Čtveřice významných ekonomů (Martin Fassmann, Jaroslav Šulc, Ilona Švihlíková, Jaroslav Ungerman) publikovala právě pod tímto názvem bilanci vývoje naší země od roku 1989 do současnosti. Jejich inventura jde k jádru věci, což je spolehlivá záruka, že o ní nebudou informovat média hlavního proudu.

V prvé části se autoři věnují rozboru hlavních kroků hospodářské transformace od počátku 90. let. Ukazují kontrast mezi oficiálně hlásanou doktrínou a praktikami, které byly tehdy běžné. Nevyhýbají se slovům „tunelování“, „bílí koně“, „špinavé peníze“, tedy slovům, která otcové privatizace neznali. Zvláštní pozornost věnují proměnám bankovního sektoru a četným aférám, které s nimi byly spjaty. Zabývají se také tím, čemu měla snad sloužit a jak ve skutečnosti dopadla kupónová privatizace.

V další části popisují, jaká podoba ekonomiky u nás v důsledku zvoleného způsobu transformace vykrystalizovala. Ovládnutí klíčových sektorů zahraničním kapitálem, který odsává nemalou část hospodářského výkonu země, příhodně pojmenovali trefným termínem „český krmelec“. Při popisu způsobů, jakými se reprodukuje to, co v naší zemi zatím ještě zůstalo, se nevyhýbají termínu „stínová ekonomika“.

Z hlediska sociologického je cenným přínosem knihy rozbor toho, jak se podepsaly zmíněné procesy na vzrůstu příjmových a majetkových nerovností mezi domácnostmi. Autoři zdůrazňují, že po této stránce má český model mnohem blíže k americkým poměrům než k situaci v zemích západní Evropy. Pětina nejbohatších domácností vlastní v současné době více než čtyři pětiny veškerého majetku. Na opačném pólu připadá na 60 % chudších domácností dohromady pouhých osm procent majetku. Na tomto půdorysu autoři osvětlují, kdo a v jaké míře vlastní úspory, kdo se naopak propadá do pasti chudoby a zadlužení.

K tomu může sociolog snad jedině dodat, že naše země se z hlediska sociální struktury ocitá v krajně paradoxním stavu. Na jednu stranu máme v populaci poměrně vysoký podíl miliardářů, který je z východních zemí srovnatelný snad jedině s Ruskem. Na druhou stranu jsme zemí poněkud zvláštních středních vrstev. Jsou v porovnání s jinými zeměmi početné, v porovnání se zeměmi Západu však ve své většině až neobvykle chudé. Musejí se dělit s již zmíněnými šedesáti procenty společnosti o necelou pětinu majetku, kterou jim ponechali bohatí.

V závěrečných částech se autoři podrobně zabývají palčivými socioekonomickými otázkami naší doby. Řadí mezi ně nedostupnost bydlení, prohlubující se demografický propad, nedobrý stav penzijního systému, narůstající deficit státních financí a zcela oprávněně také dopady podvodu jménem Green Deal.

Precizní ekonomická analýza možná vyvolá ve čtenáři otázku, na kterou by měli ovšem odpovědět spíše politologové. Jak je všeobecně známo, naše společnost je v názorové rovině rozdělena na dvě zcela odlišné poloviny. Je to zvláštní v zemi, jejíž vývoj byl nasměrován na dráhu, ze které ekonomicky zcela jednoznačně těží možná pětina, možná desetina, možná ještě menší zlomek obyvatelstva. Samotní autoři poukazují na jednu z možných příčin tohoto stavu. Vycházejí z výzkumu, který dokládá, že lidé nemají představu o tom, jak nerovně je bohatství v zemi rozděleno a jak je tento trend naprogramován i do budoucna.

Toto zjištění můžeme snad doplnit o dvě další vysvětlení, která mají charakter hypotéz. Stali jsme se zemí poměrně početných, ovšem relativně nezámožných středních vrstev. Ke středním vrstvám se u nás počítají i mnozí z těch, kdo mají svými konzumními možnostmi včetně charakteru dovolené mnohem blíže k nižším vrstvám na Západě než k vrstvám středním. To jim nebrání v tom, aby měli mentalitu středních vrstev, tedy cítili se být součástí úspěšných, které se snaží napodobovat alespoň ve svých preferencích.

A je zde i druhé možné vysvětlení. Žijeme v době, kdy se názorová orientace lidí odpojuje od jejich aktuální životní situace a reálných perspektiv. Bývá to označováno jako nástup postmoderní mentality a je to charakteristické zejména pro mladou generaci. Právě těmto skupinám populace by velice prospělo důkladně si prostudovat zejména pasáže o demografické krizi a s ní spojených vyhlídkách důchodového systému, ale také o příčinách nedostupnosti bydlení a o tempu růstu zadlužování domácností. Ve všech těchto ohledech může předložená analýza posloužit jako velice kvalitní průvodce životem, který můžeme bez iluzí očekávat.