První otázkou Lidových novin je, zda prezident jedná v souladu s Ústavou, když jmenuje vládu proti vůli sněmovny. „Řekla bych to takto: Anglická královna má možnost nepodepsat zákon. Každý to uznává, píše se o tom v odborných knihách – ale naposledy se to stalo v roce 1711. Vláda se přece sestavuje proto, aby získala důvěru a vládla. To jde proti Parlamentu dost těžko," řekla právnička LN.
Jindřiška Syllová potvrdila LN, že se Parlamentní institut zabýval i otázkou vyslovení nedůvěry vládě hned po jejím jmenování. Podle Syllové nejde o triviální problém. Podle ní se názory na to mezi odborníky na Ústavu liší a výklad není jednoznačný.
Na otázku, kdo jiný by to měl vědět než právě ona, která psala pasáž v Ústavě o Parlamentu, Lidovým novinám mimo jiné odpověděla: „Když se píše Ústava, nemíní tím často nikdo nic. O této pasáži se nijak zvlášť nediskutovalo. Převzala se v podstatě úprava z první republiky, kdy sice vláda nežádala o důvěru, ale hlasovalo se o jejím programovém prohlášení.“
Jak mají poslanci vyjádřit protest, zda mají Poslaneckou sněmovnu sami rozpustit, je podle Jindřišky Syllové otázka spíš pro politiky. Ona k tomu jednoznačně dodává: „Bez Parlamentu – nebo dokonce proti němu – se vládne velmi, velmi špatně. Nepřijmete rozpočet ani žádný zákon. Vše, co ministři činí, třeba vydávání vyhlášek a nařízení, se děje na základě zákonného zmocnění. Parlament si ale toto zmocnění může vzít zpět. Nástroje Parlamentu jsou obrovské, některé si zatím ani neumíme představit.“
Jsou „trafiky“ úplatkem?
Nyní se také právníci věnují otázce, zda přijetí „trafiky“ za rezignaci lze označit za úplatek. „Profesor Jelínek říkal v televizi, že k tomu nenašel český precedens, což má jako vedoucí katedry trestního práva nepochybně nastudováno. My v Parlamentním institutu hledáme precedens ve světě a zatím jsme nic nenašli,“ říká k otázce Syllová. Pro LN specialistka na Ústavu také zdůraznila potřebu historické paměti, a to nejen pro ústavní právníky, ale i pro policii a státní zástupce.
Jindřiška Syllová uvedla příklad od sousedů. „V Německu se může úplatkářství dopustit jen úřední osoba – a tou poslanec není. Teď se snaží definici rozšířit i na poslance spolkového nebo Evropského parlamentu a obecní zastupitele. Ale přidělování funkcí má být z korupčního jednání právě u poslanců výslovně zákonem vyloučeno,“ dodala Syllová.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: dkr
