„Lídři tohoto typu dokážou velmi dobře využívat psychologii davu, lidé chtějí změnu, reformy, a Erdogan jim slíbil, že vrátí staré dobré časy,“ řekla v rozhovoru s ČTK Gülbaharová. „Slibuje, že vytvoří nové Turecko, a zároveň v lidech vyvolává pocit, že potřebují silného vůdce,“ dodala.
Turecká bojovnice za lidská práva ale taká uvedla, že volby v její zemi nejsou svobodné. „V každých volbách v Turecku dochází k falšování a manipulacím, stačí jen trochu změnit čísla,“ připomněla dvě těsná vítězství Erdogana. Letos v červnu vyhrál prezidentské volby v prvním kole s 52,6 procenta hlasů. V dubnu 2017 jen těsně schválili voliči v referendu reformu ústavy, která změnila systém v zemi na prezidentský, a Erdogan tak získal větší pravomocí.
Od pokusu části armády o převrat v létě 2016 panuje v Turecku atmosféra strachu. „Bojí se i soudci, většinu z nich dosadila vládní strana AKP, ale i její přívrženci mají strach,“ vysvětlila Gülbaharová, proč od pokusu o puč skončilo v Turecku za mřížemi na 50.000 lidí. Vláda před dvěma lety zahájila rozsáhlé čistky ve státní správě, o práci tak přišlo na 180.000 lidí, včetně soudců, prokurátorů, policistů či učitelů.
Turecký režim dlouhodobě pronásleduje, i jen domnělé, příznivce duchovního Fethullaha Gülena, který žije ve Spojených státech a jehož Erdogan viní ze snahy svrhnout jeho vládu. „Za agenty Západu označuje režim i feministky nebo ty, kteří třeba napíšou, že posílil dolar,“ uvedla Gülbaharová, která je členkou feministického hnutí.
„Erdoganova vláda označuje totiž současné problémy turecké ekonomiky za hru západních sil v čele s USA, a nikdo nesmí říkat, že krize má kořeny uvnitř Turecka,“ popsala Gülbaharová rétoriku, kterou používá například i autoritářská vláda ve Venezuele.
Na otázku, proč turecký režim posílá do vězení opoziční poslance i novináře, včetně zahraničních, a zavírá si tak dveře do Evropské unie, turecká právnička uvedla, že Erdogan nejspíš do EU ani nechce. „Nevyhovovalo by mu totiž to, co s sebou EU přináší, svobodu slova a demokracii,“ dodala.
Podle Gülbaharové existují v turecké společnosti tři protipóly: náboženský (sunnité a alevité), národnostní (Turci a Kurdové) a genderový (ženy a muži). „Tyto skupiny nemají mezi sebou problém, dokud je vládní politika nezačne ukazovat jako nepřátele,“ domnívá se osmapadesátiletá právnička.
„Turecká společnost není rozdělená, dokud v ní politici nerozdmýchají rozpory,“ uvedla bojovnice za lidská práva. Jako příklad uvedla feministické hnutí, které v průzkumu v roce 2015 podpořilo 86 procent tureckých žen. Erdogan a představitelé jeho vlády ale vytvářejí v zemi konzervativní islamistické prostředí a svými výroky, jimiž zpochybňují rovnost mezi ženami a muži, přispívají k růstu násilí na ženách.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
