB. Původní plán totiž podle něj počítal s tím, že režim demonstrace zvládne a Růžička bude ještě nějakou dobu působit mezi studenty. „Pak bych na několik let zmizel na některé z ambasád,“ řekl.
Některé nejasnosti okolo zásahu na Národní třídě poskytly živnou půdu pro vznik různých spekulací a spikleneckých teorií, které již v minulosti podpořil svou výpovědí i Zifčák. Již dříve tvrdil, že jako provokatér zavedl průvod na Národní třídu, kde předstíral údajně mrtvého studenta Martina Šmída. Jeho role prý byla součástí plánu části komunistů a představitelů StB na zdiskreditování některých členů vedení strany.
Úkol pro Martina Šmída byl podle Zifčáka krátkodobý. Zpráva o jeho smrti měla fungovat jako dezinformace. Kdo tehdy k této akci vydal rozkaz, ani dnes říct nechce. Plnil prý ale pokyny nadřízených. Drahomíra Dražská, která zprávu o mrtvém studentu Šmídovi rozšířila, ale tuto verzi odmítá. Říká, že se Zifčákem a StB nemá nic společného. Opakovaně uvedla, že si všechno sama vymyslela. Naopak Zifčák tvrdí, že i ji StB řídila.
Za svou činnost u StB se dnes Zifčák nestydí. Je na ni hrdý. „Pokud bych byl znovu pověřen úkoly, které jsem tehdy plnil, tak bych je opět splnil, jak nejlépe bych dokázal,“ říká s odstupem bezmála 30 let. V roce 1994 byl za svou činnost odsouzen. Ve vězení z osmnáctiměsíčního trestu strávil osm měsíců. Pak byl na konci roku 1995 podmíněně propuštěn.
„Dnes se už na to dívám s nadhledem, ale tehdy po mém zatčení mi příliš do smíchu nebylo. Když si uvědomíte, že v prvotním odůvodnění mého obvinění bylo uvedeno, že jako organizovaná skupina jsme se podíleli na přípravě státního převratu, tak to tak trochu hrozilo exemplárním potrestáním,“ řekl.
Dodal, že před 30 lety jako příslušník vojensky organizované složky chránil Československou socialistickou republiku a na to také skládal přísahu. „Paradoxní je, že stejnou přísahu po svém zvolení do funkce prezidenta ČSSR skládal i tehdejší prezident a dřívější disident Václav Havel,“ řekl. „Zcela zodpovědně navíc prohlašuji, že v průběhu své činnosti jsem nikoho neusmrtil a ani neposlal do vězení,“ uvedl.
Zifčák ale připouští, že změna režimu přinesla i dobré věci. „Je třeba to vnímat objektivně. V tomto směru bych zmínil například svobodu slova, svobodné cestování anebo třeba také soukromé podnikání. Celkově ale hodnotím uplynulých 30 let nepříliš pozitivně. Společnost je rozhádaná, mezilidské vztahy jsou v totálním rozkladu a udavačství je mnohem progresivnější. Lidská závist je ve společnosti tak zakořeněná, že nám mnohdy již připadá jako samozřejmost,“ míní.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
