Ve spojitosti s tím, že se začínají stále více ozývat i hlasy solidarity vůči uprchlíkům mířícím do Evropy, se na A2larmu rozhodli etnolog Michal Pavlásek a dokumentaristka Apolena Rychlíková sepsat několik jednoduchých bodů, podle kterých postupovat v případě, že chcete také pomoci.
Důležité je se nebát a ozvat se. Tedy když nesouhlasíte s veřejnými projevy nenávisti, není nutné se stydět za to, že to necítíte stejně. „Každodenní boj s tou nejobyčejnější xenofobií je přitom důležitý, ne-li nejdůležitější.“ Už jen kvůli tomu, aby i solidarita dostala svůj kus veřejného prostoru, nejen „rasismus a islamofobie“.
Dále také apelují na pomoc jednotlivým uprchlickým táborům v čele s tím nejproblémovějším, tedy detenčním centrem v Bělé pod Bezdězem, „které zadržuje uprchlíky jako vězně.“ Tam sice smí jen několik organizací a žádné soukromé osoby, pomoc však lze zprostředkovat právě skrze tyto subjekty, jakými jsou například Organizace pomoci uprchlíkům či Charita. Podle všeho věcné pomoci v podobě hygienických potřeb, bot, hraček či například tabáku není nikdy dost.
Je třeba si také uvědomit, že uprchlíci, kteří opustí pobytové zařízení, často nemají k dispozici žádné informace o tom kde jsou, „ocitají se uprostřed českého venkova, nemají mapy ani rozpisy autobusů nutné k dalšímu cestování“. Pomohou tedy i mapy a autoatlasy. A také kdokoliv kdo umí arabsky.
Apelují také na to, že když jedete někam na dovolenou, můžete prostě a jednoduše přibrat pár věcí navíc a pomoc dobrovolníků se nikdy neodmítá. „Uprchlíci potřebují především základní hygienické potřeby, jako jsou vlhčené kapesníky, vložky nebo tampony, dětské pleny, toaletní papír, kapesníky atd. Pokud náhodou cestujete kamkoli na Balkán, můžete tyto věci naložit do auta a pomoct lidem, které na cestě potkáte.“
Velmi důležité je také být neustále aktuální. „Organizací, které pomáhají uprchlíkům, je v současné době několik a ohniska jejich zájmu se různí. Jejich prostřednictvím může pomáhat de facto každý.“ Stačí jen vědět, které to jsou a kam zajít. Ať už se jedná o autonomní sociální centrum KLINIKA, Diecézní charitu Brno nebo o různé jiné charity či sbírky, pořádané mnoha dobrovolníky a organizacemi.
Skutečností je, že roste počet lidí, kteří jsou ochotni pomoct, „protože chápou, že jde o lidi, kteří měli tu smůlu, že se narodili v ‚nesprávné‘ části světa“. Lidem totiž pomalu přestává být osud uprchlíků lhostejný. „Jakákoli, třeba sebenepatrnější forma pomoci má smysl.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: spa
