Prohrané volby a jak dál s konzervativní levicí
Vedle Fialovy ODS a koalice SPOLU utrpěly velkou porážku i radikální vlastenecké síly zprava i zleva. Levicově konzervativní STAČILO! se do sněmovny vůbec nedostalo a národně konzervativní SPD přišla o polovinu mandátů. Uváděný pokles z 20 mandátů na 15 je optickým klamem, neboť pět mandátů patří partnerům SPD, tedy Svobodným, Trikoloře a PRO. Skutečný výsledek obou stran se podstatně lišil od průzkumů. Zatímco SPD se pohybovala ve dvouciferných číslech, aby nakonec skončila pod osmi procenty, STAČILO! bylo bezpečně nad pětiprocentním prahem a nakonec získalo jen něco přes čtyři procenta.
Pár slov k vítězům. Zvítězilo Babišovo centristické hnutí ANO a pravicoví Motoristé sobě. Babiš posílil asi o deset procent na osmdesát křesel a především má reálnou šanci na parlamentní většinu. Motoristé vstupují do sněmovny potom, co se ještě počátkem léta pohybovali pod pěti procenty. S Babišovým ANO vytvářejí přirozené jádro budoucí koalice.
Slavit mohou i progresivističtí Piráti, kteří navzdory svému neúspěšnému vládnímu působení dosáhli 18 mandátů. Stěžovat si nemůže ani hnutí STAN. Sice kleslo z 33 mandátů na 22, ale oněch 33 z roku 2021 neodráželo reálnou veřejnou podporu STANu, nýbrž bylo vykroužkováno na Pirátech; tehdy je vzal STAN pod ochranná křídla a doplatil na to. Společný výsledek STANu a Pirátů je dnes po čtyřech letech Fialovy koalice, v níž STAN byl klíčový partner a Piráti neskončili kvůli politickým rozporům, ale pro neschopnost, dokonce o něco lepší než před čtyřmi lety. Leccos to vypovídá o rozdělení české společnosti.
Kořeny neúspěchu
Zpět k SPD a STAČILO!. Část jejich neúspěchu je společná. Ztratily vyšší volební účastí a nechutí nerozhodnutých voličů k radikálním krokům živenou nenávistnou kampaní médií a aktivistů. Téměř polovina českých voličů byla s pětikoaličním působením spojená. Pětikoalice skončila po čtyřech letech destrukce se 43 % hlasů a parlamentní většina jí unikla jen o devět křesel; druhým nejkroužkovanějším politikem hned po Babišovi se stal ministr Lipavský.
Co by měla nová vláda udělat s Českou televizí?Anketa
Zejména nerozhodné voliče mohla odrazovat nenávistná kampaň liberálů a progresivistů. Voliči, kteří chtěli konec Fialova vládnutí, pak dávali přednost Babišovi před Konečnou či Okamurou. Obě strany také ztratily v důsledku vnitřních problémů. V každé z nich mají jiný charakter, ale částečně se překrývají v napjatých vztazích mezi stranickým centrem a kraji. Například zásahy center do krajských kandidátek často zůstávaly nevysvětleny a v krajích měly demoralizující dopady.
Výzvy před SPD
Nicméně také mají dost problémů, které jsou vlastní jen jedné z nich, a také stojí před odlišnými výzvami. SPD kráčí ke svému politickém dnu i vrcholu. Vrchol je dán rolí podporovatele rýsující se koalice ANO s Motoristy. Může dokonce dojít i na vládní posty, ale počítají se i důležitá místa v parlamentu a pak na mnoha méně viditelných místech, která se obsazují politicky. Strana by tím získala politický vliv, který ještě nikdy neměla. Spolupráce s SPD nepředstavuje pro Babiše možnost jedinou, ale nepochybně jednodušší než se domlouvat s ODS, STANem či lidovci.
A pak je tu dno. Je dané volebním výsledkem a především sestupným trendem, který tento výsledek potvrzuje. Před SPD je znepokojivý příklad KSČM Vojtěcha Filipa, která se v poslední fázi své mizející parlamentní existence rovněž dostala do role strany, která rozhodovala o osudu Babišovy koalice, tehdy s Hamáčkovou sociální demokracií. Nejtěžší z otázek, před nimiž SPD dnes stojí, nemusí být otázka po tom, co kromě několika postů politicky získá spoluprací s ANO a Motoristy. Na to může vedení odpovědět, že podporou Babiše zabránilo pokračování pětikoaličních škůdců. A pokud ANO s Motoristy půjdou do některých velkých bojů, které slibují, může SPD svoji podporu před voliči i politicky obhájit.
Těžké otázky jsou jinde. Jak čelit narůstající demoralizaci uvnitř SPD, která vychází nejen z volebního výsledku, ale i z neadekvátních metod řízení? Jak si nenechat vyluxovat voliče Babišem? Jak si zajistit loajalitu partnerů, pětice vyhraněných osobností, které zasednou v klubu SPD? Jistě jsou řešitelné, ale řešení vyžaduje politickou vůli a energii.
Proč nestačilo?
Výzvy i otázky pro hnutí STAČILO! jsou těžší hloubkou neúspěchu, ale i lehčí vzhledem k tomu, že hnutí není nuceno opatrně manévrovat v koaličních jednáních ani udržovat nesourodý poslanecký klub. Zde si coby patron hnutí dovolím být obšírnější a naprosto otevřený. Začněme otázkou, co přispělo k pádu pod pětiprocentní práh.
Platí výše zmíněné společné faktory: nárůst volební účasti, nechuť veřejnosti k radikálním změnám i neuspokojivé vztahy mezi centrem a kraji. Nicméně jsou tu i tři další.
- Konstrukce hnutí. STAČILO! vzniká spojením komunistů s představiteli občanské společnosti (do níž počítám jak nestraníky, tak i představitele dvou papírových stran, které STAČILO! s KSČM zakládalo), k němuž se na poslední chvíli připojují sociální demokraté. Ačkoliv se jedná o dost nesourodé prvky, je toto spojení politicky správné. Vyžaduje však silné integrující prvky jak v programu, tak i v organizační a řídicí struktuře. Obojí chybělo. Program začali kandidáti objevovat počátkem září a kampaň nakonec dělali na své triko. Platí to zejména o sociálních demokratech, ale také o některých komunistech i občanských kandidátech. Jak moc pomohlo či uškodilo spojení na poslední chvíli se sociální demokracií? Upřímně řečeno, skutečně nevím, a proto ho nepovažuji za samo o sobě chybné.
- Dvojí řízení i identita. STAČILO! stálo na dvou paralelních strukturách: vedení KSČM a vedení samotného STAČILO!. Vzhledem k okolnostem vzniku bylo toto řešení patrně nevyhnutelné, ale přinášelo problémy. Kateřina Konečná vystupovala jako politický lídr hnutí, ale současně byla předsedkyní KSČM, což ji uvádělo do komplikované situace při útocích na „komunisty“. Jiný problém dvojí identity měl oficiální předseda hnutí. V roli předsedy byl Danielem Sterzikem, ale zároveň vystupoval pod svojí aktivistickou a populární přezdívkou Vidlák. Ale to, co veřejnost očekává či alespoň toleruje u nezávislého bloggera, nepromíjí předsedovi politického hnutí. Posledním případem byl vzkaz v neděli po volbách. Jeho první část byla státnická i analytická, jak se na předsedu sluší, druhá obsahovala výzvu k finanční podpoře, což je naprosto legitimní požadavek bloggera, ale do předsednického vzkazu prostě nepatří.
- Antikomunismus. Ukázalo se, že boj s komunistickým fantomem stále zabírá. Od počátku ho živila pětikoalice, její média, její chuligáni. Ti všichni útočili na STAČILO! s nasazením a agresivitou, které neodpovídaly ani váze ani programu hnutí. V létě naskočili Motoristé, a nejspíše jim pomohl na cestě z politického očistce. A nakonec s nečekanou razancí, na níž STAČILO! nenašlo adekvátní odpověď, zahrál komunistickou kartou v posledních dnech kampaně i Andrej Babiš. Dodejme však, že STAČILO! šlo těmto útokům někdy naproti. Někteří komunističtí kandidáti ignorovali identitu hnutí a raději mávali rudou hvězdou. Do programu se také dostaly naprosto zbytečné a hloupé návrhy na delegitimizaci církevních sňatků či zmínky o zavírání kostelů. Pouze hnaly vodu na mlýn licoměrných nepřátel, jejichž křesťanství se většinou vyčerpává rétorickým antikomunismem.
Jak dál?
Byla by obrovská škoda, kdyby se po volebním neúspěchu nad hnutím zavřela voda. Nešlo o porážku ostudnou, nýbrž důstojnou. S posílením progresivistické levice (Piráti, Zelení) je o to důležitější budovat levici konzervativní, která se hlásí k ekonomické spravedlnosti a demokracii, národní svrchovanosti, svobodě i nedogmatickému konzervativismu zdravého rozumu. Je potřeba ji budovat jak na úrovni politické strany, tak na úrovni médií a občanské společnosti. V dalším se omezím na tři doporučení pro stranickou politiku.
- Jedno hnutí s jednou strukturou. Nazrál čas pro překonání stran a straniček, které se hlásí ke konzervativní levici. STAČILO! či podobný subjekt s jiným názvem bude mít budoucnost jako jedno hnutí s jedním vedením a jednou regionální strukturou. Není zde místo pro samostatné strany komunistů, sociálních demokratů a dalších. Jedinou cestou je sloučení. Na jedné straně lidé, kteří se léta ve stranách angažovali, mohou stále cítit loajalitu k identitě, kterou pomáhali budovat a udržovat. Na druhé straně pokud jsou lidmi politicky myslícími, měli by vidět, že dosavadní struktury se přežily. Každopádně pokud dosud chápali STAČILO! jako nástroj záchrany těchto draze střežených značek, měli by svůj postoj buď přehodnotit, nebo hledat štěstí jinde. Budovat hnutí však není jen výzvou pro straníky, týká se i kandidátů z občanské společnosti. Často se jedná o výrazné jedince s výrazně vyvinutým egem, což patří k věci. Ale musí si položit otázku, zda jsou schopni se hnutí podřídit a přihlásit se i k věcem, s nimiž nesouhlasí. Pokud ne, i pro ně je štěstí někde jinde.
- Ujasnit si program i nepřítele. Stávající program STAČILO! je dobré východisko, je však na místě ho znovu pročíst a zestručnit i s ohledem na taktiku politického boje. Konzervativní levice má z definice dva ideologické nepřátele: progresivisty (Piráti, STAN) a neoliberály (k tomu mají dnes nejblíže Svobodní, v menší míře pak Motoristé, TOP 09 či ODS). Vůči nim je třeba se nekompromisně ideově vymezit. Pak jsou zde konkurenti, s nimiž se konzervativní levice v lecčems překrývá a tudíž se přetahuje o stejné voliče. Zničujícím konkurentem je Babišovo ANO, nepříjemná je i konkurence SPD. Zde jsou namístě dohody o neútočení, ale pouze pokud jsou respektovány všemi stranami. Pro opačný případ je třeba mít připravenu strategii tvrdého útoku.
- Ujasnit si vedoucí osobnosti. Je na místě, aby po volebním neúspěchu zvážili představitelé svoji odpovědnost. U každého krajského lídra je vidět, jakého dosáhl výsledku především pro hnutí, ale i pro sebe na preferenčních hlasech, tedy jak politiku umí či neumí. Z těch, co umí, je třeba rekrutovat skutečné vedení STAČILO!. Pak zde byli dva lídři celostátní: Konečná a Sterzik. Domnívám se, že navzdory chybám, jichž se Kateřina Konečná mohla dopustit, nemá konzervativní levice přesvědčivějšího a schopnějšího lídra. Je namístě, aby nadále byla vedoucím integrujícím činitelem. Také bych považoval za ztrátu, pokud by hnutí přišlo o Daniela Sterzika; jeho pracovní nasazení a analytické schopnosti jsou výjimečné. Nicméně funkce předsedy a politického lídra mu úplně neseděla, mohlo to být i důsledkem zmíněného konfliktu identity bloggera a předsedy navíc v podmínkách dvou paralelních řídicích struktur; něco vypovídá i fakt, že byl ve svém kraji překroužkován. To však nic nemění na faktu, že jeho účast v užším vedení hnutí by byla do budoucnosti nesporným přínosem.
Rovněž nelze vyloučit, že další cesta konzervativní levice se někde potká i s cestou národních konzervativců z SPD, které také čeká období náročné i plné příležitostí. Ale v této chvíli je spíše na místě vytyčit konzervativně levicový směr a vytvořit politický subjekt, který ho dokáže naplňovat.
Autor: Petr Drulák
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 2 čtenáři)
Souhlasíte s Petrem Drulákem?
autor: Radim Panenka
Vlastík1
