„Nadcházející volební kampaň v naší zemi, respektive už sama skutečnost voleb je tématem, kterým se církev musela a musí zabývat. Je to tím, že značná část věřících hledá nějakou radu, stojí o kritéria, podle nichž by se měla při volbách rozhodovat. Víme však také na druhé straně díky zkušenosti února 1948, že to nejsou jen politické strany, ale v podstatě mocenské struktury, které se do tohoto boje zapojují, často i ‚contra legem‘, tedy protizákonně, aby obhájily své postavení a výhody,‘ poznamenal úvodem Dominik Duka.
Ve svých slovech pak vzpomíná na druhý vatikánský koncil, kde se církev distancovala od vytváření klerikálních vlád, i na to, jak se například v 19. století objevily až laicistické státy.
Následně zmínil, že pokoncilní kodex kanonického práva, tedy zákoník církve, zakazuje duchovním osobám usilovat o politické funkce na všech úrovních. „Předpokládá pro kleriky i zákaz aktivní účasti v předvolebních bojích a šarvátkách. To ovšem neznamená, že by věřící křesťané, laici, neměli vstupovat do těchto kampaní, pokud budou respektovat svobodu rozhodování každého jednotlivce i rodinných příslušníků,“ řekl Duka.
Tím nejspíš narážel na svého oponenta Tomáše Halíka, který se k politickým a veřejným záležitostem vyjadřuje často a s chutí. Například samotného Duku nazýval pro údajný servilní vztah k součanému prezidentovi i jeho předchůdci "oleandr moci". Jindy zase vyjádřil názor, že klíčové otázky typu členství v Evropské unii nejsou běžní lidé schopni pochopit a tudíž by o nich rozhodně neměli rozhodovat. A rád si bere na paškál též prezidenta Zemana, o kterém prohlašuje, že je poznamenán alkoholismem a tento poznatek obohacuje o své zážitky se závislými alkoholiky na klinice U Apolináře, kde působil před rokem 1989.
Duka k tomu připomněl slova svého předchůdce kardinála Tomáška, která sdělil 28. 10. 1990.
„Vidím dvě nebezpečí: Prvním je individuální sobectví, vyvolané dlouhou situací útlaku a nedostatku. Mnozí obracejí všechnu energii k vlastnímu prospěchu, ale ke službě ve správě věcí veřejných je málo ochoty. Je to krátkozraké, vždyť stát, to jsme my všichni. Prosím vás, neutíkejte od zodpovědnosti. Druhé nebezpečí je národní sobectví. Jak jednotlivci, tak i národní společenství mají svá práva a mohou se o ně hlásit. Ale právo přestává být právem, když ukracuje právo druhých. Kulturní a mravní výše národa se prokáže tím, jak ctí práva slabšího. Ducha rozdělení a nedůvěry, který je neblahým dědictvím minulosti, nahraďme duchem otevřenosti a porozumění,“ zmínil podle Duky Tomášek.
Původní text ZDE
Současné dramatické vyostření politického zápasu vede podle Duky církev ve většině evropských zemí ke zdrženlivosti v oblasti politiky. „Vyzývá své věřící i lidi dobré vůle, kteří věří v sílu modlitby, aby se zaměřili k žádoucímu výsledku, kterému by společné dobro ve svobodě, pravdě a opravdové lásce k druhému člověku zvítězilo ve volebním zápase, a aby ti, kdo se rozhodnou kandidovat s poctivým úmyslem, mohli být zvoleni. Takový je i postoj plenárního zasedání České biskupské konference na letošním cyrilometodějském Velehradu,“ zmínil kardinál.
„Mám za to, že v 21. století v demokratické společnosti by i předvolební kampaň měla probíhat racionálně, občansky slušně a v duchu spolupráce, kdy chceme něco učinit pro společné dobro a pro budoucnost. I způsob vedení volební kampaně cosi vypovídá a vede občany k rozhodnutí se pro toho, či onoho kandidáta. Dovolím si na závěr jednu poznámku: proměňme předvolební vřavu ve vzpouru slušných lidí. Bůh ať žehná této zemi,“ uzavřel poté, co vyjmenoval některé důležité body, které by se podle něj měly v kampani objevit.
Psali jsme:
_635696039574114388.JPG&id=73527)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
