Zastřelení opozičního politika Borise Němcova v blízkosti Kremlu doslova zaplavilo ruská média spekulacemi o tom, kdo je za Němcovovou smrtí a jaké konkrétní (politické) motivy k ní vedly. V ruském tisku se teď objevuje řada kritických názorů, že za smrt Němcova může současný establishment kvůli "legitimizaci násilí“ v ruské politice a obecné atmosféře strachu a nenávisti, jež ovládla (např. ZDE) ruskou společnost v posledních měsících. Vyšetřovací orgány zatím prověřují několik verzí. K nim patří ukrajinská stopa, která se má týkat "vnitroukrajinského dění“ a dále potom radikálně-islamistická stopa, která má reflektovat postoj Němcova k událostem kolem Charlie Hedbo. Prověřuje se také jeho politická a protikorupční aktivita v Jaroslavské oblasti, kde byl poslancem. Kreml a vyšetřovatelé potom mluví o tom, že se jednalo o jasnou provokaci a snahu o to destabilizovat vnitřně Rusko.
V současném světě je bohužel i vražda mediální událostí (media event), jejíž vyznění a smysl se dá posouvat, měnit a manipulovat – většinou ve prospěch konkrétní politické agendy a v určitém kontextu. Kreml interpretuje tuto vraždu jako provokaci cílenou na destabilizaci Ruska, zcela v souladu se současnou režimní agendou. Jiní naopak vidí vraždu jako symptom špatné politiky vlády, která produkuje nenávist a strach ve společnosti či dokonce předzvěst občanské války. Podle bývalého kremelského "politechnologa“ Gleba Pavlovského bylo zabití Němcova destabilizujícím teroristickým aktem, který bude mít efekt na celé politické pole. Pavlovskyj je dál toho názoru, že šlo o "gigantický úder na zbytky reputace Ruské federace“, který povede k posílení izolace země. A také ukrajinský prezident Porošenko dodal svoji verzi: Němcov měl co nevidět odhalit nové poznatky o ruské intervenci na Ukrajině, což ale nejbližší spolupracovníci Borise Němcova nepotvrdili. Zpráva měla prý jen shrnovat známá fakta. Konečně i nedělní smuteční akce v Moskvě a řadě ruských měst byla snahou o to interpretovat či dát smysl Němcovově vraždě.
Reálně v daný moment nikdo z bezpočetných komentátorů Němcovovy smrti neví, proč a kým byl Boris Němcov zavražděn, ani jestli se jednalo o motivy politické, obchodní nebo osobní. To dává spolu s načasováním prostor pro nejrůznější spekulace a různé scénáře. Oficiální životopis zabitého sice může pomoct při stanovení politického profilu, ale nemusí být automaticky zdrojem pro objasnění jeho vraždy.
Jelcinská stará garda
Němcov byl jedním z velkých kritiků Putina, který aktivně působil v ruské liberální opozici, nepodporoval Putinovu politiku na Ukrajině a věnoval se systematicky tématu korupce a Jaroslavské oblasti, kde byl od roku 2013 oblastním poslancem. Patřil mezi poslední aktivní politiky jelcinského období, či chcete-li do "staré gardy“ liberálů. Většina politických hvězd Jelcinova Ruska (1991-1999) odešla do ústraní (často do soukromého byznysu) a další část skončila v současném establishmentu jako součást putinské kontinuity. V 90. letech udělal reformně orientovaný Němcov, vzděláním fyzik, rychlou politickou kariéru jako gubernátor Nižněgorodské oblasti a později byl pro svoje schopnosti povolán do Moskvy na pozici vicepremiéra, kde ale nepůsobil dlouho vzhledem ke krátké životnosti ruských vlád pozdnějelcinské epochy. O Němcovovi se mělo uvažovat jako o budoucím ruském prezidentovi, k čemuž ale nedošlo a Němcov ve volbách v roce 2000 podpořil právě Vladimira Putina, vybraného jelcinskou klikou za Jelcinova nástupce. Putin se stal následníkem Jelcina v dobrém a ve zlém, na což mnoho současných kritiků a nostalgiků rádo zapomíná. Ruský postperestrojkový sen o liberální demokracii západního typu byl pohřben fakticky už na podzim 1993, když prezident Jelcin nařídil vojenský útok na rebelující parlament.
Němcov a krize liberalismu v Rusku
Krize a úpadek liberální opozice rámovaly další kariéru Borise Němcova po Jelcinově odchodu. Působil ve Straně pravých sil, Solidaritě a nakonec se stal po roce 2012 spolupředsedou (s Michailem Kasjanovem) Republikánské strany-PARNAS. Žádná z těchto stran se nedostala ve volbách do parlamentu, a to nikoliv jen v důsledku putinské politiky "definování volebního hřiště“ ve prospěch prorežimních stran, ale jako důsledek nepopularity tržních reforem 90. let i toho, že liberalismus byl v Rusku vždy slabě zakotven v samotné společnosti. Němcov se pokoušel neúspěšně kandidovat v roce 2008 na prezidenta, ale z kandidatury odstoupil. V roce 2011 se podílel na protiputinských protestech, kde ho jako jelcinovského liberála ale do značné míry zastínil protestní nováček bloger A. Navalnyj. Němcov působil také v ropném byznysu, bankovnictví a po roce 2004 jako poradce ukrajinského prezidenta Viktora Juščenka. Faktem ale zůstávalo, že se mu a jeho spojencům nepodařilo oživit sociální základnu pro liberální opozici a obrodit tak ruský liberalismus, žijící stále ve stínu jelcinovského období.
Ukrajinská krize a atmosféra ve společnosti
Němcovova smrt tak má širokou mediální rezonanci v ruské společnosti, která prochází v posledních dvou letech obdobím ekonomické a politické stagnace a neexistence konstruktivních alternativ – v tom si nijak nezadá s jinými evropskými zeměmi. Navíc se současné Rusko ocitlo ve vážném geopolitickém konfliktu se Západem kolem Ukrajiny, který má svoje důsledky pro celkovou atmosféru ve společnosti i v politice. Konflikt na Ukrajině a západní tlak v Rusku reálně posílily pocity obklíčení či dokonce určité paranoie, které ruskou politiku pronásledují po staletí. Hlad po vnitřní stabilitě a konsolidaci v kontextu geopolitického soupeření je celkem logickou reakcí režimu.
Jak ale poznamenal v polemickém komentáři pro Vzglad Anton Krylov, atmosféra nezabíjí, zabíjejí konkrétní lidé. Dodejme k tomu ale také polemicky, že zabíjejí konkrétní motivy, které mohou být zcela jistě společensky vyprodukovány. Snad bylo ironií osudu, že k vraždě Němcova došlo 24 hodin před výročím jiné politické vraždy, která otřásla Evropou. Švédský premiér Olof Palme byl zastřelen 28. února 1986, také střelami do zad, když byl na cestě z kina, v přítomnosti manželky a krátce před půlnocí. Jak známo, jeho vražda nebyla nikdy objasněna a existuje kolem ní do dnešních dnů řada spekulací.
Kolem smrti Němcova se objevují otázky o budoucnosti protestního hnutí v současném Rusku. Podle názorů, které přinesla Gazeta.ru, ale není možné očekávat náhlý a rychlý vzestup protestního hnutí v ruské společnosti jako odpověď na tento zločin. Celkově analýza vyzněla celkem skepticky s tím, že možný vrchol protestního potenciálu by mohl v Rusku nastat v letech 2015 až 2016, ale že smrt Němcova ve vlastní dynamice protestů nic zásadním způsobem nezmění.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Veronika Sušová-Salminen
