Souhlasíte s trvalým umístěním vojsk jiných členských států NATO na území ČR?Anketa
Burcující zprávu, kterou převzal server Aktuálně.cz pod titulkem „Většina Čechů podporuje omezení nebo zákaz dezinformačních médií, ukázal průzkum“, přinesla Česká tisková kancelář. Podle ní si tři čtvrtiny respondentů myslí, že šíření dezinformací ohrožuje bezpečnost země. Většina pak považuje za správné, když stát omezí nebo znemožní působení médií šířících dezinformace. Proti omezování jsou nejvíce lidé, kteří silně důvěřují oficiální ruské interpretaci války na Ukrajině. „To prý vyplývá z průzkumu agentury STEM, který se uskutečnil na přelomu března a dubna. Vláda si patrně objednala tento ‚průzkum‘ za účelem jakési validizace bezprecedentního a protiústavního kroku z 25. února, kdy ve spolupráci s BIS a soukromou firmou provozující domény nechala vypnout osm a poté dokonce několik desítek domácích webů, které označila za dezinformační, aniž by se na vteřinu zabývala dokazováním, v čem má jejich ‚dezinformačnost‘ spočívat,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Takže teď má Fialův kabinet „bumážku“ v podobě „průzkumu veřejného mínění“ ke zdůvodnění onoho kroku. „Zastavme se u průzkumů tohoto typu. Tento vyhotovila agentura STEM, známá svými značně nepovedenými výsledky z minulosti. Připomeňme třeba parlamentní volby z roku 2010. V dubnu prorokoval STEM Paroubkově ČSSD 27,8 procenta, v květnu už 30 procent a těsně před volbou už 33 procent. Jako jasné viděl STEM, že po volbách vznikne levicová koalice ČSSD a KSČM. Výsledek? Socialisté propadli na celé čáře, dostali 22,1 procenta a na usazení ve Strakově akademii museli znovu zapomenout. Komentátora Lidovek to tehdy přivedlo ke glose s věru příhodným titulkem: ‚STEM jako dobrý sluha, ale zlý pán‘. Tak to jen na úvod, abychom si udělali představu o věrohodnosti ‚průzkumů‘, které také může plodit STEM,“ vysvětluje mediální analytik.
Ti správní jsou mladí s vysokou školou a voliči vládních stran
Nyní nám tedy tento „dobrý sluha“ přinesl fascinující čísla prokazující jinými slovy, v jak těsném sepětí je naše vláda s lidem, který ji tak masivně podporuje v jejím cenzorském úsilí a snaze zlikvidovat ústavně zaručenou svobodu slova. „Nikola Hořejš, který vede výzkum dopadu dezinformací ve STEM, prohlásil, že ‚z ohýbání faktů je zděšená celá společnost‘. Nu, může být, že trefil hřebíček na hlavičku. Tolik nepravd a dezinformací, které na nás denně chrlí vláda, mocenské struktury, na ně navázané aparáty a mainstreamová média, by přehlédl opravdu jen hodně velký ignorant. Co když to tedy máme chápat úplně jinak, a sice tak, že STEM vlastně potvrzuje fakt, že jsme v zajetí oficiálního omílání nepravd, polopravd a skutečných účelových dezinformací? Pak by nebylo nutné se divit těm vysokým číslům,“ míní Petr Žantovský.
Ale STEM to takto asi nemyslel, jinak by nedoprovodil své závěry politickou orientací skupin respondentů. „Podle ní má téměř polovina lidí za to, že původcem dezinformací či lživých zpráv v médiích a na internetu jsou jedinci nebo různé skupiny, co je vytvářejí záměrně. Údajně si to myslí hlavně lidé s vysokoškolským vzděláním a obecně mladší lidé a voliči vládních stran, tedy koalic Spolu a Pirátů a Starostů. Tak to jsou ti ‚správní‘. A co ti ‚nesprávní‘? STEM praví: ‚Zhruba čtvrtina Čechů označuje za druhou nejčastější příčinu vzniku lží kolujících ve veřejném prostoru možnost, že novináři velkých médií pracují na objednávku podnikatelů‘. K tomu se prý přiklánějí více lidé starší 60 let a voliči opoziční SPD. Za sebe to vidím tak, že ti i oni mají kus pravdy. Dezinformace a lži ve veřejném prostoru jsou skutečně produkovány záměrně, jak se domnívají ‚ti správní‘, ale také jsou šířeny zkorumpovanými novináři, jak soudí ‚ti špatní‘. Vždy je nejpodstatnější úhel pohledu,“ upozorňuje mediální odborník.
Žulově pevná nepochybnost dnešní propagandy děsí
Za zdrcující považuje Hořejšův závěr, že s opatřením, že stát omezí nebo znemožní působení médií šířící dezinformace, souhlasí přes 70 procent občanů. „Míra souhlasu s omezením je překvapující. Zdá se, že skutečně při válečném ohrožení nepovažujeme svobodu šířit svoje názory a nepravdy za absolutní,“ pravil vedoucí výzkumu doslova. „Zde opět, jako tolikrát už v různých oficiálních projevech, zaráží absolutní jistota vtělená do formulace, že ‚jsme ve válečném ohrožení‘. Tak jistě hovořili o hrozbě ze Západu komunisté před rokem 1989. Ta žulově pevná nepochybnost dnešní propagandy trochu děsí. Nedá se s ní totiž diskutovat. Jakýkoli dodatečný argument předložíte, jste ihned onálepkování jako zrádci ve službách Kremlu jako dříve Bílého domu a Wall Street, odpadlíci, renegáti, ztroskotanci a zaprodanci. Nebo kremelští švábové, toť obdoba mandelinky bramborové – amerického brouka,“ připomíná Petr Žantovský.
Psali jsme:
Těch podobností tehdejší a dnešní propagandy nalézá mnoho. „Ale vzpomeňme: opravdu to bylo tak, že komunisty – třeba za normalizace – aktivně podporovalo 75 procent lidí? Vzpomeňme na kampaně proti těm, co ‚nám ruší klid na práci‘. Tehdejší média překypovala projevy solidarity lidu s nejvyšším vedením strany a vlády. Jak krutě se umí dějiny opakovat. Ale naprostý klenot se nachází v závěru článku. Podle Hořejše je velkým nebezpečím fakt, že někdo šíří ‚různé spekulace a mlžení o tom, že pravda vlastně je na obou stranách nebo že pravdu nelze vůbec najít‘. I to odněkud známe. Slovem ‚pravda‘ šermovala každá diktatura, přisvojila si nárok na její definici a prosazování všemi prostředky. Jen moudří věděli, že pravda možná někde existuje, ale není v našich silách ji postihnout celou a definitivní. Vždycky se vynoří nějaká pochybnost. Mluvil o tom třeba jistý Sokratés. A mnozí si vybaví, jak skončil…“ poznamenává mediální analytik.
Není vhodné vyvěšovat samostatně vlajku cizího státu
Už delší dobu se vede spor o výklad faktu, že na mnoha veřejných budovách, počínaje Karlštejnem, Křivoklátem a dalšími historickými objekty, přes budovy církevní, například Chrám svatého Víta na Hradě, až po Hrad samý jako sídlo hlavy státu, objevily, z velké většiny samostatně, vlajky Ukrajiny. „Obvykle je to zdůvodněno symbolickou podporou této straně válečné krize s Ruskem. Na to téma jsme se i na PL.cz mohli dočíst analýzu, v níž se mimo jiné praví: ‚Zákon vychází z toho, že vyvěšujeme státní vlajku buď samostatně, či spolu s jinými vlajkami, a to za určitých pravidel. O vyvěšování samostatné vlajky jiného státu se tam nehovoří. Obecně, podle mezinárodní vlajkové etikety, není vhodné vyvěšovat samostatně vlajku cizího státu na vlastním území, aniž by byla společně s tím vyvěšena domácí státní vlajka. Cizí vlajka totiž značí dobyté území. Na dobytém území jsou vždy vyvěšeny jen vlajky dobyvatele‘,“ cituje Petr Žantovský.
Zmíněná analýza pokračuje takto: „Vyvěšení pouze cizí státní vlajky se de facto považuje za označení exteritoriality (tedy mimo teritorium). Nacházet se mimo výsost státu znamená, že dotyčné právní subjekty nepodléhají místnímu soudnímu stíhání a výkonu moci. Konkrétně to, že příslušník státu A, který ve státě B spáchal trestný čin a zároveň v témže státě požívá privilegium exteritoriality, zde nemůže být zatčen, postaven před soud a odsouzen. Výsada exteritoriality je jako výjimka udělována zejména velvyslancům, vyslancům a vyššímu diplomatickému personálu, zpravidla i jejich rodinným příslušníkům, hlavám států včetně doprovodu a vojenským jednotkám, nacházejícím se na cizím území na pozvání nebo v důsledku mezistátních smluv“. „To je jasná řeč. Dodejme, že žádný z uvedených důvodů nemůže být uplatněn na situaci, kdy tolik veřejných budov dnes zdobí modrožlutá vlajka,“ poukazuje mediální odborník.
Terezín versus symbol ukrajinského ultranacionalismu
Zcela oprávněné emoce rozbouřil fakt, že se ukrajinská státní vlajka ocitla i na Národním památníku Terezín. „Tímto krokem chceme vyjádřit svůj odpor proti válce a sounáležitost s ukrajinským lidem, který čelí od včerejšího dne neomluvitelné agresi ze strany ruské armády,“ čteme na jeho facebooku. „Terezínská pevnost byla založena císařem Josefem II. roku 1780. Tragický nádech názvu města dodala druhá světová válka. Hlavní pevnost na levém břehu řeky sloužila nacistickému Německu jako židovské ghetto. Malá pevnost na pravém břehu Ohře, umístěná při silnici do Prahy, pak smutně proslula coby věznice pražského gestapa, mnohdy se ale nesprávně uvádí, že zde byl zřízen koncentrační tábor. Pro tyto účely nacisté dokonce zřídili zvláštní železniční vlečku, která vedla z blízkého nádraží Bohušovice nad Ohří od jihu až za hradby Hlavní pevnosti,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
V době druhé světové války pak nacisté přímo z ulic města odváželi zvláštními transportními vlaky zde soustředěné židovské obyvatelstvo přímo do likvidačních táborů smrti Osvětim, Majdanek, Treblinka, Sobibor, Chelmno a dalších, umístěných v Polsku a na dalších okupovaných územích východní Evropy. „To je jeden důležitý soubor faktů. Přidejme fakta další. Stepan Andrijovyč Bandera, symbol ukrajinského ultranacionalismu a odsouzený terorista, neboť roku 1934 byl odsouzen za podíl na atentátu na polského ministra vnitra Bronisława Pierackého. Po napadení Sovětského svazu nacistickým Německem se pokusili ukrajinští nacionalisté vedení Banderou využít situace a 30. června 1941 ve Lvově vyhlásili samostatný ukrajinský stát. Bandera také inspiroval vznik Ukrajinské povstalecké armády (UPA), jejíž příslušníci se nazývali ‚banderovci‘,“ připomíná mediální analytik.
Tohle si památník obětí nacistického zvěrstva nezasloužil
Někteří polští historici odhadují, že na ukrajinské Volyni a Haliči bylo povražděno v letech 1943–45 jednotkami UPA až 100 tisíc polských civilistů, dalších půl milionu Poláků z oblasti uprchlo. „UPA brutálně vyháněla či zabíjela Poláky, nešetřila v mnoha případech ani Židy. Její guerillový boj trval v některých oblastech až do počátku 50. let. UPA je zodpovědná za tyto masakry. Tolik o osobě Bandery, jehož za národního hrdinu Ukrajiny prohlašoval už někdejší prezident Juščenko a jemuž se dnes po ukrajinských městech staví sochy, zatímco sochy jiných – zřejmě málo roduvěrných – třeba Michaila Bulgakova, se ničí. V dubnu 2015 ukrajinský parlament schválil zákon, který udělil Banderovi a některým členům UPA status bojovníků za svobodu Ukrajiny. Prezident Porošenko označil bojovníky UPA za ‚příklad hrdinství a vlastenectví na Ukrajině‘. V červenci 2016 byla Moskevská třída v Kyjevě přejmenována na Banderovu,“ podotýká Petr Žantovský.
Mirek Topolánek
„A teď se ptejme: je opravdu vhodné, už s ohledem na památku těch, kdo ve vězeňských hadrech prošli Terezínem, často do vlaků odvážejících je k vratům do plynových komor, ‚ozdobit‘ slavnostní terezínskou tryznu na památku obětí nacistického zvěrstva vyvěšením vlajky státu, který se hlásí k odkazu zločince a teroristy, majícího symbolicky na rukou mj. i židovskou krev? Čekám, kdy liberečtí konšelé přijdou s přejmenováním svého města na Reichenberg a postaví na budoucí Henleinovo – dosud ještě Šaldovo – náměstí jezdeckou sochu zakladatele Sudetendeutsche Partei. Třeba s odkazem na tom, že tato strana, sdružující de facto všechny etnické Němce, měla ve volbách do parlamentu v roce 1935 přes 15 procent hlasů, v absolutním čísle přes 1,4 milionu občanů. Nemožné? Přečtěte si něco o Overtonových oknech,“ doporučuje mediální odborník.
Nejen Fiala naplnil Hrabalovo „nemožné se stalo skutkem“
A ještě pár slov o tom, zda něco je, či není nemožné. „Poradce Pojar, mluvčí Smolka. Fiala ocenil lidi z mise do Kyjeva i zpravodajce“, hlásá titulek serveru Echo 24 a sdílejí to i další mainstreamová média. „Jak kdesi napsal Bohumil Hrabal, nemožné se stalo skutkem. Premiérův poradce pro zahraniční a bezpečnostní otázky Tomáš Pojar a vládní mluvčí Václav Smolka patří k lidem, které u příležitosti Dne vítězství ocenil předseda vlády medailí Karla Kramáře. Laureátů bylo 13, zejména z řad příslušníků zpravodajských služeb a policejní ochranné služby. Proto jsou chována v anonymitě, na rozdíl od obou jmenovaných. Důvod cenění Pojara a Smolky byl prý ten, že ‚s panem premiérem absolvovali cestu do válečného Kyjeva‘. ‚Všem oceněným bych chtěl poděkovat za mimořádné nasazení při zajišťování bezpečnosti a naplňování zahraniční politiky České republiky‘, citoval Úřad vlády Fialu v tiskové zprávě. Možnost oceňování zásluh a výjimečného přínosu pro stát by chtěl, jak sdělil, využívat pravidelně,“ říká Petr Žantovský.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Pamětní medaile Karla Kramáře, pojmenovaná po prvním československém předsedovi vlády, je nejvyšší ocenění udělované premiérem. „Využívá se od roku 2008 u příležitosti 90. výročí vzniku první československé vlády. Kdo si ještě pamatuje tehdejší rozložení politické scény, ví, že tou dobou byl předsedou vlády i ODS Mirek Topolánek, zatímco zakladatel ODS právě vstupoval do svého druhého prezidentského mandátu. Vztahy mezi oběma muži měly odjakživa dost daleko k idyle. A tak nepřekvapilo, že si premiér chtěl ‚vyrovnat‘ ramena s prezidentem a oproti zavedeným státním vyznamenáním z rukou hlavy státu si založil cenu, kterou by uděloval jen sám podle svého uvážení. Je zajímavé vzpomenout, kdo, od koho a za co tu medaili dostal v minulosti. Třeba roku 2009 dal medaili Mirek Topolánek exprezidentovi Václavu Havlovi za to, že ‚naši zemi přivedl do NATO‘. Jen naprostý neznalec poměrů to mohl pochopit jinak než jako schválnost prezidentu Klausovi,“ zmiňuje mediální analytik.
Medaile od premiéra slouží k páchání politických gest
„Ještě o chlup dříve, roku 2008, předal Topolánek premiérskou plaketu, to ještě nenesla Kramářovo jméno, jednomu z bratří Mašínů, známých několika vraždami, jichž se dopustili při útěku z Československa. Roku 2016 to byl Jiří Brady, komu metál dal tehdejší premiér Bohuslav Sobotka de facto jako truc akci vůči Miloši Zemanovi, který Bradyho odmítl dekorovat na Hradě. Jak je z přehledu zřejmé, premiérská medaile slouží především k páchání politických gest. Jak ale chápat ocenění premiérova poradce a mluvčího? Jen jako absolutistické rozhodnutí Velkého Vezíra, který si podvazuje věrnost a oddanost svých podřízených. Nojo, ale představte si ten mediální virvál, jaký by nastal, kdyby podobnou medaili od Miloše Zemana dostali jeho poradce Nejedlý nebo mluvčí Ovčáček! Nebo v době Zemanova premiérování šéf jeho poradců Šlouf. A dnes? Nic, ticho po pěšině. Inu, dvojí, trojí metr, to je to, v čem jsme doopravdy dobří,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jiří Hroník
