Hlavním hostem ale byl ministr školství Robert Plaga. Tomu moderátor Jiří Václavek hned na přivítanou předčítal výroky jeho šéfa, premiéra Babiše, zpochybňující některá média a novináře. Poté, co sdělil, že podle průzkumů se „ve světě médií neorientuje více než šedesát procent respondentů“.
Ministra se pak vyptával, jestli by se proti takovým útokům neměl novinářů zastat. Robert Plaga uvedl, že premiérovo vyjadřování vzhledem ke specifické situaci chápe, což moderátora zjevně nepotěšilo a pustil ministrovi další ostrá slova na adresu médií, tentokrát názor od prezidenta Zemana, že českým médiím nevěří ani nos mezi očima, nebo od Tomia Okamury, poukazující v rok starém vyjádření na fakt, že řada médií je vlastněna oligarchy. Vše završil výstup amerického prezidenta Donalda Trumpa, který jakémusi novináři říkal, že by se měl stydět, že pracuje pro televizi CNN.
Pak se moderátor Václavek pustil do další debaty s ministrem Plagou, při které spojil nedůvěru k velkým a tradičním médiím s „relativizací pravdy“ a zamíchal do toho i neúctu ke vzdělání. „Na sociálních sítích vidíte, že lidé daleko více kvitují to, čemu říkají ‚Vysoká škola života‘, než titul z prestižní školy typu Univerzita Karlova nebo Masarykova univerzita,“ kroutil hlavou. Pak se ještě podivoval nad tím, že „člověk bez formálního vzdělání má radost, když to nějakému intelektuálovi, lidově řečeno, natře“, a ptal se ministra, zda je riziko, že takoví lidé mají ze sebe dobrý pocit.
Fotogalerie: - Braňme svobodu slova
Pak moderátor opustil ministra Plagu a začal se věnovat aktuálnímu průzkumu, zabývajícímu se tím, jak lidé poznají falešnou zprávu.
Podle tohoto průzkumu si 62 procent dotázaných si myslí, že dokáže poznat falešnou zprávu. „Když ale mají říci, podle čeho přesně dokáží tuto zprávu odlišit, bylo to pouze padesát na padesát. Mírně převažovali ti, kteří správně uvedli, podle čeho lze falešné zprávy odhalit,“ prozradil moderátor Václavek. Pak vysvětlil, že zpráva se má odhalovat ověřováním z jiného zdroje, ale ne tím, že se bude příjemce spoléhat na vlastní úsudek nebo zkušenost.
Pak už do studia dorazil další host. Tím byla Markéta Zezulková z Institutu komunikačních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Ta zahájila výklad slovy, že být „mediálně gramotný“ je velmi náročné.
„Mediální gramotnost není jen o tom hledat pravdy, ale hlavně o tom být schopen si kriticky vytvořit vlastní názor,“ vysvětlovala. Pak připustila, že běžný uživatel kolikrát ani není schopen si všechny získané informace ověřit. Navíc nová média jsou podle ní skutečně „nová“ a ještě se moc neví, jak se s nimi vypořádávat třeba ve školách.
Moderátora Václavka při jejích slovech napadlo: „Není to všechno jenom kritické myšlení? Není všechno to rozlišování na mediální gramotnost, finanční gramotnost, digitální gramotnost, není to vlastně jen umělé?“
Expertka ho vyvedla z omylu, že tak jednoduché to není. Mediální gramotnost podle ní znamená například i to, že lidé za své názory budou bojovat a „budou vytvářet mediální obsahy“.
Na dotaz moderátora, zda fake news jsou jen nepravdivé zprávy, nebo do této kategorie mohou spadat i zprávy pravdivé, pak přišla odpověď: „Fake news, pokud je tak chceme nazývat, tak je to opravdu mix všeho“ .Problém fake news je podle ní hlavně ten, jak se tyto informace ve veřejném prostoru šíří.
Printscreen: Vysílání ČT24
Moderátora pak zajímalo „praní špinavých informací“, tedy to, jak se z fake news stane zpráva, která vypadá věrohodně.
„Když nemáte soudnost a víte, jaké máte cíle, tak se ze všeho dá udělat zpráva, která vypadá jako pravdivá,“ vysvětlila expertka Zezulková. Dělá se to prý třeba tak, že se vymyslí fiktivní jména zdrojů, nebo se překroutí výsledky nějaké studie.
„Třeba co se týká globálního oteplování a ekologické otázky, tak tam se velmi často hraje s grafy a s daty,“ varovala. „Takže pokud známe tyto techniky, které se používají k vytvoření pravdivé informace, tak je samozřejmě můžeme použít i k vytvoření fake news,“ shrnula.
Moderátor pak popisoval, že na to, jak mají k ověřování informací přistupovat lidé působící ve veřejném prostoru, už dokonce existuje i definice Výzkumné služby Evropského parlamentu. Politici a další veřejně činní lidé podle bruselských výzkumníků mají za povinnost říkat jen tvrzení, která jsou ověřená, a „aby jejich reportování zajistilo vhodnou rovnováhu užití komentátorů“.
Expertky se ptal, jak tyto zásady dodržují čeští politici. Zezulková má pocit, že s informacemi nepracují tak, jak by měli, a „i oni jsou součástí české populace, která potřebuje vyšší mediální gramotnost“.
Moderátor Václavek pak hovořil s ministrem Plagou, jak moc tyto zásady dodržuje on, a pak u velkoplošné obrazovky prezentoval vlastnickou strukturu českých médií.
Printscreen: Vysílání ČT24
Expertka Zezulková vysvětlovala, že znalost vlastnických poměrů je důležitá, abychom pochopili například to, s jakou ideologií se dané médium pojí. „Ale pokud to pro mě nic neznamená, tak ta znalost vlastnictví vlastně v praxi nic nezpůsobí,“ dodala. Znalost je podle ní obecně jen jednou součástí kritického myšlení.
Podle expertky jsme světovou raritou v tom, že u nás vrcholní politici vlastní média (moderátor Václavek doplnil, že druhou takovou zemí je Itálie), a proto bychom si na tato média určitě měli dávat pozor.
Dalším tématem, ke kterému moderátor přešel, bylo fungování veřejnoprávních médií. Jak upozornil, v průzkumu mediální zdatnosti lidé na tuto otázku odpovídali hůře než na ty o fake news. Pouhých 19 procent prý například vědělo, že veřejnoprávní média mají ze zákona povinnost zařazovat do svého vysílání i pořady pro menšiny. „Anebo to, že jsou Český rozhlas a Česká televize nezávislé na státu,“ dodal moderátor další informaci, na které respondenti vyhořeli.
Podle expertky jsou tyto neznalosti příkladem toho, co by měla pojmout mediální výchova na školách, ale zjevně se jí to nedaří. Moderátora pak zaujalo, že lidé o veřejnoprávních médiích podle průzkumu skoro nic nevědí, ale o to vehementněji je kritizují. Tato kritika pak prý není „vyfutrovaná“.
Expertka zdůraznila, že kritičnost neznamená kritika, takže lidé vybavení kritickým myšlením nemusejí být negativní.
Pak moderátorovi vysvětlovala, že každý může udělat chybu, ale že kvalita média se pozná podle toho, zda je ochotno svou chybu uznat a jak s ní nadále pracuje. Moderátorovi tím nahrála na výklad, jak má ČT několikastupňový systém kontroly, včetně „editoriálního panelu“ a Kodexu ČT.
Pak se expertka Zezulková rozloučila s varováním, že používání fake news jako zdrojů informací není vhodné.
Redaktor Martin Řezníček pak hovořil s ředitelem BBC Tonym Hallem o tom, jak vypadá veřejnoprávní vysílání v Británii. Dozvěděl se například, že britský veřejnoprávní vysílatel vyvinul hru, ve které se studenti mohou stát virtuálně tvůrci zpravodajství a všechno si vyzkoušet.
„Musíme být o hodně otevřenější ohledně toho, jak rozhodujeme o zprávách,“ vzkázal ředitel britské veřejnoprávní televize. Lidé si podle něj musí uvědomit, že ne všechno, co zazní, je pravda, ale může to být spekulace.
Pak se ČT vrátila k průzkumu mediální zdatnosti obyvatel. Moderátor Václavek káravým hlasem sdělil, že „jen 6 % dotázaných se na mediálním obsahu podílí“.
Dalším hostem byl Pavel Šimoník, ředitel výzkumu agentury STEM/MARK, která výzkum prováděla. Zkoumat mediální gramotnost podle něj byla „výzva“, protože to předtím nikdo z českých průzkumníků nedělal.
Ministr Robert Plaga pak jako dvě nejohroženější skupiny z pohledu mediální negramotnosti identifikoval seniory a mladé lidi v učebních oborech bez maturity. Tyto dvě skupiny jsou podle něj nejvíce ohroženy vlivem fake news.
Výzkumník Šimoník souhlasil, že výsledky průzkumu nejsou radostné. Ale když byla čísla zveřejněna, říkali mu prý lidé různé věci, od „jsme zděšeni“ po „jsme překvapeni, že to ještě dopadlo docela dobře“. Ukázalo se prý, že mnozí lidé v oblasti chápání médií české populaci vůbec nevěří.
Lidé, kteří byli zvyklí na dva televizní kanály, jsou podle něj dnes vystaveni ohromnému množství mediálních podnětů. Navíc v současné hektické době není čas se studiu mediálních obsahů důsledně věnovat. „A ten čas na to udělat si v tom pořádek a oddělit zrno od plev je velmi limitovaný,“ vysvětloval.
Výhodu podle něj mají lidé, kteří mají „dobré základy“ třeba ze školy. To se podle něj projevuje i na tom, že generace 30–40 let v tomto testu gramotnosti uspěla nejlépe.
Pak rozebíral další faktory, které přinesly v testování úspěch. „Jsou to například i lidé z Prahy, kteří jsou v tom mediálním světě asi zapojeni více než obyvatelé venkova.“
Nejohroženější skupinou jsou podle průzkumu ženy starší 60 let s nízkým vzděláním. Jak jsou na tom další skupiny, to ČT odprezentovala na velkoplošné obrazovce.
Printscreen: Vysílání ČT24
Na to navázal dotaz diváka, proč se kvůli mediální gramotnosti tolik útočí na důchodce a dělají se z nich „blbci“. Dodal, že tito lidé mají za svůj život s médii tolik zkušeností, že si manipulaci dokáží vyhodnotit lépe než „manipulovaná mládež“.
Ředitel výzkumu Šimoník se ohradil, že hanlivé označení „blbci“ nikdo nepoužívá a seniorů si váží, protože je podle něj tato skupina schopna zachycovat dynamické tempo změn, kterým za svůj život čelila.
Trvá však na tom, že tato generace je nejohroženější. Je to prý proto, že je nejslabší „cílovou skupinou“ na internetu, takže je odkázána jen na omezené množství zdrojů. „A u nich taky platilo, že co bylo v médiích, to bylo svaté,“ dodal. Dnes na ně podle něj ale cílí média, která je chtějí manipulovat. „A oni je berou jako bernou minci a už nemají schopnost to prověřit a cokoliv s tím udělat. Tady je důležitá role dětí těchto lidí, těžko to budou suplovat školy. Ale můžou tuto roli sehrát děti. My dnes chceme po rodičích, aby kontrolovaly svoje děti, ale můžeme chtít i po dětech, aby pomáhaly svým rodičům se orientovat v tom mediálním světě,“ vyzývá analytik.
Druhým „vychovatelem“, který by měl ohroženým seniorům pomáhat s orientací, jsou podle něj „veřejná média“.
Moderátor se pak pozastavil nad nízkou mediální gramotností ve věkové skupině 15–18 let. Expert ale odmítl, že by jejich výsledky byly „selháním vzdělávacího systému“. Podle něj se lidé vyvíjejí a v tomto věku se v mediálních obsazích neorientují proto, že je nezajímají. Je to podle něj stejné, jako když mladý člověk poslouchá rádio Evropa 2, a až s věkem dospěje k veřejnoprávnímu Radiožurnálu.
Moderátor Václavek ve výzkumu vyčetl, že lidé, kteří podle výzkumu médiím nerozumí, si sami často myslí, že jim rozumí. Zajímal se proto, jak moc je to nebezpečné.
Začneme, děti, aktualitou z Facebooku Nory Fridrichové...
Nebyl to ale jediný průzkum, který byl toho večera na ČT24 představen. Člověk v tísni si u agentury Median objednal průzkum, jak moc čeští učitelé věří „alternativním webům“. Vyšla z něj prý „alarmující čísla“.
Reportáž představila dvě školy. První bylo pražské Gymnázium Na Zatlance. Tam prý na mediální výchovu kladou důraz, ve školním roce se jí věnuje celkem 70 hodin. Dozvíme se, že hodina ve čtvrtém ročníku začala „mediální aktualitou“, což byl pro tentokrát „facebookový příspěvek Nory Fridrichové“ a titulní stránka MF DNES.
Druhou školou byla Střední odborná škola designu a umění v Praze. V každém ročníku se tam během školního roku odučí až 30 hodin mediální výchovy. Mediální výchova je tam přizpůsobena zaměření školy, takže už v prvním ročníku například dostanou studenti lekce z „knihkupeckého marketingu“.
Problém podle České televize ale je, že často sami učitelé jsou načichlí nevhodnými zdroji. Z průzkumu se zjistilo, že „téměř třicet procent z nich považuje za důvěryhodné proruské weby“.
Printscreen: vysílání ČT24
Učitelé ze dvou vybraných škol ale udělali svým kolegům jasno: „Využívám je spíš jako ilustrativní než jako skutečný zdroj,“ řekl Michal Kaderka, vyučující mediální výchově studenty Na Zatlance.
Na střední odborné škole má výuku pod palcem jeho kolegyně Veronika Raubicová. „Parlamentní listy a Aeronet samozřejmě nepoužívám. Je to ad jedna proto, že si snažím rozvíjet své kritické myšlení...“ vykládala do kamery. Co následovalo po ad jedna, to už reportáž České televize nesdělila. Později v reportáži si ještě postěžovala, že mediální výchově je věnováno málo prostoru a školením by měli projít všichni, včetně kantorů.
Printscreen: vysílání ČT24
Jak varoval Člověk v tísni, 72 procent učitelů neprošlo žádným mediálně- vzdělávacím kursem nebo seminářem.
Učitel Michal Kaderka z Gymnázia Na Zatlance pak dorazil přímo do studia. Moderátor o něm prozradil, že je kromě učení rovněž spolupracovníkem Asociace učitelů občanské výchovy.
„Lze vůbec učit studenty mediální výchovu za situace, kdy se stírá rozdíl mezi pravdou a lží?“ začal rázně moderátor. Podle učitele záleží mimo jiné na tom, kolik na mediální výchovu učitel dostane prostoru.
„Dělám to, protože mě to baví. Učím mediální výchovu od roku 2010, učím i učitele, věnuji se tomu dost aktivně a myslím si, že je tam co dělat,“ představil se.
Printscreen: Vysílání ČT24
Školní hodina podle něj vždy začíná „mediální aktualitou“, při jejímž hledání často využívá pořad ČT Newsroom. Zaměřuje se hlavně na svět elektronických médií, protože většina studentů už čerpá informace hlavně z něj.
Ministr Plaga pak řekl, že by chtěl mediální výchovu jako samostatný vyučovací předmět, což pedagog Kaderka kvitoval slovy: „plesá mi srdce, to se mi líbí.“
Pak si postěžoval, že mezi učiteli není zájem se v oblasti mediální výchovy školit. „Když já učím učitele, tak devadesát procent se učit nechce. Ale musí tam jít, protože ředitel jim to přikázal. A já tam přijdu, oni jsou už naštvaní, nerozumí sociálním sítím a mají velmi negativní vztah k médiím,“ popsal svou zkušenost.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
_profil_top.jpg)
