„Čeští historici se snaží zamaskovat skutečnost, že ČSR začala vyhánět své Němce bez svolení spojenců a snaží se tak postupimské konferenci dodat v otázce transferu Němců většího významu lživým tvrzením, že jejím výsledkem byla Postupimská dohoda, aby vina za vyhánění byla sňata z beder Čechů. Výstupem konference byl ale pouze protokol o jednání, postupimská smlouva nebo dohoda tudíž neexistuje. Kdyby se jednalo o platnou mezinárodní smlouvu nebo dohodu, musela by být jako taková ratifikována parlamenty USA, Velké Británie, SSSR a zařazena do sbírky zákonů nebo mezinárodních smluv oněch států, což se nestalo. Nicméně se v ČR dodnes zcela nepravdivě tvrdí, že „se spojenci v Postupimi dohodli a nařídili nám Němce odsunout“. Faktem je, že nic takového spojenci v Postupimi nedohodli,“ píše Krystlík.
Podle Krystlíka objasnil vznik myšlenky na vyhnání Němců sám tehdejší prezident Edvard Beneš. „‚Rozhodli jsme se pro odsun našich Němců do Říše. Spojenci nám toto stanovisko mezinárodně potvrdili.‘ Z jeho slov plyne, že Češi začali vyhánět Němce bez svolení spojenců, protože ‚rozhodli jsme se‘ předchází větě ‚spojenci nám to potvrdili‘. Z textu protokolu Postupimské konference ale vůbec neplyne, že tehdy již probíhající československé vyhánění Němců spojenci Československu ‚potvrdili‘,“ popisuje Krystlík. Beneš podle něj lhal.
Krystlík zmiňuje, že první návrh na vysídlení německého obyvatelstva z ČSR vznesla exilová vláda již v roce 1944. Počet vysídlených se v rámci požadavku pohyboval mezi jedním a čtvrt milionem a dvěma miliony. U zbytku Němců prý mělo dojít k přenárodnění. „S tímto záměrem však tvrdě narazila u britských vládních míst, která veřejnou proklamaci o takovém potrestání nevinných považovala za nepřijatelnou,“ píše Krystlík.
Fotogalerie: - Ruská propaganda
Tomáš Krystlík rovněž připomenul, že odsun Němců se po válce kromě ČSR odehrál také v Polsku, v Jugoslávii a v Maďarsku. Další státy prý Němce nevyháněly, i v rámci SSSR byli pouze přesouváni z místa na místo. „Z Holandska musely odejít necelé čtyři tisíce Němců z přibližně 120-170 tisíc v zemi. Rumunsko taktéž své Němce nevyhánělo, ale bránilo v návratu těm, kteří předtím sami opustili zemi. V Polsku se hlavně jednalo o transfer milionů Němců připadlých po válce i s původně německým územím pod polskou správu, Němci z předválečného Polska většinou uposlechli příkazu a odešli již předtím s ustupujícím Wehrmachtem. Své Němce nevyhnali Dánové, Belgičané, Francouzi, Rumuni, Italové. Itálie dokonce odešlým za války do Říše vracela beze všeho občanství, a například v Alsasku a Lotrinsku bylo po válce léta běžné, že do radnic chodili němečtí vojáci v otrhaných uniformách vracející se ze zajetí a úřady jim beze všeho, pokud byli před válkou francouzskými občany, vystavovaly nové francouzské dokumenty,“ popisuje Krystlík.
„Bylo by nanejvýš žádoucí, aby čeští historici po téměř třech čtvrtích století konečně začali podávat dějiny pravdivě,“ vyzývá Čechy na závěr Krystlík.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
