Čechům už jde kvůli cenám potravin o život. Jsou v pasti

Dostupná data dlouhodobě poukazují na to, že Češi na sobě šetří. Místo zdravých potravin volí méně kvalitní, ale levnější náhražky. Je to proto, že jim to tak vyhovuje, nebo jsou k tomu tlačeni vysokými cenami? Naše nedávné srovnání cen v českém a německém Kauflandu ukazuje, že Češi si mohou koupit jen zlomek toho, co Němci. Rodinný rozpočet tak hraje podstatnou roli při rozhodování, co bude k snídani, k obědu a k večeři.

Anketa

Schvalujete přirovnání Ukrajiny k Československu v roce 1938?

Schvaluji

Neschvaluji

96%

Nevím / Je mi to jedno

hlasovalo: 10714 lidí

Pro konkrétní příběhy lidí jsme se vydali do obchodů. S jedním mužem jsme mluvili u večerky, s druhým u supermarketu. Pan Kamil je už v důchodovém věku, ale stále aktivní. Pan Jaromír je padesátník, doma má ženu a dvě děti, typický zástupce pražské střední třídy.

Redakce ParlamentníchListů.cz mluvila s panem Kamilem, který žije sám a k důchodu si přivydělává jako hlídač. Celkový měsíční příjem pana Kamila lehce přesahuje 30 tisíc korun, ale polovinu vydá za nájem a energie a další tisíce korun platí za léky. Na všechno ostatní mu zbyde každý měsíc mezi 10 tisíci až 12 tisíci korun. Pan Kamil je zvyklý jíst masité pokrmy, má rád uzeniny a pivo. Nedávno se kvůli zdravotním problémům ocitl u lékaře, který mu doporučil výměnu některých potravin za zdravější. „Chtěl jsem tomu dát šanci, říkám si, že už nemůžu pořád jíst jenom ty namixovaný divnomasa, který to zvíře na obalu možná viděly z kamionu, ale spíš ani to ne,“ řekl redakci ParlamentníchListů.cz pan Kamil. Nadšení do zdravé stravy ho opustilo ve chvíli, kdy viděl cenovky. „Chodím kolem zeleniny, kouknu na papriky, uvažuju, že to by šlo. A pak kouknu na cenovku. 80 korun. To bych si koupil papriku, dal si ji na talíř a divil se, kde je zbytek jídla,“ popsal pro ParlamentníListy.cz a dodal, že si raději došel pro chleba a paštiku, protože s kručením v břiše chodit spát nehodlá.

Jablka v pražském supermarketu. Na výběr je spousta odrůd, ale i ta nejlevnější jablka stojí 45 korun za kilo. „Jsou moučnatá, lidi to málo kupujou, tak to tam asi leží dlouho,“ myslí si pan Kamil.

Česnek ve vietnamské večerce. 180 korun za kilo, vozí se ze Španělska. Mrkev za 35 korun, ale z Belgie. Kde jsou české produkty?

Pan Jaromír z pražského Žižkova se s redakcí ParlamentníchListů.cz podělil o svou zkušenost z vietnamské večerky, kterou má blízko u domu. „Jak pořád poslouchám rozhovory o zdravém životním stylu, tak jsem se rozhodl, že budu jíst zdravěji. To znamená zeleninu a ovoce. Ale to jsem si na sebe upletl bič, to vám řeknu. Šel jsem k Vietnamci a koupil jsem si pár švestek nebo co to bylo, vaničku jahod, trs banánů a mléko. A víte, kolik mi naúčtoval? 600 Kč! šest stovek,“ řekl nám viditelně rozrušený pan Jaromír. „Kdybych se cpal rohlíkama se salámem nebo párkama, vyjde mě to na třetinu,“ sdělil. My jsme se do večerky zašli podívat. Jahody jsme už neviděli, ale papriky u Vietnamce prodávali od 69 do 99 korun za kilo. Vedle paprik je květák, 54 korun za kus. Pan Jaromír uznal, že Vietnamec u jeho domu má zeleninu hezkou a stará se o to, co lidem prodává. Podle pana Jaromíra vypadala nabízená zelenina lépe než to, co zná z velkých obchodů. „Ale kde mám na to brát?“ ptá se.

Papriky u Vietnamce prodávali od 69 do 99 korun za kilo. Vedle paprik je květák, 54 korun za kus. Některé lahve alkoholu v pozadí nejsou zas o tolik dražší.

Zeptali jsme se pana Jaromíra, kolik utratí měsíčně za jídlo a jestli něco z jeho nákupu podražilo tolik, že je to pro něj problém. „Olivový olej,“ řekl bez váhání. Za jídlo utratí měsíčně asi 8 tisíc. „Skoro nic nevyhazuju, snažím se žít úsporně. Nic jiného mi nezbývá,“ říká na závěr.

Podívali jsme se na nejlevnější panenský olivový olej v pražském supermarketu. 199 korun za 750 mililitrů. V Německu si zákazník za dvě stovky koupí litrové balení. Proč u nás stojí olivový olej o čtvrtinu víc?

„Skutečné jídlo nemusí být drahé, pokud nakupujeme lokálně a sezónně. Větší problém než cena je pro mnohé nedostatek znalostí, schopností či času – a také zvládat odolávat prostředí, ve kterém jsme doslova topeni v nezdravostech,“ uvedla pro ParlamentníListy.cz propagátorka zdravé výživy, farmakoložka Margit Slimáková. Rozdíl mezi nabídkou českých obchodů a těch v Německu nebo v Rakousku chápe tak, že tamní stát i obchodníci více podporují domácí produkci. „Pomohlo by i snížení DPH na základní potraviny, jako mají třeba Němci, a větší podpora lokálních farmářů. Kvalitní suroviny nesmějí být luxusní zboží v ‚bio koutku‘, ale běžná součást nabídky i v malých městech,“ nabádá Slimáková.

Vedou cenovky v regálech obchodů lidi k tomu, že si místo čerstvé a zdravé potraviny koupí raději tu, co je levná a vysoce zpracovaná? „Ano, ale není to jen o ceně. Ultrazpracované jídlo je levné, hned k zakousnutí a marketingově lákavé. Skutečné jídlo je potřeba připravit. A když stojí gothaj 11 Kč a rajče 30 Kč, často rozhoduje peněženka,“ říká Margit Slimáková. Jedním dechem dodává, že to, co Češi ušetří na jídle, pak přeplatí na lécích a léčbě.

Když už kvůli špatné životosprávě skončíme v nemocnici, najednou skladbu stravy nemáme pod vlastní kontrolou. Znají to i všichni školou povinní, kteří chodí na oběd do školních jídelen. To může, ale také nemusí být výhoda. Rozdíly mezi jednotlivými zařízeními jsou obrovské, říká Margit Slimáková. Někde dbají na čerstvé a kvalitní suroviny, jinde ne. „Jsou i nemocnice, kde jsou základem studených jídel, tedy snídaní a večeří, rohlíky s margarínem, paštikou nebo dokonce koblihy – a to vše za naše peníze,“ říká propagátorka zdravé výživy, která v projektu Nemocniční strava ukázala, že i ze stávajících rozpočtů lze vařit chutně, zdravě a nabízet skutečné jídlo, třeba i formou bufetu.

Česko se po roce 1989 vypracovalo mezi nejrozvinutější ekonomiky světa. Ale to není všechno. „Materiálně jsme bohatší, ale zdravější rozhodně ne. Dřív nebylo na každém rohu tolik slazených nápojů, energy drinků a barevných snacků. Dnes k nim mají děti neomezený přístup – jsou levné, barevné a marketingově neodolatelné. Výsledek? Více obezity, cukrovky a nemocí srdce – už u dětí. Pokud nepodpoříme skutečné jídlo, školy a nemocnice budou dál jen hasit požáry, které jsme si sami založili v regálech supermarketů,“ říká pro ParlamentníListy.cz Margit Slimáková.