Kvůli covidu nemůže Dejdar jako řada dalších herců hrát pro publikum. Jak to snáší? „Má to dvě takové polohy. Nejdřív si člověk řekne, co já budu dělat? Pak zjistíte, že to opravdu není jednoduché, když jste zvyklý každý večer chodit spát kolem půlnoci nebo po půlnoci, být mimo domov. Najednou jste od pěti, šesti hodin odpoledne doma, opravdu se trápíte tím, co máte dělat. Je to vlastně šílený, já sedím doma, nevím, co mám dělat. Nebo nevěděl jsem ty první dny,“ popsal Dejdar první polohu.
Chcete Prymulu zpět coby ministra zdravotnictví?Anketa
„Pak zjistíte, že nemusíte dělat nic. Že to taky jde. A dostanete se do té fáze, že se vám to začne líbit a říkáte si, co já budu dělat, až se zase začne hrát?“ doplnil druhou, ale už seriózně dodal, že na to, až zase bude moct hrát, se opravdu těší. Ale obává se, že divadelní sezóna začne až na podzim. „Já nejsem úplný optimista, zejména když vidím, co a jak se děje, co se s námi děje a jak se s námi manipuluje,“ uvedl.
Moderátorka se také zeptala, zda se začíná podobat své postavě ze seriálu Zdivočelá země, Antonínu Maděrovi. „Možná trošku jo. Zatím ne fyzicky, ale mentálně se tomu asi přibližuju, protože tam proběhlo životem a osudem toho Maděry takových houpaček, ať to byly vztahy, ať to byla rodina, ať to byl on sám ve vztahu ke společnosti a k tomu všemu, že si myslím, že ano, že něco podobného prožívám i já,“ prozradil Janě Klusákové. Má prý pro lidi jako Maděra pochopení a úctu. A pochopení má i pro bratry Mašíny.
Fotogalerie: - Pocta Mašínovi
Také velice ocenil Františka Zahálku, který byl jako bývalý politický vězeň poradcem při natáčení seriálu. Dle Dejdara byl Zahálka tak vitální a pozitivní i po „dvaceti letech na uranu“, že mu bylo skoro stydno se mu svěřovat s nějakými problémy. „Prostě ty bolševici ho ničili tak a nezničili ho, a on přesto v sobě nemá žádnou zášť, nenávist, je nesmírně pracovitý až do těch 80. let, nestěžuje si, maká, jeho zásluhou vzniklo muzeum třetího odboje, na které by mnozí nejradši hodili bombu,“ chválil Františka Zahálku.
A dodal, že bývalý vězeň dokázal vtipně přiblížit své uvažování. „Člověk si opravdu zvykne na ledaccos. Na jakékoliv omezení. Trvá to, alespoň podle Bible, těch 40 dní, to je takový mezník, kdy se člověk dokáže přeorientovat na úplně něco jiného, z leváka je schopen se stát pravák,“ soudil Dejdar podle těchto zkušeností a řekl, že to, že si člověk zvykne na ledaccos, dokazuje i současná situace. A pocit, že žije ve „Zdivočelé zemi“ má dle svého vyjádření pořád.
Sám sebe označuje za starší generaci. Řekl, že nechápe, kam se svět posouvá v mezilidských vztazích. „Mně nejvíc u mladé generace chybí úcta a respekt vůči starším lidem. Protože i když je někomu přes 30, 40, 50 i 60, pořád může mít pro mladou generaci dvacátníků a třicátníků obrovský přínos. Svými zkušenostmi, svým životem, svým umem a svým talentem. A hlavně úcta ke starší generaci je nesmírně podstatná. Protože to, kde dneska ten svět je, i u nás v České republice, to je skutečně zásluha té starší generace a většiny těch lidí. Nejen nás, kteří jsme ještě jakoby mladší generace, ale i generace našich rodičů. Být uctivý k lidem, respektovat je, to si myslím, že je základní princip a na ten by nikdo neměl zapomínat,“ apeloval Dejdar.
A dlouhý projev měl na téma svobody slova: „Mít úctu k tomu, že někdo má jiný názor a respektovat ho, to se úplně ztratilo dneska. A bohužel se to chvílemi dostává do situace, kterou my známe, ale nezná ji ta mladá generace. To je období komunismu, StB a všech těhletěch hnusáren, kdy jsme si pomalu ani doma nemohli říkat, co si myslíme. Aby se to nedostalo ven. A když chtěl někdo něco říct v paneláku, tak si pustil rádio, sprchu a šel si to říct na záchod. A teď jsme v té situaci. Vy nemůžete říct, že černoch je černoch, že cikán je cikán, nemůžete říct, že jste heterosexuál, aby se před vámi někdo neuplivnul. Kam se ten svět v tomto směru ztrácí? Proč někdo nemůže říct, co si myslí, aniž by za to byl na sociálních sítích a v médiích mučen, natahován na skřipec a dehonestován, jenom proto, protože řekl svůj názor?“
Podle Dejdara se jedná o velkou chybu současnosti, právě kvůli které se řadí ke starší generaci. „Já mám úctu k lidem, mám úctu k práci a mám úctu k šedinám,“ prohlásil herec.
V souvislosti s tím se moderátorka zeptala, zda se někdy soudil s bulvárními deníky. Dejdar řekl, že ne, i když chtěl a stálo ho to velké úsilí se vzepřít. Vysvětlil, že mu to přišlo směšné a bulvár by díky soudu měl další možnost si na něm smlsnout. Lepší je prý vůbec nereagovat, i když je těžké si nechat něco takového líbit. „Mnozí se ohánějí svobodou slova, ale ona se nesmí stát anarchií. Nemělo by to být tak, že o nás jako o známých lidech se může psát cokoliv a mohou si o vás vymyslet cokoliv a psát a vy nemáte šanci se nějak bránit. A pak jdete k soudu a tam vám řeknou, že s tím musíte počítat,“ doplnil.
Na závěr padla i otázka o očkování. „Až na mě dojde řada, tak jo,“ odpověděl Martin Dejdar, zda si vakcínu píchnout nechá. „Ale já se obávám, že se toho nedožiju,“ přidal sarkastickou poznámku o tempu očkování. A naději spatřuje v tom, že lidstvo začne více používat mozek než emoce, jen co covid ustoupí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
koronavirus
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: kas
