Prvním tématem hovoru byla, možná trochu překvapivě, víra v boha. Petr Fiala se vyznal z toho, že je věřícím člověkem. Dospěl k tomu, dle vlastních slov, postupně v průběhu života a pokřtít se nechal až ve 22 letech. „Od té doby je pro mě víra něco zásadního, ale zároveň něco, o čem příliš mluvit nechci.“ prohlásil trochu nesměle politik. Strakatý ho upozornil, že obecně málo mluví o svém soukromí. Na to mu Fiala odvětil, že on jako veřejný činitel nabízí program, řešení a svou zkušenost a nepovažuje za důležité nějak výrazně odhalovat své soukromí. „Jsem raději, když za mě mluví moje práce, výsledky a profesionalita“ dodal Fiala.

Fiala také vzpomněl na poměry ve své rodině, která utrpěla ztráty jak během holokaustu, tak následně během tuhé komunistické diktatury. Fialův otec v padesátých letech totiž odešel z komunistické strany a byl za to posléze vyhozen z univerzity, kde vyučoval. „Byl sem vychováván v takovém demokratickém duchu, v ideálech první republiky, to mi bylo předáváno, takže pro mě byla demokracie a svoboda něco, po čem jsem vždycky toužil a považoval za správné už od dětství,“ vysvětluje Fiala, že právě rodinná zkušenost z holokaustu ho vede k opatrnosti před přílišnými vášněmi a emocemi v politice.