Na úvod Gavlas připomenul nejstarší etapy Severoatlantické aliance, vzniklé před sedmdesáti lety 4. dubna 1949. „Celý kapitalistický Západ bojoval od první světové války proti socialistickému ruskému (sovětskému) státu. Tato protikladnost společenských systémů byla ve vztazích Západ – Rusko trvale obsažena, tedy i v době 2. světové války. Spojenectví s Ruskem bylo zcela pragmatické spojenectví proti ještě většímu nebezpečí pro Evropu a svět – nacistickému Německu. Vytvoření obranné aliance v tomto stavu ruské vojenské převahy v Evropě po skončení války, bylo logickým krokem. Koneckonců i SSSR usiloval o získání spojenců pro rozšíření toho, čemu se později říkalo socialistická soustava,“ připomíná Gavlas podstatu vzniku organizace NATO a její důležitost.
Načež se přesunul k ne až tak nedávné historii, s níž se pojí i výročí 20 let České republiky v NATO: „Velkou příležitostí pro vývoj vztahů mezi Východem a Západem byl rok 1989 a další bezprostředně následující roky – rozpad Varšavské smlouvy a SSSR, převzetí vlády v zemích bývalé Varšavské smlouvy opozicí a tím likvidace ‚světové socialistické soustavy‘. Tato příležitost nebyla využita. Objevovaly se v té době různé myšlenky, dokonce i prezident Václav Havel po rozpuštění Varšavské smlouvy řekl, že i NATO by se mělo rozpustit, když už nemá nepřítele. Tato myšlenka a ani jiné teorie neutrálního Československa – mostu mezi východem a západem, strategie obrany všech azimutů a další, nebyly samozřejmě realizované. NATO, přes počáteční nejistotu ‚jak dál bez nepřítele‘, de facto pokračovalo v předchozí politice, a dokonce poprvé vyslalo své ozbrojené síly do války v Jugoslávii. Zvítězila koncepce rozšiřování NATO na východ, přičemž je nutné podotknout, že státy – bývalé satelity SSSR o přijetí velmi stály.“
„Další vývoj známe docela důvěrně. Zapojení do válek na Blízkém východě, vznik ‚Islámského státu‘, chaos a šíření terorismu do Evropy, nelegální rozsáhlá migrace, a to vše na pozadí rychlého rozvoje ekonomiky Číny a obnovování moci Ruské federace, ztracené po rozpadu SSSR a následné krizi. Najednou vzniká síla, která je schopna postavit se Spojeným státům – současnému, zatím nezpochybnitelnému, světovému hegemonu, a prosazovat vlastní politiku, nekompatibilní s tou americkou, respektive západní. Asi lze konstatovat, že je to počáteční fáze etapy změny světového hegemona, kam patří nejen ozbrojená síla, ale i všechny pokusy USA o revizi stávajících smluv a dohod, které se jim zdají pro ně málo výhodné, vyvolávání celní války, embarga na kde co, včetně nejbližších spojenců v Evropě. ‚America First!‘ ve zcela nahé podobě,“ připomíná dále Gavlas a poukazuje na vedoucí postavení USA.
Fotogalerie: - Proti NATO
„Jsme spojenci nejen pro období pohody, ale i do deště,“ poukázal Gavlas, proč přistupujeme ke krokům, jako je zvýšení výdajů na zbrojení na 2 % HDP, podpora nové dislokace systémů PVO/PRO v Rumunsku a v Polsku, a permanentní cvičení vojsk NATO v celé východní Evropě od Baltského po Černé moře. Avšak Gavlas též varoval, že bychom neměli zapomínat na vlastní životní zájmy ČR i Evropy a nastínil i možnost války s Ruskem: „NATO buduje a posiluje své armády a připravuje se na válku s Ruskem. Zvyšujeme rozpočty na ozbrojené síly (a většinou kupujeme americké zbraně). Taková válka by se ale nejpravděpodobněji vedla v Evropě, nikoliv v Americe. Možná i jaderná, i když poslední prohlášení prezidenta Vladimira Putina deklaruje odvetný úder nejen na zbraňové systémy účastnící se prvního úderu, ale i na jejich řídící stanoviště – tedy na ty, kde se o úderu rozhoduje. Možná i na cíle v Americe, ale to už máme před sebou poslední válku hloupého lidstva. Odstoupení od Smlouvy o likvidaci raket kratšího a středního doletu takový scénář nevylučuje.“
Pro Gavlase je ovšem tou největší současnou hrozbou migrace, nikoli Rusko či Čína: „V současnosti démonizujeme Rusko a Čínu jako nejstrašnější hrozbu naší euroatlantické civilizaci – naší demokracii, ať s přívlastky, či bez nich. Jenže tyto státy nejsou největší hrozbou pro Evropu. Největší hrozbou je hromadná migrace způsobená rozvrácenými státy (rozvrácenými námi!) vedoucími války mezi sebou, či uvnitř státu. A také jsou to klimatické změny, ať už způsobené lidskou činností, či nikoliv, které vyženou hladové obyvatelstvo do krajů přívětivějších, tedy do Evropy, nebo do Severní Ameriky.“
Fotogalerie: - Dny NATO
„Hromadná či masová migrace, čítající davy desítek milionů hladových a zoufalých, zatím nenastala. Nicméně v Evropě je už mnoho milionů migrantů z jihu (Afrika, Blízký a Střední východ, dříve i Turecko), kteří jsou převážně muslimové, řada z nich bývalí členové Islámského státu. Víra těchto lidí není překážkou pro jejich usazení v Evropě, i když si mnozí myslí opak. Obvyklý proces vstřebání migrantů do existujícího státu je takový, že příchozí přebírají většinu zvyklostí a morálku původních občanů. Římskou říši zničili ‚barbaři‘ – národy, které byly na mnohem nižší civilizační úrovni, přesto zachovali většinu tradic a zvyklostí řeckých, které převzali kdysi Římané a tradic i zákonů římských, které jsme převzali i my,“ myslí si Gavlas.
A upozornil, že současní imigranti se často nejsou ochotni integrovat a požadují ‚jiné‘ zacházení. „Nemají v úmyslu pracovat, stačí jim dávky a většinou nemají ani požadovanou kvalifikaci, ani chuť ji získat. Požadují aplikaci práva šaríja, mnohoženství, podřadnou úlohu ženy a další, které je nutí vytvářet vlastní komunity s vlastními pravidly. Takové zkušenosti existují z Francie, Německa, Švédska, Holandska a dalších zemí; vznikají takzvané ‚no-go‘ zóny, kam se bojí i policie,“ varuje Gavlas před imigrací do Evropy, v níž je velmi nízká natalita.
„Naopak v muslimském civilizačním okruhu mívají ženy nejméně čtyři děti. Je známý výrok připisovaný Muammaru Kaddáfímu – volně řečeno – ‚S Evropou nemusíme válčit, dobudeme ji dělohami našich žen‘. A může mít pravdu. Pokud by se tak stalo a muslimská komunita bude nadále posilovat, budou se vedle sebe vytvářet dva různé světy a ten náš, nositel tradic starého Řecka a Říma, židovsko-křesťanských tradic, po 3 až 4 generacích zanikne,“ píše Gavlas dále a zamýšlí se: „Možná je to zákonitost dějin; státy a impéria se rodí a zanikají. Jde o to, zda tomu chceme trpně přihlížet.“
„Do Evropy se přepravilo o hodně více než milion lidí, několik set tisíc zcela vypadlo z evidence a volně se pohybuje v Evropě, včetně bojovníků Islámského státu a jejich rodinných příslušníků. Možným teroristickým aktivitám těchto či jiných bojovníků jsme schopni čelit. Policie a tajné služby jsou k tomu připraveny. Jak se ale bránit demografickému problému – Evropa stárne a vymírá, imigranti jsou mladí, silní a jejich počet narůstá,“ dodává k tématu imigrace Gavlas.
Fotogalerie: - Proti NATO
„Proto ona zásadní otázka obsažená v nadpisu: je vlastně co slavit? Z pohledu velení NATO, představitelů vlád členských zemí, asi ano. Jsme největší a nejsilnější vojenská aliance na světě, s ambicemi angažovat se po celém světě. Původní cíl založení Aliance, obrana a bezpečnost členských zemí, garance míru pod záštitou OSN, je plněn. Členské země ani po roce 1989 nepoznaly co to je válka, protože války vedeme daleko od svých hranic – s výjimkou Jugoslávie. NATO hraje významnou úlohu při udržení americké hegemonie ve světě a tím i západní nadvlády. Tento bezpečnostní problém označujeme jako ‚životní zájem‘,“ zamýšlí se Gavlas. Dle něj bychom měli spíše věnovat pozornost druhému problému, a to imigraci, klimatickým změnám a populačnímu propadu evropských národů.
„Aby k nám tito chudí a hladoví neutíkali, musí mít doma možnost obživy a důstojného života. K tomu potřebují vlastní prosperující ekonomiku, fungující vzdělávací systém, kvalitní zdravotní péči a další, což dnes nemají. Vyžaduje to investice do rozvoje jejich národního hospodářství, a navíc tak, aby je neovládly nadnárodní korporace. Snaha naší vlády o pomoc Syřanům v Sýrii, a ne v Česku, je krok správným směrem,“ pochvaluje Gavlas kroky české vlády a nabízí otázku, že by se v tomto ohledu daly lépe využít peníze nuceně využívané na obranu.
Fotogalerie: - Proti válce NATO
„Jedná se ale vlastně o úplně nový přístup k bezpečnosti světa, který dnes nemá naději na úspěch. Až popsané problémy budou ‚zralé‘ k řešení už bude zřejmě pozdě, pokud řešení nepomůže čínský projekt ‚Jeden pás, jedna stezka‘,“ píše Gavlas a naději spatřuje v kooperaci Číny se zeměmi Asie a Afriky s budováním vazeb na dané regiony v energetické bezpečnosti, obchodu a v dopravní infrastruktuře.
„A to je realita, kterou slavit nelze. Jedná se totiž o skutečný existenční problém euroatlantické, židovsko-křesťanské civilizace, tedy i Ruska, která tak může po necelých dvou tisíciletích zaniknout, pokud nic neuděláme,“ dodává Gavlas závěrem s tím, že tedy není zřejmě, co slavit – a poukazuje na malicherné spory NATO a Ruska: „Přetahovaná‘ mezi Evropou (NATO a EU) a Ruskou federací, kdo koho úspěšněji odradí od agrese, je proti zániku civilizace marginální problém, týkající se ale všech – zúčastněných i nezúčastněných.“
Celý komentář si můžete přečíst ZDE.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rak
