„Najednou tady nebyl žádný vůdce národa,“ posteskl si. Osobně tehdy velmi silně pomýšlel na emigraci, ale nakonec v zemi zůstal, protože tu měl osamělou matku.

Na otázku moderátorky, zda se tehdy národ příliš snadno nevzdal, Kroupa uvedl, že lidé, kteří ovládali veřejný prostor, naléhavě žádali lidi, aby nedali sovětským vojákům záminku k ospravedlnění zásahu. Ti, kteří by se okupantům postavili, by se vystavovali podezření, že pracují pro Sověty.