Zdroje se shodují, že příběh z Račaku byl hlavní záminkou pro následný zásah NATO v podobě bombardování Srbska. Od samého začátku jej přitom provázejí velké pochybnosti. Někteří natvrdo říkají, že tato záminka k útoku na Jugoslávii byla „vyrobena“ americkými diplomaty.

Kosovská válka má samozřejmě delší a složitější historii. Pro Albánce i Srby je to výrazná srdeční záležitost, zejména Srbové od bitvy na Kosově poli v roce 1389 odvozují značnou část své národní hrdosti.

Když se v devadesátých letech rozpadala Jugoslávie coby společný stát jihoslovanských národů, nevyhnuly se boje ani Kosovu, ačkoliv byly spíše ve stínu Bosny a dalších bojišť. Jugoslávské jednotky se ale v Kosovu střetávaly s místními ozbrojenými separatisty po celá devadesátá léta. V roce 1998 se situace výrazně zhoršila a stoupal mezinárodní tlak na vyřešení sporu. V říjnu 1998 byla uzavřena dohoda, podle které jugoslávská vláda (i po oddělení Slovinska, Chorvatska, Makedonie a Bosny a Herzegoviny se tehdejší federace Srbska a Černé Hory oficiálně nazývala Svazová republika Jugoslávie, pozn. PL) umožnila návrat všech kosovských Albánců, kteří uprchli přes hranice do sousední Albánie.