„Co chceš vědět o Grónsku? Trumpovy kecy? Tak nám jdi pro pivo,“ překřikují se ve snaze udělat si ze mě pingla Eskymáci. „Nic kupovat nebudu,“ jsem tvrdý jako led z fjordu Nuuk. „Tak jdi do pr*ele,“ odpoví jednoznačně žena schovaná pod kapucí. Dialog v angličtině je u konce. Odehrál se na stejnojmenném náměstí ostrova Christianshavn, tedy Kristiánův přístav, což je čtvrť dánské metropole Kodaň. Nutno dodat, že oslovení Eskymáci měli kolem sebe několik načatých plechovek tuborgů, flašku vodky a byli na plech. Podívejte se, co jsme zažili s obyvateli Grónska a Dánska v jejich hlavním městě.
Chlast a film
Na zmíněné náměstí to od bývalého královského paláce Christiansborgu není až tak daleko. Poté, co se odehrála naše lakonická debata, se oslovení vrátili ke svým činnostem. Muž chrčí jako zraněné zvíře, žena se zmateně plouží prostorem, dívka se snaží ukrýt ještě hlouběji pod kapuci. A všichni při tom ještě s dalšími kamarády opakovaně navyšují svá promile v krvi. Parta chlastá přímo pod Grónským památníkem, jenž v roce 1938 vytvořil sochař Svend Rathsack a má tři části. Lovec u svého kajaku a ženy stahující tuleně či lovící ryby. Parta tak prý chlastá dost často, a to takzvaným stylem „binge drinking“, tedy „chlastání do němoty“. Kolem se odehrává běžný splašený městský život. Je tady i stanice metra.
Na jednom z umělých ostrůvků se nachází v památkově chráněném skladišti z osmnáctého století Severoatlantický dům, což je centrum kultury spojené i s dalšími bývalými atlantickými državami, tedy Islandem a Faerskými ostrovy. V jednom z poschodí jsem v zamčeném zastoupení Grónska narazil na tričko „Greenland is not for sale“, tedy „Grónsko není na prodej.“ U výtahu potkám paní na vozíčku. „Co říkáte na to, že vám chce Trump vzít Grónsko,“ střílím od boku. „Vy musíte být Američan,“ obviní mě. Když to zopakuje, vyjde ze mě jedno táhle jasné „nééééé…“ a na důkaz jí ukážu pas. Na to poznamená, že asi neznám dost dobře skandinávskou povahu, protože když Dáni nechtějí být neomalení či přímo sprostí, tak raději mlčí. Je to slušnější. „Na podobné otázky se totiž dá odpovědět jen vulgárně, takže raději mlčíme,“ poučí mě.
Pod střechou se zrovna konal další ročník festivalu filmů ze zmíněných destinací. Zaujal mě dokument z Grónska Life on the Edge, tedy Život na hraně. Když jsem se v přízemní kavárně hlasitě poptával po vstupenkách, skoro jsem ostrouhal. „Vyprodáno,“ zaznělo. Nicméně opodál postával chlapík, který koupil „lupeny“ pro přátele, co nepřišli, takže jsem nakonec slavil úspěch. „To je tady tak narváno kvůli Trumpovi, nebo to je normální,“ otázal jsem se uvaděčky, ale ta začala nesouhlasně kývat hlavou: „Ne, ne, to je normální. Lidi mají zájem!“
Hrdina Nuka
Grónsko je dlouhodobě územím s největším počtem sebevražd na světě. Údaje z roku 2025 vykazují zhruba 80 na 100 000, přičemž globální průměr se pohybuje kolem 9 sebevražd na 100 000 obyvatel ročně. Nejrizikovější skupinou jsou navíc lidé v rozpuku mládí, tedy ve věku mezi dvaceti až čtyřiadvaceti lety. A právě o tom je dojemný film Life on the Edge. Hlavní hrdina Nuka ztratil kamaráda, který se zastřelil. Následně skončil po několikaletém zběsilém večírku ve vězení, až se nakonec začal jako samouk věnovat prevenci v oblasti mentálního zdraví a stal se součástí samosprávy. Ve filmu se vypráví osudy některých Gróňanů, třeba lovce nebo matky samoživitelky, přičemž všichni mají mezi přáteli či v příbuzenstvu několik případů sebevražd.
Na půdě po filmu začala rozprava s tvůrci. Filmaři hlavně přijeli natočit do Grónska dokument o přírodě pro National Geographic a „sebevražedný film“ vznikl jako přidružená výroba svého druhu. „Jakoby Gróňané akceptovali sebevraždy jako součást svého života. To pro mě bylo nepřijatelné,“ sdělil hlavní hrdina celým jménem Aqissiaq Nuka Semsen, jenž žije v osadě Aasiaat na pobřeží severně od metropole Nuuk. Grónská společnost, jak říká, je dosti uzavřená, lidé neradi dávají najevo emoce, ale mírně se to mění.
Fotogalerie: - Eskymácká Kodaň
Ohledně amerického zálusku na Grónsko, který ze skoro zapomenutého ostrova udělal opět zpravodajskou zajímavost, se ho ParlamentníListy.cz zeptaly po oficialitách. „Celkem nám vadí, že jsme se dostali do centra pozornosti. Jsme lidé volné země, chceme být dohromady a to stačí,“ prohlásil Nuka a pokračoval: „Grónsko se sice stalo na chvíli zajímavým, ale to odezní. Musíme zachovat klid. Chceme samozřejmě, aby se naše ekonomika rozumně rozvíjela, ale nechceme se při tom nikomu podrobovat. Jako součást Dánska to dělat nemusíme, takže je to pro nás důležité. Zůstat součástí Dánska!“
Sebevražedný ostrov
Vztahy Dánska a Grónska nebyly ani v moderní době tak svorné, jak je to třeba líčeno se špetkou realismu v tamním televizním seriálu Borgen, tedy Vláda. V roce 1995 došlo k politickému skandálu poté, co vyšlo najevo, že tamní vláda dala tichý souhlas k umístění jaderných zbraní v Grónsku, což je v rozporu s dánskou politikou bezjaderné zóny z roku 1957. Spojené státy americké tam na ledu budovaly tajnou základnu s jaderným pohonem nazvanou Camp Century. V lednu 1968 se letoun B-52G se čtyřmi jadernými bombami na palubě v rámci operace Chrome Dome zřítil na led v zálivu North Star Bay při pokusu o nouzové přistání na letecké základně Thule. Vzniklý požár způsobil rozsáhlé radioaktivní zamoření a jedna z vodíkových bomb se ztratila. Celý projekt selhal a Američané tam po sobě zanechali jen toxický, chemický a radioaktivní bordel.
„Vezmeme si zpět Panamský průplav a k USA připojíme Grónsko,“ prohlásil během své inaugurace 20. ledna 2025 ve Washingtonu Donald Trump. Dále pak mluvil o koupi ostrova, ostatně mu při tom tleskali někteří miliardáři, co tam investují. Očekává se, že přítomnost USA v tamních prostorách bude nejspíš narůstat. Předpokládá se však také, že se v dnešní realitě ministerská předsedkyně a sociální demokratka Mette Frederiksenová sveze na patriotické vlně. Neústupné postoje k Trumpovým výlevům ohledně Grónska jí nesporně v dánských volbách, které se budou konat 24. března, hodně pomohou.
Fotogalerie: - Předvolební Kodaň
Pojďme ale trochu nahlédnout do světa zmíněných domorodců. V kontinentálním Dánsku jich žije okolo 18 000, což je tak třetina populace samotného Grónska, které je už od roku 1953 ústavou vyhlášeným běžným dánským krajem, posléze s větší samosprávou a autonomií. Není ale v Evropské unii. V eskymáckých jazycích klasické vulgarismy nejsou, takže by „jdi do pr*ele“ po svém vyjádřili možná jako „běž pryč“ či „odejdi“. Označení Eskymáci používáme, přestože ho část domorodců vnímá jako urážlivé. Na druhou stranu je takto popisoval cestovatel Jan Velcl, jenž je spíše znám jako Eskymo Welzl a i v České televizi je tak označují, například ve vzdělávacím pořadu pro děti Co jedí Eskymáci?. Zcela politicky korektní je však název Inuité. Jejich předkové přišli na největší ostrov světa v 11. až 13. století cestou ze severovýchodní Sibiře přes severní Kanadu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Mělo by zůstat Grónsko součástí Dánska?
