Prvním poučením je dle Zahradníka již samotný fakt vypuknutí krize. „Většinový názor sice připouštěl, že donekonečna růst bez korekce prostě nejde, nicméně za projev ochlazení ekonomického přehřátí a nápravy strukturálních poruch bylo považováno spíše razantní zpomalení než největší propad v ekonomické výkonnosti za uplynulých 80 let.“
Druhým poučením je: Na dluh to už příště nepůjde, třetím: Riziko je třeba odpovědněji měřit, identifikovat a promítat do uzavřených kontraktů.
Poučení číslo čtyři podle ekonoma zní: V podmínkách otevřených a liberalizovaných se prvotní obezřetná reakce orientuje na zastavení zahraničních transakcí.
Poučení číslo pět: Po přehnavší se bouři se právě zahraniční obchod a poté i zahraniční investice nejrychleji oživují.
Zahradník nepovažuje v krizi přísně úspornou politiku za vhodnou: „Je-li hloubka propadu kritická a východiska se hledají těžko, rozpočtová obezřetnost by měla přestat být jediným kritériem disciplinovaného a odpovědného jednání. Neboť útlum ekonomických aktivit v dalším kroku ubírá na počtu pracovních míst, čímž se situace stává ještě vyhrocenější a dražší.“
Součástí těchto poučení v Evropě je podle Zahradníka bezesporu nalezení rozumné varianty mezi čistým tržním řešením bez přívlastků na straně jedné a dopady regulace, jež osobní iniciativu a odpovědnost tlumí a zastírá.
„Z pohledu intenzity intervencí, které byly v posledních letech přijaty, si Evropa i USA nezůstávají dlužny téměř nic. Míra zásahů byla za poslední dekády vskutku bezprecedentní a dala tak zřejmě na dlouhou dobu zapomenout na principy čistého kapitalismu,“ dodal Zahradník ve svém textu na serveru iHNED.cz.
Psali jsme:
autor: vam
_profil_top.jpg)