Jiří Drahoš, Pavel Fischer, Petr Hannig, Marek Hilšer, Michal Horáček, Jiří Hynek, Vratislav Kulhánek a Mirek Topolánek se objevili v liberecké knihovně zásluhou mladých lidí kolem iniciativy Občanem za 72 hodin, místního Parlamentu mladých a debatnímu klubu Gymnázia F. X. Šaldy, jmenovitě díky Antonínu Ferdanovi, Anně Woideové a Karolíně Labské. Prezidentskou debatu moderoval Martin Veselovský.
Úvod patřil povolebnímu vyjednávání. Jak dlouho by nechal jako případný prezident vládnout kabinet bez důvěry Mirek Topolánek? „V Belgii to bylo jeden a půl roku, jsou země v Evropské unii, které to ustojí. V situaci, kdy tak trochu končí první polistopadová republika a blížíme se do druhé republiky, bych určitě vyžadoval to řešení rychlejší než v situaci stabilní. Určitě bych tlačil strany k tomu, aby vytvořily většinovou vládu,“ vysvětlil.
Michal Horáček odpovídal na otázku, jak aktivní by jako prezident byl při sestavování vlády. „Prezident je aktér, není to stroj na podpisy. Přesvědčoval bych v počáteční fázi, zda je opravdu moudré vystavovat Českou republiku ztrátě renomé v zahraničí,“ konstatoval s tím, že by to nastalo v případě, kdyby premiér byl trestně stíhaný. „Prezidentův úkol je chránit Ústavu. Ta v článku devadesát říká: vinný je pouze ten člověk, který je v trestní věci shledán vinným soudem. Přesvědčoval bych ho, když je obchodník, aby nabídnul partnerům, co by přijali. Panu Babišovi bych dal tu šanci, ať se ukáže, nebo selže,“ uvedl.
Předčasné volby nejsou žádný zločin na občanech
„Prezident by měl být autoritou, která je obecně respektovaná. Měl by vystupovat v souladu s Ústavou. To znamená nečíst jenom písmena nebo slova, ale zachovávat ducha Ústavy. Prezident si nemůže dovolit ten luxus nechat vyjednávání o vládě zcela stranou, určitě bych do těch jednání také vstupoval. Ale jinak než prezident Zeman. Rozhodně bych nedal tři bianko pokusy předem jakémukoliv kandidátovi,“ řekl Jiří Drahoš.
Naopak Marek Hilšer by se do povolebního vyjednávání nesnažil vstupovat nějakým zásadním způsobem. „Jsme parlamentní, nikoliv prezidentská republika. Strany bych nepřesvědčoval. Apeloval bych na ně, aby se snažily ustoupit ze svých pozic a nějakou vládu vytvořit. Naprosto ale chápu, že některé strany nechtějí jít do svazku s někým, komu nemohou důvěřovat. U koho nemají jistotu, že je nepodrazí. Proto bych jednání nechal na nich,“ objasnil. Pokud dle jeho slov politická scéna nenajde řešení, budou se muset konat další volby. Předčasné volby však v rozhovoru pro MF Dnes označil prezident Zeman jako zradu na voličích.
Tak ostře to ale nevidí další adept o Hrad Vratislav Kulhánek. „Pokud z daného výsledku voleb nebylo možné sestavit funkční vládu, pak není jiná možnost než další volby. To není žádný zločin na občanech,“ uvedl. Je tu ale podle něj ještě jiné řešení. „Je zvyklost, že prezident jmenuje předsedu vítězné strany. V této situaci by bylo možné jmenovat někoho jiného, kdo by měl potenciál sestavit efektivní vládu, která by měla důvěru,“ konstatoval. Nemyslel tím však někoho, kdo je mimo strany, které kandidovaly ve volbách. „Tím bych popřel smysl voleb. Musel bych jmenovat někoho z některé ze stran, které byly na druhém či třetím místě,“ vysvětlil.
Jiří Hynek by se snažil přesvědčit vítěze voleb, hnutí ANO, aby na předsedu vlády nominovali někoho jiného. „Není to o presumpci neviny. V politice platí jiná pravidla. Nechtěl bych, aby měla Česká republika špatný obraz v zahraničí,“ mínil.
Sobotkova vláda si teď dělá co chce. Musí co nejdříve skončit
Petr Hannig by co nejdříve jmenoval novou vládu, aby skočila ta současná s premiérem Sobotkou. „Podepisuje totiž věci, se kterými by občané nemuseli souhlasit, jako evropskou armádu. Je to vláda jakoby pod svícnem. Je potřeba, aby parlament a vláda nějakým způsobem spolupracovaly. Vláda si teď dělá, co chce,“ domnívá se.
„Volič rozdal karty. Není třeba rozehrávat další hru. Zadání je jasné. Hnutí ANO nemá absolutní většinu. V tomto smyslu, pokud je tu nějaká blokace v hledání řešení, tak bych tu blokaci dal před závorku. Je to otázka, koho pověřit jednáním o vládě. Jestli tu není shoda, že příštím premiérem by měl být Andrej Babiš, hledal bych někoho dalšího, s kým by hnutí ANO souhlasilo, a vyjednal by tu podporu vládě. Předčasné volby řešením rozhodně nejsou,“ konstatoval Pavel Fischer.
Poté se rozebíral vztah potenciálního prezidenta s případným premiérem Andrejem Babišem. Tady zaujal Mirek Topolánek. „Můj vztah s Andrejem Babišem prošel různými peripetiemi. Od doby, kdy mi nadbíhal, až jsme si začali tykat – až po dobu, kdy jsem neudělal některé věci, které chtěl. Tím jsem se stal nepřítelem lidstva. Dneska určitě přátelé nejsme. Vstoupil do politiky, protože mu nestačil pouze vliv, ale chce moc a určovat pravidla hry,“ řekl bývalý premiér a expředseda ODS.
Mluvilo se i o obecném referendu. „Byl bych velmi opatrný s nakládáním s tímto institutem, přestože ho Ústava připouští a pamatuje na něj. A to proto, že velmi rádi v naší společnosti věříme na všelijaké spiklenecké teorie. Pak když můžeme volit, tak nejdeme. Tahle sloučenina je těkavá až výbušná. Můžeme si něco nechat nakukat. Jsou to nebezpečné věci. Velmi bych dbal na to, abychom zachovávali parametry parlamentní demokracie. Pozor na to. S referendem velmi opatrně. Dal bych přednost zastupitelské demokracii a klidné politické debatě,“ myslel si Pavel Fischer.
„Referendum může být dobrý sluha, ale také velice zlý pán. Problém je, že rozhodovat o složitých otázkách ano–ne opravdu nevede k nejlepším rozhodnutím. Ukazuje se, že referendum dokáže společnost velice zásadním způsobem rozdělit. Zvláště v situacích, kdy o většině rozhodne menšina,“ varoval Marek Hilšer. „Myslím si, že by to nemělo být spojeno s nějakou zásadní otázkou, jako je vystoupení z Evropské unie. Připomenu, že některá referenda v minulosti byla velice problematická. Například o odtržení Sudet a o anšlusu se také rozhodovalo pomocí referend. A lidé rozhodli. Ale k čemu to potom vedlo,“ dodal.
V demokracii mají lidé právo rozhodovat. I referendem
„Ústava předpokládá, že lidé volí své zástupce, jejichž prostřednictvím vykonávají moc, ale současně říká – nebo ji uplatňují přímo. Ústava referendum předpokládá. V naší Poslanecké sněmovně leží od roku 2015 velmi dobře zpracovaný návrh obecného referenda, který říká, o čem se hlasovat nedá. Například o státním rozpočtu nebo o mezinárodních smlouvách. Jsem jinak příznivcem obecného referenda. Přitáhne lidi k větší aktivní účasti v politice,“ sdělil Michal Horáček.
„Jsem v šoku z toho, co říkali pánové Fischer a Hilšer. Vyložil jsem si to tak, že vy jako voliči jste chytří natolik, abyste volili nás prezidenty, ale hloupí na to, abyste rozhodovali o čemkoliv jiném. To je princip obecného referenda. Stanoví-li se kvalitní pravidla pro obecné referendum, tak samozřejmě ano. My nejsme hloupější než lidé v Británii, kteří také měli právo rozhodnout. To by také někdo mohl říci – a měli by lidé volit? Nemůže je někdo ovlivnit ve prospěch někoho a poskytnout jim nějaké podvodné informace? Prostě v demokracii mají lidé právo rozhodovat. A obecné referendum je jednou z možností, jak mohou rozhodovat,“ objasnil Jiří Hynek.
„Referendum ano, ale za určitých parametrů. Aby nedošlo k tomu, k čemu teď v Katalánsku, kde se referenda zúčastnilo čtyřicet procent lidí a došlo k vyhlášení samostatnosti. Přitom si nikdo neuvědomil, že v ten moment by Katalánsko vystoupilo z Evropské unie a veškerý export a průmysl by byl zatížen clem. Parametricky by musela být vždy nadpoloviční většina, spíše šedesátiprocentní, a vyčlenit věci, kterých se referendum netýká,“ ozřejmil svůj názor Vratislav Kulhánek.
Právě Kulhánka se moderátor Martin Veselovský otázal v pasáži, kdy se rozebírali slabiny jednotlivých kandidátů – zda nevidí jako své minus nedostatečnou zkušenost s vysokou politikou. „Myslím, že tato zkušenost mi nechybí. Pohybovat se ve špičkách evropského průmyslu je také politika. Za svoji slabost to nepovažuji. Něco málo zkušeností mi možná chybí v tom, že v této oblasti nebývá až tak úplně zvykem říkat pravdu. Tam bych se pravděpodobně ještě musel doučit,“ řekl Kulhánek.
Pavla Fischera se moderátor zeptal, zda nevidí jako hendikep, že ho lidé neznají. „Jsme v kampani, ucházím se o hlasy voličů, na které tak myslíte. Zkušenosti s politikou ale mám. Na Hradě jsem pracoval dlouho. Vím, jak se tam chodí a znám i cestu ven. Tím, že jsem byl nablízku vysoké politice, tak některé věci si asi nemusím ani načítat. Zažil jsem je. Třeba střety Václava Klause s Václavem Havlem zblízka. Viděl jsem, jak Miloš Zeman sestavoval vládu a zkoušel sestavit většinu. Jistý typ zkušenosti mi chybí. Na druhou stranu si nemyslím, že je nutné pro nejvyšší úřad, aby se člověk nějakým způsobem politicky recykloval. Stačí, aby se člověk přihlásil a řekl – mám zkušenost, vracím se na Hrad,“ vysvětlil Fischer.
Nejsem Marek Dalík. Jmenuji se Mirek Topolánek
Na Jiřího Drahoše si Veselovský připravil Sekyru. Respektive se ptal, jestli není problém, že mu na kampaň přispěl bohatý developer Luděk Sekyra, jehož jméno je v policejních odposleších zmíněno v souvislosti se zastřeleným kmotrem podsvětí Mrázkem. „Pan Sekyra mi poslal milion korun. Dva miliony korun mi poslal pan Dědek, milion pan Libor Winkler. Kromě toho mi jedenáct set dalších lidí poslalo menší částky. Jsem přesvědčen, že to slabina není. Spektrum lidí, kteří mi přispěli, je velmi široké a vy jste si vybral jedno jediné jméno,“ obhajoval se Drahoš.
Na Mirka Topolánka padl samozřejmě dotaz ohledně Marka Dalíka, jeho bývalého poradce a přítele, který je v současné době ve věznici v Ruzyni za účast v nákupu obrněných transportérů Pandur. „Posoudí to lidé u voleb. Už se k tomu vyjadřovat nebudu, řekl jsem k tomu úplně všechno. Je to jeden z mála hendikepů, které mám. Není jediný. Mrzí mě to, není to úplně standardní situace. Ale nejsem Marek Dalík, já se jmenuji Mirek Topolánek,“ sdělil.
Michal Horáček čelil dotazu, zda není jeho slabinou fakt, že se v osmdesátých letech minulého století živil jako černý sázkař. „Není to pravda. Živil jsem se jako spoluautor Petra Hapky, vydávali jsme úspěšné desky ve statisícových nákladech. Současně jsem psal do světových časopisů v Austrálii, v Americe, ve Velké Británii. Ano, pohyboval jsem se v tomto prostředí, abych se vyhnul tomu, co byl velký problém mé generace. Zda kolaborovat s režimem, či nikoliv. Dobrovolně jsem byl na spodku společnosti, protože tam mě bolševik nemohl dostat,“ vysvětlil. Považuje to dokonce za výhodu. „Pochopil jsem, co je herní prostředí. Můžu to uplatňovat dál. Jsem velký příznivec dodržování pravidel a když člověk řekne svůj názor, musí za ním stát,“ zdůraznil Horáček.
Expremiér Mirek Topolánek na besedě prezidentských kandidátů v Liberci. Foto: Oldřich Szaban
Na první zahraniční cestu by všichni jeli na Slovensko. S výjimkou Jiřího Hynka. Ten by to jel nejdříve vytmavit předsedovi Evropské komise Junckerovi do Bruselu. „Jel bych mu říci, že jsem prezident České republiky, který se před nimi nebude ohýbat a který jim řekne, co chceme. Jsme v evropském domě a pan Juncker je jen jeho správcem. Chová se, jako by mu ten dům patřil. V noci nezavírá, takže tam chodí, kdo chce. Občas nám vypíná kohoutek. On je přitom náš servis,“ rozohnil se.
Prezidentští adepti odpovídali také na to, kolik umí cizích jazyků, zda nemají dluhy, museli osvětlil i své rodinné poměry. Po dvou hodinách druhá prezidentská předvolební debata skončila.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
