Podle Krystlíka je mylné Weiglovo tvrzení, že se Masaryk „vznášel nad první republikou s jejími národnostními a sociálními problémy, skandály a závěrečným zhroucením a do dnešních dnů zůstává neotřesitelným ideálem naší státnosti“. Podle Krystlíka se nevznášel, ale „vládl pomocí rozsáhlé sítě hradních udavačů, na základě jejich informací nechával odstavovat levicovému Hradu nepohodlné osoby, vydírat je dokumenty z ukradeného vídeňského archivu ministerstva vnitra nebo je korumpovat z tajných hradních fondů a z tajných položek rozpočtu ministerstva zahraničí“.

Není prý též pravdivé další Weiglovo tvrzení, že Beneš „kapituloval před mnichovskou dohodou a ve vládní krizi 1948“.  Podle Krystlíka totiž Beneš již 15. 9. 1938 vstřícně nabídl v tzv. pátém plánu odstoupení částí německých sídelních území v ČSR Německu, čímž údajně hrubě porušil Ústavu. „Odstoupení území s více než 50 % německého obyvatelstva Německu schválila 21. 9. 1938 československá vláda, tedy týden před mnichovskou konferencí."