Bezpečnostní experti připouštějí, že pokud by teroristé skutečně chtěli provést podobný útok jako na pařížskou redakci Charlie Hebdo, mají k dispozici bezpočet cílů, které žádný stát na světě není schopen ochránit.
Ministr vnitra Milan Chovanec po včerejší mimořádné schůzce s premiérem Bohuslavem Sobotkou a zástupcem bezpečnostních služeb Čechy uklidnil, že jim teď vážné nebezpečí nehrozí. „Zatím nebudeme zvyšovat bezpečnostní opatření,“ ujistil ministr.
Česká vláda a prezident, stejně jako další politici, posílají do Paříže kondolence, na mnoha českých radnicích včera jako projev solidarity vlály francouzské vlajky napůl žerdi. Teror v Paříži nicméně podnítil české politiky i k jiným projevům než těm solidárním.
Tradičním hlasatelem radikálních názorů je exposlanec Věcí veřejných Otto Chaloupka, který islám rovnou ztotožnil s terorismem a prohlásil, že jedním z viníků pařížského masakru je i francouzská vláda. V tom se v zásadě shoduje i s Dělnickou stranou sociální spravedlnosti, která se svou reakcí rovněž nečekala dlouho. Dopady jejich vyjádření jsou však v Česku minimální, alespoň měřeno počtem voličů DSSS či politické strany Republika, k níž se právě hlásí Chaloupka.
Větší dopad však mohou mít prohlášení jiného politika, Tomia Okamury, jehož strana sice ztratí popularitu, ale má své poslance ve sněmovně. „Dlouho jsem upozorňoval, že se něco takového může stát. A především vláda se mi smála a lidé mi nadávali do rasistů,“ postěžoval si včera šéf strany Úsvit přímé demokracie.
Středeční události jej utvrdily v tom, že je znovu třeba se pokusit změnit imigrační zákon a zákon o církvích. Rád by především přitvrdil podmínky ukončení trvalého pobytu cizinců, pokud představují bezpečnostní riziko. Okamura je přesvědčen, že české zákony neumí bezpečnostní riziko správně rozlišit.
Za příklad rád dává kázání Muneeba Hassana Alrawiho, předsedy ústředí muslimských obcí v České republice. „Vyzýval muslimy, aby učili své děti nenávidět nevěřící a bili je, pokud se nechtějí modlit. To není normální, přesto ten člověk smí takové věci říkat a nikomu to nevadí,“ zlobí se Okamura. Zákony by změnil, aby například bylo těžší se odvolávat k Evropskému soudu pro lidská práva. „Tento multi-kulti pravdoláskařský soud v těchto lidskoprávních kauzách opakovaně ruší rozhodnutí soudu nižších instancí,“ poštěžoval si Okamura.
Jeho pokusy změnit zákony tímto směrem zatím selhaly a odezvu u svých kolegů ve sněmovně nenajde ani teď. „Musíme teď projít něčím, co je jako zkouška dospělosti, zda ustojíme tyto „okamurovské“ tendence. Neměli bychom naskakovat na laciný populismus. Hlavním úkolem pro tradiční strany je, aby tomuto lákadlu nepodlehly,“ domnívá se předseda sněmovny Jan Hamáček.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
