Úvodem se Pojar vyjádřil právě k otázce toho, na jak dlouho se podařilo dosáhnout příměří. „To v tuto chvíli nikdo skutečně neví. Já si troufám tvrdit, že to bude spíše na několik měsíců až málo let, ale vzhledem k tomu, že to bombardování a ta likvidace infrastruktury Hamásu trvala pouhých 11 dní, tak už si myslím, že to nebude trvat sedm let, tak jako to minulé příměří. Kdo volá po příměří okamžitě po propuknutí bojů, volá také po tom, že ty boje, i kdyby bylo příměří dosaženo, propuknou znovu za kratší dobu, než když je ta infrastruktura Hamásu zasažená, nebo chcete-li, než ty dvě strany se patřičně vzájemně vysílí a budou si to nějakou dobu pamatovat, než zase nastane ta doba, kdy se pustí do sebe,“ uvedl.

A v jaké jsme nyní fázi? Proč ty boje skončily? Protože si lídři na obou stranách uvědomili, že už je těch lidských obětí moc, nebo proto, že se vysílily obě strany, došly zbraně, nebo něco jiného? „Myslím, že o lidských obětech to zas až tak moc není. Hamás, zdálo se, chtěl příměří již před několika dny, ten, zdá se, vyčerpal to, čeho chtěl dosáhnout, již před pár dny. Izrael chtěl udeřit ještě více, respektive uštědřit Hamásu větší ztráty tak, aby znovu to násilí a to ostřelování nezačalo, respektive aby začalo spíše později než dříve, ale Izrael byl okolním světem, respektive mezinárodním společenstvím v zásadě přinucen k tomu příměří. Je zároveň pravda, že možná vyčerpali ty hlavní cíle, které v Gaze měli. Alespoň to tak říkají, že už neměli příliš mnoho cílů na seznamu, jakým způsobem Hamásu uškodit, takže se rozhodli pro příměří. Také aby si uchovali dobré vztahy se Spojenými státy,“ dodal.