Mikuláš Minář jde do politiky.  „Neobětoval jsem tři roky svého života tomu, že jsem se snažil zvednout Čechy z gauče a zaplnit Letnou. Nevygeneroval jsem energii k tomu, aby to vyšumělo a přišlo vniveč,“ obhajoval bývalý předseda spolku Milion chvilek své rozhodnutí v rozhovoru pro Deník N. Co si o jeho kroku myslíte?

Proč ne. Je to Minářovo výsostné právo. A ostatně, snažil-li se se svou politickou ziskovkou a našeptávači za vydatné podpory České televize i dalšího mainstreamu dávat bez jakéhokoliv voličského mandátu podmínky a ultimáta ne příliš intelektuálně zdatným politikům, tak je to, myslím, logický krok.

Já osobně mám nicméně silné výhrady k celoživotním posedávačům ve Sněmovně, kteří nikdy neměli jiné praktické zaměstnání, jež je alespoň dle mého pro výkon funkce politika a jeho vnímání reality nezbytně nutné. Ať už jde o Sobotku, Bendu, Hamáčka, Feriho nebo teď Mináře. Jsem zvědav, zda Minář i nadále bude chodit v hnědém úboru nemile připomínajícím ten od hitlerjugend a nosit u sebe desky s Maxipsem Fíkem.

Jinou věcí jsou pak jeho neustálé proklamace a výzvy k sjednocení samozvaných prý demokratických stran – jakkoliv jsem stále nepochopil, jak je možné, že máme v naší demokracii i ty nedemokratické – a nyní jde sám onu bohužel dosti politicky, názorově i programově impotentní opozici ještě dále štěpit a tříštit. To mi nepřipadá příliš strategické, nemyslí-li onen Halíkův novic po halíkovsku jenom na sebe a na svůj prospěch.