Když se psal rok 1968, bylo Neffovi třiadvacet let a pásy okupačních tanků mu profesně vše rozdrtily. „Komické bylo, že když skončil ten okupační týden, tak jsem byl tenkrát na odchodu z rozhlasu a měl jsem smlouvu s Lidovými novnami, že budu korespondentem v Paříží a Londýně. Byl jsem mladé ucho, byla to příležitost. Nakonec byla platná na dvě věci, protože najednou byl konec,“ zavzpomínal.

Když si vzpomene na noc z 20. na 21. srpna, stále se mu prý vybavují stíny letadel. „Já bydlel na Žižkově a utíkal jsem tou nocí, když mi volala kolegyně Kopecká s tím, že pojistka pěti států překročila státní hranici. Hned jsem mazal do rádia. Černá letadla lítala přes nás v noci se zhasnutými světly, bylo to velmi stísňující,“ řekl novinář.

Podle svých slov Neff věděl hned, že u toho chce být a strach šel stranou. „Pochybnost nebyla, to se muselo. V rozhlase byla úžasná sestava lidí, my jsme byli parta,“ uvedl s tím, že nepřicházelo v úvahu, že by jim nepřišel na pomoc.