K události došlo včera v odpoledním čase, kdy kolem chodily desítky lidí, hodně z nich s malými dětmi. Ty některé dokonce chránili vlastním tělem, aby neviděly, co se na chodníku děje. 

Štěstí v neštěstí?

„Zvedněte mě, ať se můžu vych*at,“ promluvila ještě donedávna téměř mrtvola bezdomovce v centru Plzně. Státní policisté s ním měli trpělivost a do nekonečna mu vysvětlovali, že když takhle upadl jak dlouhý, tak široký hlavou na chodník, že může mít nějaké vnitřní zranění, a proto se počká na sanitku. Statný padesátník, který ležel u odpadkového koše před chvílí jako látro, se sápal, že půjde dál po svých bagrovat (výraz pro lovení a nacházení různých předmětů nebo zbytků jídla v popelnicích – pozn. autora).

Jak se shodli kolemjdoucí, ten nešťastník měl vlastně štěstí, protože potkat jej hlídka městské policie, dostal by ještě nějaký ten štulec na cestu. Státní policisté s ním ale měli trpělivost a dokola pro něj omílali větu, aby zůstal v klidu ležet. To se ale pánovi, který se, jak se zdá, už otřepal, moc nezdálo a prý ani nemá čas čekat na záchranku. Ta dorazila zhruba po čtvrthodině, na čemž se shodli okolní čumilové, podle kterých jsou takovéto případy vyhodnocovány jako méně akutní.

„Nikam s vámi nepůjdu a nepojedu,“ začal vyvádět ušmudlaný, močí páchnoucí chlap, kterého pak nakonec osádka záchranky za vydatné pomoci policistů naložila. „Já se vám tady pochčiju!“ opakoval už známou písničku o tom, jak je dobré jej nechat být. Nejdříve to vypadalo, že policisté hlídají mrtvolu, ale za pár minut se už z ní stala známá plzeňská postavička, se kterou vlastně nikdo neví, co dělat, protože nevydrží v žádném azylu. Jakoby odkojen krabicemi nejlevnějšího vína nebo petkami piva má prý pocit, že se mu nemůže nic stát.