Jak uvádí Frýbort, třeba se Kyšovi pořad nelíbil, ale mohl to podle jeho slov vyjádřit kultivovaněji. „Nesahat hned po nejpeprnějších výrazech, jaké lze v pouliční češtině nalézt. Vrchol veřejnoprávního kretenismu... u racionálně myslících posluchačů pověst nejhloupějšího pořadu... ale, ale, pane Kyšo,“ poznamenal Frýbort. 

„Já vím, on je to v zemích českých už takový obyčej: nediskutovat, ale vztekat se. Nekritizovat, ale urážet. Asi jsem tomu po těch málem už čtyřiceti letech v Zášumaví odvykl, že mi to vadí. Čítám německý tisk za těchto rozbouřených časů, sleduji čtenářské odezvy na internetových sítích, a jen málokdy shledávám shodu v tom, co píší noviny a čím se ozývá čtenářská veřejnost, dožraná až po tipec. Přesto nikdo nenapíše, že dejme tomu projev toho či onoho vládního činitele je vrcholem kretenismu, ani že má ten pán u racionálně myslícího posluchače pověst nejhloupějšího..., nýbrž věcně a konkrétně udá důvod svého nesouhlasu. Možná kostrbatě, možná neobratně, neníť každý nadán uměním formulace, ale slušně; ví, že dlaždičským vyjadřováním by racionálně myslícího čtenáře spíš odpudil než přesvědčil,“ rozepisuje se následně Frýbort. A dodává, že je však možné, že Kyša nechtěl třeba nikoho přesvědčit, ale jen si pěkně zanadávat.