Ondřej Landa žil několik let s Japonkou z Tokia, která vyznávala jeho hodnoty, a mají spolu dceru.

Světoběžník

„Od pěti šesti let jsem s maminkou jezdil za hranice Čech, protože pořádala alternativní zájezdy,“ představil se mladý etnograf Landa a pokračoval: „Nějaký čas jsem studoval v Brně environmentalistiku, sociální antropologii a regionalistiku. Dělal jsem výzkum vietnamské regionalistiky pro katolickou teologickou fakultu. Pak jsem vyrazil do světa a zabýval se přírodními kulturami a soběstačným způsobem života. Pro mne má soběstačnost širší význam – rozděluji si ji na soběstačnost vnitřní a vnější, materiální a osobnostní. Mluvím o ní jako o své životní cestě. Raději používám slovo samostatnost než soběstačnost.“

Usadil se v rumunském Banátu, v české vesničce Šumice. „Snažím se jí oživit a dostat tam další mladé lidi,“ podotkl dále. „Koupili jsme koně a vyrazili jsme na pochod po Karpatech. Tak 400 kilometrů, dva a půl měsíce. Se svojí dcerou, když jí byl rok,“ dodal. V roce 2016 pobýval Landa několik měsíců v klášteře. Se svou ženou se pak později rozvedl.

Nezávislost už od puberty

„U mne je důležitá  nezávislost,“ pokračoval Landa. „Občas si připadám jako člověk ze starých dob. Pořád jsou u mne důležité takové hodnoty, jako je pravda, poznání, láska, úcta k životu, svoboda. První překážkou je vlastní závislost. Ať už jsou to lidé, společenský systém, vlastní představy, připoutanost k vlastnímu tělu. V prvním případě je to být nezávislým individuem. První je puberta, kdy revoltujeme proti rodině, škole, chceme se postavit na vlastní nohy, být sami sebou, jít vlastní cestou. Spousta puberťáků to řeší tak nešikovně, že revoltuje slovy ‚ne, ne, ne‘, aniž by si našla svoji vlastní alternativní cestu. To dnes vidím ve společnosti. ‚Ne, ne, ne‘, ale neni tam znát alternativa, co nabídnout společnosti jako lepší cestu,“ hovořil dále.

„Jako puberťák jsem se nemohl dočkat, až mi bude 18. Pak jsem si hned zařídil přerušení studia na gymnáziu a vyrazil jsem do Anglie, našel jsem si tam během dvou tří týdnů depresivního hledání práci. Nakonec jsem tam čtyři měsíce byl, naučil se anglicky a pak jsem se vrátil jako ‚velký king‘ do školy. Jsem umělec, hudebník a divadelník a v této komunitě jsem si uvědomil, že se ze mne stává něco, co úplně nechci,“ řekl hrdě.