Forejt v rozhovoru pro Seznam Zprávy řekl, že pro rozloučení s populárním zpěvákem by byl vhodnější pohřeb se státními poctami. Státní pohřeb jako takový musí schválit vláda a souhlasit s ním rodina. Naposledy byl vystrojen exprezidentovi Václavu Havlovi v roce 2011.
Forejt se domnívá, že státní pohřeb pro člověka, jenž nebyl představitelem státu, je nesmyslný. Poukázal i na to, že například vynálezce kontaktních čoček Otto Wichterle se státního pohřbu nedočkal, přičemž byl významnou kapacitou.
Ve státním pohřbu totiž hraje významnou roli armáda, kdy tělo zesnulého by mělo být přeneseno za účasti vojáků zastupujících bojové prapory včetně jejich zástav. Tělo pak veze vojenská lafeta, celého aktu se účastní vojáci, rodina, ústavní činitelé. Lidé by pak měli mít možnost se rozloučit u rakve s tělem, a to ve Vladislavském sále. Ten je však nerozlučně spjatý s nejvyšším představitelem státu.
Forejt se pak pozastavil nad tím, že státní vlajky na Pražském hradě a v Lánech byly staženy na půl žerdi, což tak bude až do pohřbu Karla Gotta. Forejt se totiž domnívá, že jde o hrubé porušení zákona o užívání státních symbolů České republiky.
To si však nemyslí jeho nástupce Miroslav Sklenář, jenž vystoupil včera v pořadu Události, komentáře v České televizi. „Já bych řekl, že to, že vlají, jak Lánech, tak na Hradě vlajky na půl žerdi, že to je projev úcty. Že to je projev úcty k osobnosti Karla Gotta. Nesetkal jsem se s tím, že by někdy bylo zakázáno z důvodů projevů úcty dát vlajky státní na půl žerdi,“ poznamenal Sklenář.
A co všechno obnáší státní pohřeb podle něj? „Jak o tom tady bylo hovořeno už dříve. U nás, v našem prostředí, není státní pohřeb nikterak pevně definován. Jsou některé věci zvykové, vy jste zmiňovali pohřby, které probíhaly, a můžeme říct, že některé ty pohřby měly aspekty, které ukazují zájem státu, a šly by nazvat pohřby státními. Emil Zátopek v Národním divadle, myslím, že i paní Čáslavská, bylo to v Národním divadle, organizoval to olympijský výbor, ale že to neslo určité rysy rozloučení veřejného či státního. Asi hlavní ta věc, která je, když vláda rozhodne, že vyhlásí státní smutek. Ano, to je řekněme zásadní rozhodnutí,“ dodal Sklenář s tím, že ten den nelze ze zákona pořádat žádné loterie a hazardní hry.
„Pak se stáhnou státní vlajky na půl žerdi, může se vyhlásit minuta ticha, můžou zaznít sirény. A neexistuje u nás žádná právní norma, ani podzákonná, která by definovala, co je státní pohřeb,“ dodal Sklenář.
A jak náročná a dlouhá příprava předchází takhle mimořádné události? „Tak samozřejmě, na to se nemůžete připravit. Těžko připravovat pohřeb někoho předem. Naštěstí v našem křesťanském prostředí máme na to více dnů. V arabském prostředí je to jenom jeden den, tam je to velmi složité. U nás máte až týden, takže můžete začít pracovat rychle a podle místa, které se zvolí, sezvat hosty, zorganizovat nějakou společenskou událost po pohřbu a rozhodnout se, zda se bude konat smuteční průvod, rozhodnout se zejména, aby veřejnost měla možnost se rozloučit s tou osobností, zda bude někde vystavena rakev a bude umožněno se rakvi poklonit. Čili ano, je to těžké, je to hodně narychlo, ale dá se to zvládnout. A když se pracuje rychle a usilovně, dá se to udělat,“ uvedl.
„Rodina musí říct, jak to vidí. Rodina může odmítnout pocty spojené se státním pohřbem. Rodina se může vyjádřit k místu. Ono i to místo je trošku složité. Jedna věc je pohřeb v katedrále. Druhá věc: Bude to pohřeb církevní? Bude to pohřeb, který bude spojen s plnohodnotnou mší? Nebo to bude mít charakter, řekněme, ekumenického rozloučení, kde promluví nejenom otec kardinál, ale i jiní, jiní lidé ze společenského světa? Čili ta rodina přesně musí říci, jak si to představuje, zdali navržené místo jí konvenuje. Už jsme tady o tom hovořili: Národní divadlo se nabízí. Myslím, že mistr Bělohlávek měl pohřeb v Rudolfinu. Čili ta místa jsou různá. Ale i pohřeb v katedrále neznamená, že bude čistě církevní,“ dodal.
„V čem by se lišil tento pohřeb teoreticky od pohřbu Václava Havla, to jsou vojenské pocty. Myslím si, že nikdo ani o tom neuvažuje, v případě osoby ze světa kulturně-společenského, že by v průběhu pohřbu přeletěly gripeny, že by se pálila čestná salva, ať už z klasických zbraní nebo z těch ceremoniálních děl. Určitě se neuvažuje, tak jako Václav Havel jel na lafetě, na lafetě děla, která už vezla Tomáše Garrigua Masaryka. Myslím si, že se neuvažuje ani vůbec o nějakém smutečním průvodu Prahou. A zejména ve spojení s tím, že by rakev jela na katafalku a doprovázeli by ji vojáci. Takže já si myslím, že rozdíl mezi státníkem, a řekněme člověkem z kultury, by byl v tom, že by ta část státního pohřbu byla, řekněme, ochuzena o ty vojenské aspekty, o vojenské pocty,“ uzavřel Sklenář.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
