První žena, s níž se Deník N vydal do ulic, je podle popisu oblečená jako ostatní. Jen má právě na hlavě šátek. „Nejhorší je to v hromadné dopravě. Většina muslimek, které nosí šátky, raději jezdí autem, protože nastoupit do tramvaje, autobusu či trolejbusu znamená prakticky jistě si vyslechnout nějakou nadávku či nepříjemný komentář. Někdy se nám taky lidé pokouší strhnout šátek,“ uvádí žena, jež žije již 22 let v Česku a je českou občankou. 

Není jediná, kdo se bojí útoků, navíc minulý týden zaútočila vulgárně skupina mužů na manželku předsedy Ústředí muslimských obcí Almedinu Alrawi. „Když začali řvát ‚Ty ku*vo muslimská, vrať se do Afghánistánu a tam se zabíjejte, ne v Česku, ty pi*o!‘ dostala jsem strach. Já nemám kam utíkat, jsem tu doma,“ popsala Alrawi. Ta rovněž žije v Česku více než 25 let. Alrawi ke konfliktu přivolala městskou policii, dost často však muslimky vůbec takovéto incidenty nenahlašují. Oficiální statistiky tak evidují v letech 2014 až 2018 pouze 16 trestných činů z nenávisti vůči muslimům, stejný počet pak vůči Arabům, kteří bývají s muslimy ztotožňováni.

Jak konstatuje právnička Klára Kalibová z neziskové organizace In Iustitia, incidentů může být až desetkrát tolik. „Vidím svoje klienty, kteří omezují svoje přirozené potřeby a práva, aby je někdo nezmlátil. Muslimky, které přestaly nosit šátek, místo toho mají kšiltovku, aby byly nenápadné. Pro mě je absolutně nepředstavitelné, že bych musela něco takového udělat v zemi, která o sobě říká, že je demokratická,“ uvádí právnička.