Zatímco ekonomka Ilona Švihlíková označila větu, že žijeme v jednom z nejlepších světů, za propagandistickou frázi, Jan Mrkvička s tímto výrokem souhlasil. „Když srovnáme ČR se Sýrií, Irákem, Etiopií, tak žijeme v jednom z nejlepších světů, máme se tady moc dobře,“ prohlásil.

Podle ekonoma Pavla Kohouta patří ČR, co se týče nerovnosti, do skupiny těch zemí na celém světě, které jsou nejméně nerovné, pokud jde o příjmy a majetky. Nevýhodou prý je, že pokud se lidé mají velmi podobně, tak je to méně nutí, aby se snažili. Nejmenší nerovnost mají buď země, které si na to vydělaly, jako ty skandinávské, a mohou si tak dovolit velkorysý sociální stát. Nebo to jsou bývalé socialistické země, kde jsou všichni víceméně podobně chudí, kromě několika výjimek, kteří si něco výhodně zprivatizovali.

Podle Švihlíkové jde o to, jak se nerovnost vyvíjí v čase a prostoru. „Vnímání nerovnosti u nás bude tradičně mnohem citlivější, než třeba ve Spojených státech, kde snesou větší míru nerovnosti,“ uvedla ekonomka. Poukázala na to, že i když je u nás nízká míra nerovnosti, neznamená to, že bychom nad chudobou u nás mohli mávnout rukou. Je třeba vnímat to, že hodně lidí žije jen těsně nad hranicí příjmové chudoby. Švihlíková upozornila, že pokud je nerovnost příliš velká, ohrožuje to nejen stabilitu dané země, ale i její ekonomiku.