Líbil se vám plakát „Putin v pytli na mrtvoly“, který vyvěsil Rakušan?Anketa
„Chvíli trvá, než se uprchlík zabydlí, s tím se musíme smířit. Třeba ve Vídni přichází každému příchozímu dopis, že je starosta potěšen, že si žadatel vybral Vídeň jako svůj nový domov a vysvětluje mu, kde mu pomohou. U nás to začíná korupcí někde na ambasádě,“ uvedl protiklady host podvečera, kterého se zúčastnilo necelých dvacet přítomných.
Práce je pro všechny
„U nás je ten postup u úřadů velmi negativní, zejména u Ministerstva vnitra. To se musí změnit. Pak bych očekával, že integrace bude rychlejší. My s tím problémy nemáme, protože pracovní trh vezme skoro každého, kdo je ochoten aspoň něco dělat. Když jsem začínal před dvaceti lety, tak to s Afghánci bylo mnohem těžší. Školství tam funguje mizerně a lidé odtamtud přicházejí s těžkým jazykem a je obtížné je jakkoliv zaměstnat. Vzpomínám si, jak jsem na Moravě objížděl obecní úřady, prosil jsem je, jestli by neměli nějakou jednoduchou práci, že by mohli třeba zametat, sázet stromky. Bylo to těžké. Dnes je to jiné, ať přijede kdokoliv, kdo je ochoten pracovat a alespoň trochu se naučí česky, tak s tím není problém,“ konstatoval Rozumek.
„Afghánci byli samí tlumočníci, že?“ zazněl dotaz z pléna.
Afghánci jako nejvíce privilegovaní?
Rozumek si posteskl: „S nimi je to těžké. Oni jsou vzdělaní, vůbec neumí český jazyk, protože tlumočili do angličtiny a jsou přesvědčeni, že mají vysokou kvalifikaci a nic jiného než tu svou profesi dělat nebudou. Takže máme spoustu případů, kdy tomu člověku nabídnete modré z nebe a on je přesvědčen, že technik na něco nebo lékař musí okamžitě nastoupit do té své profese a nespolupracuje, není ochoten přijmout, že se musí naučit mluvit česky. Neuznává, že to trvá nějakou dobu a že za rok, za dva může uvažovat o tom, že tady získá slušně placenou práci, která se řekněme blíží jeho specializaci. V tom se trochu s těmi Afghánci pereme. Dokonce jsme teď jednu rodinu v Ostravě museli odmítnout, protože pán byl arogantní, sprostý, nadával pracovnicím úřadu práce, nechtěl pochopit, že by mohl vzít nějakou méně kvalifikovanou práci a pak už ani nechtěli jednat s námi,“ vypočítával Rozumek.
„Podle zákona o sociálních službách nemusíme službu poskytnout, jestliže nedodržuje určitá pravidla. Tak jsme pánovi vysvětlili, že v tomto případě už si nevíme rady a ať se pán stará sám o sebe.
Další přítomný podotkl, že v Afghánistánu jsou velké kontrasty, ti, co jsou trochu vzdělaní, se berou za vzdělance a pohrdají běžnými lidmi, kteří toho moc neumí.
Kurdské kebaby – to je panečku jiná!
„Mnohdy je mi tedy milejší kurdský kebabář, který začne podnikat v nějakém městečku, zaměstná i svoje příbuzné a kamarády a chytne se ne v té své profesi, ale i v tom, že je ochoten dělat něco obyčejnějšího. Nechci házet těch 170 Afghánců do jednoho pytle. Ti, kteří uspějí, se už k nám nedostanou. My se pereme s těmi, kteří mají větší problémy. V zemích, kde školství dlouhodobě nefunguje, je to pak těžké. Velký problém jsme měli s čečenskými uprchlíky, kdy jejich děti nechodily do školy a zvláště kluky bylo těžké nějak integrovat. Ale dnes už je to lepší,“ pokračoval dále Rozumek.
Podpořme Syřany
„Současná vlnka Syřanů, která se objevuje na hlavním nádraží připomíná rok 2015, 2016. Jsou to lidé, které nemůžete vrátit zpět do Sýrie. Evropa nevrací do Sýrie, protože ten režim se nezměnil. Když by kdekoliv v EU požádali o azyl, tak by jej museli získat. Oni to vědí a snaží se tuto svoji jedinou šanci využít tam, kde někoho mají. Nemají tedy zájem o Českou republiku. Oni sem přijedou, často nemají ani pití, občas jsou zdravotně poškození, hodně mají problémů s rukama. Takže chtějí chytit vlak směr Berlín nebo Norimberk. Já bych jim v tom nebránil. Tím, že neexistuje žádná legální cesta, tak chápu, že procházejí nelegálně,“ vysvětloval Rozumek. „Nejsou nějak agresivní. Nemáme zjištěno, že by byli nějak vážně nemocní. Prostě snaží se dostat tam, kde někoho mají. Je tedy prostor jednat s Tureckem, aby zlepšili prostor pro uprchlíky, protože co nám říkají, tak tlak na ně v Turecku je čím dál větší. Svádí se na ně problémy, které se v Turecku vyskytují. Od inflace po nezaměstnanost. Prý berou místním práci. Takže jsou snahy, aby odešli z Turecka a dokonce údajně jsou plány, že by syrští Arabové měli naředit ty kurdské oblasti na severu, kde nikoho nemají. Do toho se objevuje informace, že v Turecku se jim omezuje svoboda pohybu, že se snaží, aby zůstali v regionu a nepohybovali se po Istanbulu nebo po velkých městech. Tomu všemu se Syřané snaží uniknout a já jim v tom rozumím,“ uvedl šéf organizace OPU Rozumek.
Turci se ale o ně deset let starali a vytrhli tím Evropě trn z paty. Pokud jich padesát nebo sto tisíc přijde, tak Evropa je natolik bohatá, že by to měla bez problému zvládnout…“
Žena středního věku připomněla: „Důležité také je, aby i oni byli užiteční pro ten daný stát, ne aby stát byl užitečný jen pro ně. Málokterý stát má na rozhazování.“
„My jsme jim neposkytli skoro nic. Tady byly takové pokyny Ministerstva vnitra, registrační centra a neposkytovat jim nic. Považují je za nelegální migranty. Já je považuji za uprchlíky. Pokud je tam ten příšerný režim Asada, tak jsou to uprchlíci a měli bychom jim pomáhat. Ale oni chtějí tu svoji šanci využít někde jinde, nikoliv v České republice,“ vysvětloval trpělivě Rozumek.
„Nikdo nemůže mít konkrétně se Syřany v Česku špatné zkušenosti. Nemáme případy jako nezaměstnanost, drogovou závislost, kriminalitu. Občas se zapojí do převaděčských skupin, ale to proto, aby pomohli vlastním lidem. Tak se je snaží dostat do Německa.“
Není Syřan jako Syřan, ale jejich přínos je nesporný
Odborník z auditoria obsáhleji připomněl: „Já mezi Syřany znám celou řadu intelektuálů. Mnozí už jsou tu ve druhé nebo třetí generaci. Zůstali tady už za našeho starého režimu, většinou se tu oženili. Národní uvědomění je u Syřanů natolik silné. Dnes je tu syrská komunita, mnozí mají třeba tři občanství a jsou mezi nimi slavné rodiny, třeba Issovi, jejich dvě sestřenice, které se zapsaly do české kultury, jejich otcové mimochodem také. Jsou tu i další, syrští křesťané, ti tvoří jednu takovou skupinu. Hodně křesťanů ze Sýrie emigrovalo tak, jako z Iráku. Ještě před dvěma roky, než přišla pandemie covidu, tak jsem se stýkal s celou řadou mých syrských přátel, ať již z Damašku nebo tady, tak oni jsou u nás poměrně solidně početně zastoupeni. Zda tento počet bude nyní růst, to je s otazníkem. Každopádně to není jedna jediná masa a oni se ani tak necítí. Třeba Issové jsou velice hrdi na arabskou kulturu, ke které sami bohatě přispěli, ale necítí povoláni se nějak vměšovat do vnitřních poměrů Sýrie. Bašárův režim nesnášejí, ale nepouštějí se do žádných politických sporů. Posílají svoji nejmladší generaci, pokud to jde, na prázdniny do Sýrie. Syrské a arabské komunity, rodiny, jsou velmi početné, i když dnes je to už také méně, než to bývalo zvykem. Když Syřané pořádali nějakou akci, tak jste si museli nejdříve zjistit, jestli jsou to ti proasadovští nebo ti proti Asadovi. Mimochodem, oni mají dnes i jinou vlajku. Stejná je vlajka se třemi pruhy a nápisem uprostřed, ale ti lvi jsou jinak,“ uvedl postarší muž.
„Oceňuji, jak jsou syrští křesťané hrdi na svoji kulturní tradici, ale nejsou hrdí na ty své krajany, kteří je možná početně převyšují, ale s nimiž se neshodnou na žádných politických projevech.“
Psali jsme:
Vymřeme. Češi přestanou existovat a světu to vadit (asi) nebude
Další diskutující přítomným doporučil: „Pro skeptiky ohledně migrace bych doporučil knihu od jednoho německého sociologa, který na konkrétních číslech udává, že Evropa bude za dvacet let jako Florida dnes. Tam se sestěhovávají důchodci z celé Ameriky. A autor v tom vidí tři věci: Podstatně zvýšit odchod do důchodu – což je skoro nemožné, pak zvýšit daňové zatížení, což bude znamenat, že mladí budou chodit pracovat tam, kde je tolik neoberou. Anebo se budou přijímat migranti.“
„Nu ale aby se naše kultura udržela, že jsme Češi a ne Arabové,“ připomněla žena středního věku.
Rozumek na to: „Poslední Čech podle statistiky zemře asi v roce 2350 a bude to žena. A bude to celoplanetární tragédie, že Češi tu nebudou? Obávám se, že zbohatnutím společnosti dětí stále ubývá.“
Muž, hýřící optimismem, to tak necítil: „…já to vidím nadějně, co tu poslední léta vidím malých dětí a maminkami…“
Odborník k tomu ještě dodal: „Je to vidět i v Indii, jejíž střední vrstva je bohatší než naše, mají dvě nebo jedno nebo dokonce žádné dítě. A nejvíce přibývá nejchudší, muslimská populace. Takže z 12 procent před deseti lety je jich už 18 procent.“
Už je to tady zas: Neprojdou!
„Co říkáte tomu, co se děje na hranicích. Jako kdybychom zapomněli na to, že tam jsou nově zátarasy, kontroly na silnicích a železnicích, což asi nejvíce vyvolalo Sasko, kdy premiér Kratschmer tlačí na naši vládu a pro ně je to údajně velký problém. Možná zpolitizovaný…“ konstatoval další z přítomných.
„Jednotlivé členské státy EU tím, že tu je nyní jednotný systém, se to snaží za každou cenu přehodit na toho druhého. Ideálně na Německo. Chápu Němce, že tlačí na to, abychom lépe střežili hranice. Ale pokud nebude jednotný systém, pořád se všichni budou snažit, aby azylanti skončili v Německu. Stejná situace je na hranici jako v roce 2015. Když se vidělo, že Němci Syřany berou, tak po celé té cestě je státy pouštěly, protože věděli, že když je zastaví a oni si tam požádají o azyl, tak je tam mohou mít napořád. My jsme je už přestali zavírat do detencí, vznikla registrační centra myslím v Holešově a Kroměříži. Tam se zaregistrovali, posadili je na vlak do Prahy a druhý den jeli ranním vlakem do Německa. Tím, že jsme se rozhodli tuto cestu přerušit, vyslat signál, že tudy cesta nevede, tak se to posouvá dál. Takže Němci nás k opatření prostě dotlačili,“ konstatoval Rozumek a pokračoval: „Nyní zavádějí kontroly Slováci, Maďaři to zpřísňují také. Takže pak se stane, že ty chudší státy, jako Bosna nebo Srbsko, se budou potýkat s desítkami tisíc Syřanů, o kterých všichni víme, že když ne na poprvé, tak na podruhé či na potřetí nebo na po čtvrté nakonec projdou do toho Německa. A jen tím krmíme převaděče, kteří za to inkasují více peněz. Mne ty kontroly přijdou jako zbytečné. Syřané se stejně nakonec do té cílové země dostanou.“
„Spíše mne fascinuje, co se asi stalo v Maďarsku, že je tak najednou průchozí. Protože oni mají plot. Vždyť Babiš i Chovanec za tím plotem radostí poskakovali, aby se fotili. Co se stalo, že plot o délce 175 kilometrů na celých maďarských hranicích najednou nefunguje a Maďaři je pouštějí dál. Jestli to není náhodou nějaký tlak. Nejen od Erdogana v Turecku, ale i Orbána v Maďarsku domoci se zmrazených evropských fondů. Jak je možné, že se z Maďarska, země téměř neprůchodné, stala země totálně průchodná. Rakušané to udělali chytře. Ti to zpřísnili pro všechny, takže migrační proud se stočil přes nás a my nyní doufáme, že se to ze Slovenska stočí do Polska. Mně to přijde zbytečné mrhání peněz,“ uvedl dále Rozumek.
Brutalita, která se neměla vidět
Muž pokračoval s dotazem: „ A nevznikne další plot na hranici s Polskem? To, co prováděli Poláci na hranici s Běloruskem, v Bělověžském pralese, to tedy byli víc než Maďaři. A unie jim neřekla prakticky nic, i když tam byly desítky mrtvých, dětí nevyjímaje.“
„Tohle se může stát všude. Mne mrzí, že takzvaná solidarita v podání ČSSD a ANO v této oblasti spočívala v tom, že poslali policisty se psy na makedonskou hranici, aby tam spolu s makedonskými pohraničníky okrádali uprchlíky a nechali je, ať je napadají psi. To tedy byla solidarita na Balkánské cestě! Do dneška chorvatská policie uprchlíky bije, okrádá, vrací je zpátky do Bosny,“ odpověděl Rozumek. „Ano, bojím se, že se hranice bude kontrolovat zas takto přísně a nejvíce to dopadne na země a lidi, kteří se nacházejí v Bosně a v Srbsku. Ale převaděči jsou velmi vynalézaví. Zvednou ceny a cesty se zas najdou jiné. Dokud nebudou legální cesty a jasný systém, kde pomůžeme potřebným a vrátíme ty, kteří na azyl nemají nárok, tak se problémů nezbavíme.“
Jiný muž: „Ti, kteří se dostanou do Evropy, tak mají peníze, to jsou ti vzdělanější a obchodně zdatní. Když jsem se zeptal jedné muslimky, která byla namalovaná a říkal jsem jí, takhle bys neměla chodit – tak bych to s islámem nepřeháněl, zvláště u těch vzdělanějších…“
Mladý muž, pravděpodobně konvertita, se zahalenou přítelkyní na muže vzteky vyjel: „Chcete říci, že praktikování islámu odpovídá o nepřizpůsobilosti v Evropě?“
„Rozhodně ne!“ vzal „zpátečku muž. „Já uvádím jen to, že tady vládne přesvědčení, že co muslim, to fanatik a terorista. I hluboce věřící muslimové jsou normální lidi jako hluboce věřící křesťané.“
Mladá žena chtěla vědět, proč se tak cynicky chovají policisté.
Vysíláme negativní signály
Rozumek na to: „Chtějí vyslat signál, že přes naši republiku cesta nevede. Naši právníci jsou schopni vyhrát každý případ rodiny s dětmi. Takže oni vědí, že na soudě prohrají, ale vysílají signál, aby si uprchlíci udělali na mapě křížek, že přes Česko se nejezdí. Je to zbytečné. Ale tady se k nim alespoň chovají slušněji. Když veřejný ochránce práv to také kontroluje, tak si nedovolí co v Chorvatsku nebo na Balkáně. Stejně je to ale celá hra na zastrašování a policie nepostupuje dobře.“
Žena na to: „Jsou ta kritéria na azyl transparentní a je tam korupce?“
Rozumek: „Korupce tam už není. Je to ale velmi těžké splnit a řekl bych, že v České republice na to 70 procent žadatelů prostě nemá. Přicházejí ze zemí bývalého Sovětského svazu, kde se celkem zle nežije. Gruzie, Uzbekistán, a tak dále. Snaha odmítnout typicky muýe, muslima je tu za každou cenu. Rarita českého systému je, že jediný člověk z Íránu osm let nedostal u nás mezinárodní ochranu. Což je naprosto neuvěřitelné. Úspěšnost Íránců na západ od nás je 80 procent a víc. Kvůli režimu, co tam panuje. Takže je to hodně o politice. V Česku, Maďarsku, Slovensku, Polsku je neštěstí, že zde rozhoduje Ministerstvo vnitra, které je politicky řízené a soudy nemají pravomoc udělit azyl. Když soud vyhrajeme, tak ten případ jen vrátí zpět Ministerstvu vnitra a to si vymyslí jiný důvod, proč tomu muslimskému člověku azyl nedají. A my máme rekordmana, kdy tento ping-pong mezi soudem a vnitrem jsme hráli 11 let. Nejsou výjimky na sedm, osm let. On tu může zůstat, ale psychicky jej to zničí, protože pořád žije v nejistotě a nemůže začít pořádně fungovat. Takže jej to častokrát odrovná. Tím, že se vynořil u nás a požádal o azyl u nás, tak jej Němci vrátí k nám. Je v patové situaci,“ posteskl si Rozumek.
Íránci a Palestinci jako by nebyli. Vnitro je nejspíše nesnáší
„Když mám před sebou Íránce, tak mu říkám, že to bude nejspíš trvat tak pět let a nejspíš to dopadne špatně.“
„Mohu soud vyhrát třeba třikrát a Ministerstvo vnitra, které nemá z nějakého důvodu rádo Íránce nebo nedej bože Palestince – ty nepřijímá vůbec nikdy, tak azyl nezískají,“ posteskl si Rozumek.
A dodal: „Pak ale máme oblíbené státy typu Bělorusko, Kuba, kde máme rádi disidenty a pomáháme jim se sem dostat. Takže z legrace říkám, že Bělorusovi, ještě tedy před válkou, stačilo jet na kole kolem nějaké místní demonstrace a už to bylo na azyl v České republice. Podobně musím pochválit vnitro za ruské opozičníky proti Putinovi. Ale sám, muž, muslim, Iráčan, Iránec, je tady bez šance. Naopak Syřané jsou přijímání všude. Máme případy, kdy muže mučili ve íránském vězení, ale i přesto je pro ministerstvo každý Íránec nevěrohodný. Nevím tedy z jakého důvodu. Také Afghánci tady nemají šanci, tedy pokud nejsou tlumočníky přivezenými armádou,“ ukončil besedu Martin Rozumek.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
