Lékařka Samíra Sibaiová v současné době působí v pražské Fakultní nemocnici Motol. Narodila se v Česku, její matka je Češka, otec Syřan. V pěti letech se přestěhovali do syrského města Homs, které je dnes ze sedmdesáti procent zničené. Tam žila 25 let, pak nějaký čas byla v Egyptě a před rokem a půl se vrátila do České republiky. V libereckém kině Varšava promítala fotografickou prezentaci toho, jak vypadala Sýrie před válkou a teď. Stručně řečeno, značně rozdílně. „Představa o Sýrii je často chybná. Někteří lidé si myslí, že jde o pouštní zemi s velbloudy, palmami, stany. Ve skutečnosti země kolem Středozemního moře jsou kolébkou lidské civilizace. Damašek je dnes nejstarším obydleným hlavním městem na světě. Allepo, které teď ničí bombardování syrského režimu a ruského letectva, je vůbec nejstarší obydlené místo na světě,“ vysvětlila lékařka.

Masakr ve městě Hamá

Promítá i fotky z Palmýry či města Hamá. „Tady proběhl v osmdesátých letech obrovský masakr, když se město pokusilo o odpor proti režimu Asada staršího. Nechal ho obklíčit vojskem, bombardovat tanky a dělostřelectvem. Zahynulo tu až padesát tisíc lidí. I někteří moji příbuzní, protože moje babička odtamtud pochází. Je to zapomenutý masakr, příliš se o něm ve světě nemluví, ale Syřané na něj nikdy nezapomněli,“ objasnila. V Sýrii tvoří obyvatelstvo různorodou mozaiku. „Kromě Arabů tam žijí Kurdové, Čerkesové, Arméni. Je tu i neskutečná rozmanitost, co se týče náboženských skupin. Jsou tam jedny z nejstarších křesťanských církví na světě. Kromě klasických církví, jako jsou řeckokatolická, evangelická, různé východní církve. Z muslimů kromě většinových sunnitů tam máme šíity, jezídy, druzy. Takže to byla země, kde to fungovalo po stovky let. První premiér po osvobození od Francouzů byl křesťan. Pokud někdo tvrdí, že režim diktátora Asada ochraňuje sekulární stát, tak to je lež. Nemohli bychom mít dodnes vedle sebe kostely a mešity, kdybychom byli národ fanatiků,“ zdůraznila.

České rodiny bez pomoci v rozbombardovaném Homsu

Na jedné z fotografií má vyfocené české a slovenské ženy. „Měly jsme takový klub, bylo nás kolem pětačtyřiceti. Scházely jsme se pravidelně, byly jsme zapsané jako krajanský spolek. Je hrozně smutné, že česká vláda, když vypukl v Sýrii konflikt, nás naprosto ignorovala. Neposlali žádné letadlo, aby evakuovalo české občany, nepomohli, ani nenavrhli způsob, jak pomoci těm rodinám. Češek bylo 25, ostatní byly Slovenky. Je to ale pětadvacet rodin. Někteří nemohli přijet do České republiky, protože by tu skončili pod mostem. Potřebovali by pomoc. Neziskové organizace jim pomoc poskytnout nemohly, protože to nejsou uprchlíci, ale čeští občané. Takže zůstali v takovém vakuu. Několik rodin zůstává bez pomoci v Homsu. Paní česká velvyslankyně (Eva Filipi - pozn. red.) je naprosto ignoruje. Ač jsme čeští občané, považuje nás za občany druhé kategorie. Nikomu z nás nepomohla,“ rozhořčila se Samíra Sibaiová.

18. března 2011 padli první mrtví

Pak se řeč stočila k začátku současného dlouhého a beznadějného konfliktu. „Nějaké děti ve věku od deseti do patnácti let popsaly ve městě na jihu Sýrie stěny politickými hesly. Zatkla je tajná policie. Odvlekli je, mučili, odtrhávali jim nehty. Když za ně přišli rodiče orodovat, řekli jim, ať na ně zapomenou. Tehdy propukly první demonstrace, aby ty děti pustili, a starosta města za to nesl odpovědnost. Starosta reagoval tak, že na demonstrující poslal policii, která na ně začala střílet. 18. března 2011 tak padli první mrtví,“ konstatovala. Lidé podle ní v té době ještě tak úplně nevěřili, že je Asad takový diktátor. `Hodně se prezentoval tak, že je vlastně demokrat a že ta stará garda jeho otce ho nenechá, aby byl takovým demokratem, jakým by být chtěl. Spolu s manželkou, které se teď přezdívá Marie Antoinetta, se často fotili, chodili na představení. Část lidí mu to věřila a začala volat po tom, ať prezident nastolí spravedlnost. Byla vyslána delegace k němu. Ale starosta toho města byl jeho bratranec. A prezident jim soukromě sdělil, že ho přece nemůže odvolat, že by se tetička zlobila. Neudělal nic,“ vypráví lékařka.

Otřesná asadovská diktatura od roku 1970

Pak už se demonstrace rozjely a povstala celá Sýrie. „Samozřejmě nešlo jen o tento incident, který způsobil povstání. Bylo to kvůli potlačovanému zoufalství a zlobě. Od doby, kdy se v roce 1970 Asad starší vojenským pučem zmocnil vlády, Sýrie žila v otřesné diktatuře. Předtím, mezi rokem 1946 do roku 1970, se tam vystřídalo asi patnáct vlád. Většina celkem demokratických na tamější poměry. Jeden prezident dokonce dobrovolně odstoupil, což je unikát v arabských zemích. Byla to země, která nebyla zrozena k diktatuře. Hledala si svoji cestu. Jenže pak byl se vším konec. Nastala vláda jedné strany,“ objasnila. Čím déle to trvalo, země byla vykradenější. „Každý věděl, že stačilo jedno neopatrné slovo před nevhodným člověkem a člověk mohl zmizet. To bylo na denním pořádku,“ řekla o životě v Asadově diktatuře.