„Tak už zase nejsme Karlíci,“ povzdychne si krajan z Kanady Jiří Jírovec, když uvažuje o tom, jak po útoku na redakci časopisu Charlie Hebdo v Paříži volala celá Evropa skoro jednotně „Je suis Charlie“ a chtěla bránit svobodu slova. Kde ty časy jsou... Tak obhajuje nedávnou drsnou protináboženskou performanci filosofa Milana Kohouta.
Jak vznikli Karlíci
„To se jednou naštvali muslimové – ti nekřesťansky založení hajzlové, kteří by rádi do naší civilizace – a postříleli karikaturisty, kteří jim hanili Alláha, tedy boha, kterého si vymysleli pro potřebu moci ve svých krajích. V křesťanské Evropě to vyvolalo velké pobouření. Vzniklo heslo ‚Jsem (taky) Karlík‘, a dokonce lid demonstroval ve zdánlivé jednotě s politiky, byť je většinou nenávidí. Politici vytvořili semknutou řadu, aby prokázali nezvratné odhodlání chránit svobodu slova. Sešli se pro jistotu s ochrankou na vedlejší ulici, ale i tak to bylo gesto,“ začíná Jírovec.
Obskurní náboženská sekta, pokračuje Jírovec, pak nechala Angelu Merkelovou vymazat z fotografie uveřejněné ve svých novinách. Nesluší se prý, aby se muž na ulici dotýkal cizí ženy. Onen muž vedle Merkelové má jinou milenku než kancléřku. O tomto incidentu se příliš nemluvilo. Jednak jde o náboženství, tedy o oblast, kde míra pomatení nezná hranic a pak Izrael může kritizovat jen americký prezident, a to jen v rámci hry na občasné ochlazení vzájemných vztahů.
O kreativním disentu
„Svoboda slova, respektive uměleckého projevu, má svoje geopolitické hranice. Od nás směrem ven je povoleno vše. Mrd v kostele, namířený proti Putinovi, je OK. Pussy Riot dostaly za ‚kreativní disent‘ cenu samého Václava Havla. V Česku je představitelem kreativního disentu Milan Kohout. Staví se, mimo jiné, proti katolické církvi jako symbolu zla, které bylo a je šířeno po světě jménem Boha, rovněž vymyšleného pro potřebu moci,“ pokračuje.
Milan Kohout podle Jírovce protestuje proti postupující středověkizaci světa. To se ale přece nemůže dělat doma a proti mocné katolické církvi. To pak končí všechna sranda. Jeho performance „Mrdkou za atheismus“, provedená v Polsku, je napadána většinou dřívějších Karlíků. Jana Černochová, první místopředsedkyně poslaneckého klubu ODS a starostka Městské části Praha 2, se domnívá, že Milan Kohout je „sexuální deviant a prasácký hovado, který skončí v pekle“.
Černochová není Karlík
„Vedle nadávek zaujme Černochová zejména informací o existenci pekla. To je vlastně svým charakterem poplašná zpráva, ale budiž, třeba má ODS v tomto smyslu nějaké informace. Černochová se samozřejmě nenamáhá říct cokoli o svobodě slova. Není již Karlíkem, pokud jím kdy byla. Raději drsně kritizuje Kohoutův kreativní disent a přeje si, aby tento ‚hrdina a umělec‘ dostal přes držku. Nejlépe během měsíčního pobytu mezi náboženstvím zatemnělými mozky v zeleném,“ dodává.
„Církve byly vždy jen mocenský nástroj a neměly jiný smysl než manipulaci s lidmi. Jejich přetrvávání v moderním světě je neospravedlnitelné. Horlivý katolík může jednou zabít Kohouta, stejně jako jeho islámský protějšek si to vypořádal s karikaturisty. Jestliže ohrnujeme nos nad Afričany, kteří věří na čarodějnictví, tedy witchcraft, tak si připomeňme, že i naše katolická církev má svoje certifikované vymýtače ďábla. Katolická církev má svoje šamanské rituály. Mění třeba normální vodu na svěcenou, kterou lze použít třeba pro pokropení zbraní, aby lépe zabíjely ty hajzly na druhé straně, tunely, aby lépe tunelovaly a lékařské přístroje, aby tak nějak lépe a radostněji pracovaly,“ míní krajan z Kanady.
O druhé kultuře
„Kdyby svěcená voda skutečně existovala, pak by toto její použití představovalo daleko horší znesvěcení, než jaké se připisuje Kouhoutově performanci. Když český disident upozorní na znovu se rozmáhající náboženské šílenství, je oheň na střeše. A hned létají hrozby a nadávky. Budou jistě i petice žádající zavedení trestu smrti a možná si nějaký český Breivik v koutku láduje pistoli. Nejsme přece žádní čecháčci, abychom si nedokázali udělat pořádek. S formou Kohoutovy performance lze nesouhlasit, ale to je jediné, co se proti ní dá dělat. Pokud si ale alespoň část společnosti uvědomí, do jakého středověku nás církve vedou, nebyla marná,“ vysvětluje biolog.
Námitky proti Milanu Kohoutovi jsou, jak říká Jírovec, jen okrajově spojeny s jeho performancemi. Jeho vina spočívá v tom, že zůstal disidentem. Mnozí jeho bývalí kolegové z disentu se dávno začlenili do establishmentu a zplaněli. „Bitva přece byla dobojována, absolutní pravda dosažena a nic tedy nebrání včlenit se do struktur establishmentu. Zejména, když to je za dobré peníze,“ podotýká Jiří Jírovec a dodává: „Pravda, občas si při vzpomínkách na Magora Jirouse natřesou peříčka, ale Milana Kohouta, jednoho z posledních zastánců Magorova manifestu o druhé kultuře, mezi sebe pro jistotu nezvou. Mohl by jim u mocných pokazit reputaci.“
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
