Dvacátého července tomu bude 43 let, co se turecká armáda vylodila na Kypru a spáchala tam etnickou čistku. Turecku, členské zemi NATO a dlouholetému kandidátovi do EU, prošel válečný zločin bez jakýchkoli sankcí a jeho armáda okupuje téměř polovinu ostrova dodnes. Žádný povyk a sankce ze strany EU a NATO jako kolem Donbasu a Krymu, kde se navíc převážná většina občanů rozhodla odejít z područí Ukrajiny cestou referenda. Takže není jen turecká genocida křesťanských Arménů a islámská invaze posledních let z Turecka do západní Evropy, ale rovněž další ukázka podivného přístupu NATO a EU k problémům na svojí hranici. Kypr je stejně jako Jugoslávie nebo Palestina ukázkou nereálnosti ideologie multikulturalismu v případě, že jednou ze stran jsou muslimové. Jen se o tom mlčí.

Cesta k islámské invazi

Krátce můžeme zmínit fakt, že Kypr byl prokazatelně osídlen už zhruba 10 000 let před naším letopočtem a od té doby opakovaně napadán z pevniny a okupován. Vládli tam v posledních dvou tisících let Řekové a Římané jako nejvyspělejší společnosti své doby, následně evropští křesťané. V roce 649 zažil Kypr první ničivou a genocidní islámskou invazi, ale útočníci odtáhli. V roce 1570 se na Kypru vylodila osmanská (turecká) armáda a jejích 60 000 bojovníků v těžkých bojích a masakrech Kypr dobylo. Turecká okupace se vyznačovala z jejich hlediska umírněností. Například v roce 1827 v době řecké osvobozenecké války nechal turecký guvernér pro výstrahu pověsit jen 486 předních reprezentantů řecké komunity včetně arcibiskupa a několika biskupů. Samozřejmě probíhala snaha o islamizaci cestou všemožných výhod pro zrádce křesťanské víry. Po mnoha peripetiích se Kypr stal roku 1925 britskou kolonií s protežovanou tureckou menšinou.