Ve třídách s tzv. inkludovanými dětmi sice jsou tzv. asistenti pedagoga, kteří mají handicapovaným žákům pomáhat. „V praxi jsou ve třídách ale jen proto, aby zabavili inkludované dítě a učitel mohl zbytek třídy normálně učit,“ sdělil ParlamentnímListům.cz Odehnal. A to není správně. Ve skandinávských zemích či například ve Finsku, které má v oblasti školství reputaci dlouhodobého kvalitního příkladu, se postupuje jinak. „Inkluze tam probíhá. V běžné třídě jsou ale děti s mentálním postižením začleněny v předmětech, kde se jejich možné slabiny oproti většině kompenzují, například na hudební výchovu, zpěv, cvičení,“ upozornil Odehnal. V jiných předmětech, kde je intelektuální deficit a rozdíl výraznější, se děti vyučují odděleně za přítomnosti speciálního pedagoga.

V Česku se na to ale podle Odehnala šlo z druhé strany. Inkludované děti, a to i ty s mentálním postižením, byly zařazeny do běžných tříd na všechny i na akademické předměty (matematika a podobně). A standardní učitelé nedisponují znalostmi, dovednostmi, jak je učit. Nejvýraznější problém podle Odehnala nastává právě v případě dětí s lehkým mentálním postižením.

„Děti se zdravotním postižením vzdělávají učitelé, kteří o nich vůbec nic nevědí. Dítě není pračka, aby stačilo k němu vydat návod. Oni to neumí,“ upozorňuje na problém Odehnal, podle něhož jsou plně kvalifikovanými odborníky na tuto oblast pouze speciální pedagogové. „Asistent je tam v podstatě proto, aby na to dítě dohlížel,“ doplňuje.