Co považujete za největší světové nebezpečí?Anketa
„Ukrajinský premiér Arsenij Jaceňuk volá po přijetí legislativy, která by umožnila Ukrajině stát se členem NATO. Prezident země Petro Porošenko se zase nedávno nechal veřejně slyšet, že by Ukrajina mohla získat jakýsi status „privilegovaného“ člena NATO. Ani jedna z těchto dvou možností však není pro Ukrajinu řešením,“ je přesvědčen Cohen.
„K pochopení, že tudy cesta nevede, by si západní i ukrajinští lídři měli znovu přečíst projev ruského prezidenta Vladimira Putina, který učinil 18. března po anexi Krymu. Putin v něm mimo jiné řekl, že Rusko bylo přinuceno anektovat Krym, aby zabránilo možnosti členství Ukrajiny v NATO. Zároveň dodal, že NATO Rusku dalo mnohokrát slib, že se nebude rozšiřovat směrem k jeho hranicím a vždy svůj slib posléze porušilo,“ píše Cohen.
NATO Rusku slíbilo, že nepůjde za hranice Německa
„Podle německé kancléřky Angely Merkelové žije Putin v jiném světě. Pravda je však taková, že Putinův světonázor sdílí naprostá většina Rusů. I sovětský reformátor Michail Gorbačov si před šesti lety hořce postěžoval na neustálé porušování slibů ze strany Západu. „Spojené státy i NATO slíbily, že ani po skončení studené války nepůjdou za hranice Německa. Přitom je nyní členy NATO polovina střední a východní Evropy. Co se stalo s jejich sliby?“ prohlásil Gorbačov v rozhovoru pro deník Daily Telegraph.
„Abychom lépe pochopili, co myslí Gorbačov s Putinem oním porušením slibu, musíme se vrátit do února roku 1990. Tehdy zástupci Spojených států, Západního Německa a Sovětského svazu jednali o znovusjednocení Německa a budoucnosti NATO. V rozhovoru s Gorbačovem tehdejší americký ministr zahraničí James Baker prohlásil, že „NATO se nerozšíří na východ ani o centimetr“. V ten samý den sovětskému ministru zahraničí Eduardu Ševarnadzemu potvrdil to samé i německý ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher,“ připomíná americký úředník.
„Na základě těchto ujištění Gorbačov oficiálně posvětil znovusjednocení Německa. Bohužel pro nástupce Gorbačova ve funkci, poslední sovětský vůdce přijal za bernou minci vyjádření západních politiků, která z jejich strany nebyla vnímána jako neporušitelný závazek. Později toto nedorozumění vysvětloval americký velvyslanec v Sovětském svazu Jack Matlock. Podle jeho mínění nebyla při budoucím rozšíření vysloveně zmíněna východní Evropa, ale pouze východní Německo,“ pokračuje Cohen.
Rusko však podle Cohena i nadále žilo v domnění, že závazek se vztahuje na celou střední a východní Evropu. „Přes jeho ostré námitky však došlo v roce 1999 k rozšíření NATO o Českou republiku, Maďarsko, Polsko a o pět let později se přidalo i Bulharsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko. Rusové byli logicky opět rozrušení, protože tentokrát se rozšíření týkalo i bývalých sovětských států. V roce 2009 byly do NATO přijaty Albánie s Chorvatskem a po rozpadu SSSR se tak Aliance rozšířilo dohromady o dvanáct státu střední a východní Evropy,“ vypočítává Cohen.
„Události staré téměř pětadvacet let se zdají pro Ameriku jako dávná historie. Pro Rusko však rozšiřování NATO směrem k jeho hranicím představuje tvrdý políček do tváře, který stále nemůže Západu odpustit. „Nevidím Putinovi do hlavy, ale můj dojem je, že možnost členství Ukrajiny v NATO je pro něj to samé, co byly sovětské rakety na Kubě pro Kennedyho,“ řekl nedávno Matlock. Z tohoto pohledu by tedy pro západní stratégy nemělo být tak složité Putinovu reakci pochopit. Přesto někteří stále tvrdí, že směřování Ukrajiny západním směrem se Putin obává především z toho důvodu, že by se nová ukrajinská demokracie mohla v podobě „barevné revoluce“ přenést i do Ruska,“ zmiňuje Cohen.
„Z kulturních, historických, ekonomických i strategických důvodů bude Ukrajina pro Rusko vždy jakýmsi neuralgickým bodem. Rusko se vždy bude o Ukrajinu eminentně zajímat. Žádný ruský vůdce by si nemohl dovolit nečinně přihlížet tomu, jak se Západ snaží přetáhnout Ukrajinu na svoji stranu. I kdyby takovým vůdcem zrovna nebyl autoritativní nacionalista Putin. To je bez diskuze,“ přemítá Cohen.
„Pokud tuto základní premisu pochopíme, musí nám být jasné, že jediným schůdným řešením pro zajištění dlouhodobé bezpečnosti pro Ukrajinu představuje její neutralita. Tento status velmi dobře fungoval v období studené války v případě Finska i Rakouska. Neexistuje žádný důvod myslet si, proč by to samé nemělo vyhovovat právě i Ukrajině. Pokud by se k tomuto kroku Západ odhodlal, vyslal by tak zároveň do Ruska signál, že si je vědom jeho bezpečnostních zájmů a rok 2014 není pokračováním roku 1990, tedy, z pohledu Ruska, „roku zrady“. Vztahy mezi Ruskem a Západem by se tak pomalu mohly vracet do normálu,“ přeje si Cohen.
Psali jsme:
_635340008670404046.jpg&id=21882)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pro
