Má prezident Pavel jmenovat Roberta Fremra ústavním soudcem?Anketa
„Původně jsem si uložil takovou mediální zdrženlivost, ale když jsem viděl ty reakce, které tu zdrženlivost vykládaly jako neochotu se tomu problému postavit, neochotu se vyjádřit, tak jsem to sebekriticky uznal a jsem rád, že mi tuhle možnost dáváte,“ přivítal kandidát na ústavního soudce Fremr úvodem rozhovoru pozvání do pořadu Interview ČT24.
Některým senátorům u Fremra vadilo jeho rozhodování v roce 1988 ve zmanipulovaném procesu se třemi mladíky, kteří poškodili hroby sovětských a bulharských vojáků na Olšanských hřbitovech, tehdy byli odsouzeni na řadu let do vězení. Prezident Petr Pavel jej proto prozatím nejmenuje ústavním soudcem, i když získal souhlas Senátu. Chce prostudovat a konzultovat nové informace o Fremrově působení v trestní justici před listopadem 1989.
Moderátor citoval slova komentátora Martina Čabana, že by nejlepší variantou bylo, kdyby se Fremr rozhodl svých ambicí sám vzdát, druhou nejlepší variantou je jeho jmenování s důrazem na to, že si svůj morální prohřešek podobně jako prezident Pavel odpracoval.
Vzdá se Fremr svých ambicí na to, být ústavním soudcem? „Upřímně řečeno, pro mě dnes v tuto chvíli už nejsou primární ambice stát se ústavním soudcem, ale vypořádat se nějakým uspokojivým způsobem s těmi obviněními, která proti mně kritici vznášejí. Otázka, jestli se stanu, nebo nestanu ústavním soudcem, pro mě v této chvíli ustupuje do pozadí,“ uvedl.
Podle svých slov zvažuje, že se vzdá kandidatury na ústavního soudce. „Zvažuji to. Mám za to, že kdybych rezignoval nyní, tak mám jednu velkou obavu, že by to mohlo být vykládáno jako jakési doznání toho... Některá ta obvinění jsou opravdu z mého pohledu velice závažná a z větší části nepodložená,“ odvětil Fremr na otázku, zda jsou obvinění proti němu nepravdivá.
Nyní čeká, jak dopadne prověrka jeho profesní minulosti, kterou si vyžádal prezident Pavel. „Rád bych využil tady toho procesu, který sice má sloužit k tomu, by pan prezident získal podklady pro to, zda mě jmenovat. A já vlastně i vítám, že on to případné jmenování odložil a dal si čas, aby ty skutečnosti, které se na poslední chvíli objevily, které zůstávají sporné, mohl zodpovědně zhodnotit,“ uvedl Fremr.
„Neodvážím se předvídat, jak to zhodnocení dopadne. Zcela upřímně, ta kampaň už trvá nějakou dobu a já mám někdy pocit, že ani tak úplně nejde o mě, mě se někteří lidé ptají: ‚Prosím vás, co zatím je?‘ Protože někteří lidé už mají pochybnosti, že by se jednalo jenom o mě,“ pokračoval.
Zároveň připomněl, že se veřejně nezpochybňuje odbornost, ale pouze integrita, doplnil soudce. „Považuji to za naprosto legitimní, integrita kandidáta na ústavního soudce je velice důležitá,“ doplnil Fremr.
Pokud Pavel setrvá na jeho jmenování ústavním soudcem i přes veškeré tyto okolnosti, zmínil i možnost, že stejně bude svou rezignaci zvažovat. „I kdybych tím procesem prošel a ta obvinění vyvrátil, stejně bych si kladl otázku, zda to neohrozí respekt k ÚS,“ zmínil.
Podle nejnovějších informací Fremr odsoudil v letech 1983 až 1985 za emigraci 172 lidí ve 124 samostatných případech. Vyplývá to z aktualizovaného seznamu rehabilitačních spisů Obvodního soudu pro Prahu 4, které si vyžádal Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) z Archivu hlavního města Prahy.
„Přišel jsem do prostředí, kde to všichni brali jako normální,“ odpověděl na otázku emigrace s tím, že soudil, jako soudili ostatní. „Soudní kariéra tenkrát nebyla. Bavilo mě trestní právo. Rodiče mě vychovávali ve stylu – doma si říkáme tohle, ty ve škole říkej tohle. Ohledně vstupu do strany jsem se s nimi bavil, poprvé jsem totiž odmítl,“ řekl dále Fremr.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab
