Kněz a teolog Tomáš Halík poskytl rozhovor na Prostoru X. Mimo jiné se věnoval svým vyznamenáním, srovnal Templetonovu cenu s tou Nobelovou, největší rozruch ale vzbudila otázka ohledně případné prezidentské kandidatury. Tu údajně zvažoval před Templetonem a doktorátem z Oxfordu, nyní by se ale prý jednalo o krok zpět, i kvůli ztrátě svobody říkat to, co si skutečně myslí. Váš komentář?
Jak někdo bude vypracovávat nový výkladový slovník, tak u pojmu „pýcha“ bude stačit pouze fotka Tomáš Halíka, která vám řekne všechno. Respektive i pýcha sahá Tomáši Halíkovi jen po kotníky, což je u kněze přinejmenším na pováženou. A Halík svou sebestřednost dokáže v každém dalším rozhovoru povýšit vždy na další úroveň. Jeho oblíbené slovo „já“, v každém rozhoru neopomene doplnit pojmy „Templetonova cena“ a „Podzemní církev“, které mu mají zřejmě dodat potřebný kredit. Mám takový pocit, že pro typického globalistu a progresivistu je poslední léta krokem zpátky i křesťanská víra. Mimochodem k „Templetonovi“ a „Podzemní církvi“ brzy přibude i nějaké německé ocenění, které Halík obdrží. Očividně za svou servilitu třeba vůči německé migrační politice a vůbec za jeho nekritické zbožšťování Evropské unie, která je mocenským nástrojem Německa. Halík Alejkum.
Politička a herečka Magda Vašáryová o sobě znovu dala vědět. Nechala se slyšet, že „tradiční rodina“ nikdy neexistovala a jde pouze o líbivý pojem, nástroj, používaný v hybridní válce. Je vidění Vašáryové přesné? Co je to tradiční rodina?
Co jsem viděl, tak Vašáryová také řekla, že „tradiční rodina je maloměstský, romantický konstrukt, který nejčastěji prosazují ti, kdo mají takových tradičních rodin hned několik“. Co k tomu říci. Bohužel vzetím na vědomí pojmu „tradiční rodina“ už svým způsobem legitimizujeme, že snad existuje něco jako rodina netradiční. Což je opět zájem pokrokářů. V tom nejužším ohledu vnímám já rodinu jako muže, ženu a dítě. Nejlépe ve svazku manželském. Pokud neexistuje nic jako tradiční rodina, tak potom by mě zajímalo, odkud paní Vašáryová sama vzešla.
Letošní 28. říjen bude každý slavit po svém. V pražském Foru Karlín se uskuteční Koncert pro Paměť národa, na kterém vystoupí známí umělci, jako Tomáš Klus, Jaroslav Hutka, nebo Vladimír 518. Hovořit prý k publiku budou zajímavé osoby českého veřejného života. Na koncert lze sehnat vstupenky v ceně od 240 do 950 korun. V jakém duchu podle vás akce proběhne? Těšíte se?
Nemůžu se dočkat, protože už okolnosti, že má na koncertu promluvit právě i paní Vašáryová nebo brouk pytlík říznutý „strejdou Adolfem“ Mikuláš Minář, dávají tušit, že zazní opět nějaké skvosty – které nám horším lidem budou házet jako perly sviním, jež jim to pro ně nepochopitelně nežerou. Už vzhledem k osazenstvu se dá předpokládat, že je to takový veřejný večírek stále stejné party se sektářskými znaky, která zřejmě bude opět ve jménu pravdy a lásky šířit nenávist. Ale třeba se pletu. Pan Hutka, pro něhož jsou i tři čuníci nedostižným opusem, možná zahraje některý ze svých nejnovějších porevolučních hitů… Třeba, třeba, třeba… Náměšť. Ne, psychicky nestabilním lidem bych se asi neměl posmívat, ani když si o to sami svým veřejným vystupováním říkají.
Ředitel Paměti národa Mikuláš Kroupa zároveň uvedl, že na koncert nemůže pozvat Jaromíra Nohavicu. Mrzí jej prý, že Nohavica se nechal vyznamenat Milošem Zemanem a Vladimirem Putinem, zároveň prý odolává nabídce vysvětlit svou minulost v ranku StB. O co zde jde? Měl by Nohavica provést jakousi sebereflexi? Nebo je skutečně pravda, že na takovém koncertu nemá co dělat?
Každý slušný člověk se zodpovídá především sám sobě a svému svědomí. A o tom, že je Jaromír Nohavica slušný člověk, nepochybuju. Na rozdíl od mých pochyb nad opravdovou slušností mnohých jiných, kteří se právě onoho super shiny happy koncertu zúčastní. Víte, ten kdo se aktivně a apriori nezúčastňuje pravidelných dvouminutovek nenávisti proti Zemanovi, Putinovi nebo Babišovi je v současné době lepšími lidmi de facto odepsaný. Kdyby šlo o koncert, který by za něco stál, tak by na něm Jarek měl beze sporu své místo jisté. Nechci mluvit za něj, ale mám pocit, že když vidím tu skvadru azuru, která na akci bude, tak by pro Jarka bylo spíše utrpením být toho součástí.
Vybíravý je ovšem i prezident Miloš Zeman. Ten stejně, jako dříve, některé významné veřejné činitele nepozval na oslavy státního svátku 28. října na Pražský hrad. Jmenovitě se bez pozvánky musel obejít třeba Miroslav Kalousek. Je něco takového v pořádku? Liší se nějak Zemanova vybíravost od té Kroupovy?
Tak liší se tím, že Kroupův koncert, respektive jeho program, je de facto „soukromá“ akce, byť pro veřejnost. Což by asi oslava státního svátku na Pražském hradě úplně být neměla. Jakkoliv můžu chápat, že na Hrad není možné pozvat všechny a že je skoro zbytečné zvát některé, kteří by stejně ostentativně a hlasitě odmítli, tak by se podle mého měl nad tohle prezident a jeho kancelář povznést. Měli pozvat na základě určitého klíče hosty bez výjimek a bez síta. Mít případně připraveny „náhradníky“, kdyby odmítla čtvrtina pozvaných, ať není na Hradě poloprázdno. Tady tedy s Hradem nesouhlasím. Jednalo by se o vstřícné gesto a reakce a přístup pozvaných na toto gesto by vypověděly jen a jen o nich.
PÁTEČNÍ ZÚČTOVÁNÍ TOMÁŠE VYORALA: CELÝ SERIÁL
Šéf BIS Michal Koudelka tento týden informoval Sněmovnu a veřejnost o tom, že se naší tajné službě podařilo rozbít síť ruských špionů. Zároveň označil za největší hrozby Rusko, Čínu a islámský terorismus. Jde v případě likvidace ruských špionů o úspěch? A jak se vám zdá Koudelkovo vyhodnocení současných hrozeb?
Nechci příliš snižovat kvality naší kontrarozvědky. Jistě v ní pracuje řada kvalitních důstojníků, ale prohlášení BISky a pana Koudelky na mě poslední dobou působí, jako by ani nešlo o českou zpravodajskou službu, ale jako pobočku CIA, nebo jiné západní tajné služby, která navíc podléhá tlaku nebo infiltraci aktivistů a neziskovek. Vzpomeňme jejich výhrady vůči příliš „panslovanskému“ výkladu historie či literatury na školách. Samozřejmě je jasné, že ruští a čínští zpravodajci operují i na našem území a že mohou představovat hrobu. Ale přece hrozbu, ač v jiném smyslu, představují i jiné dokonce partnerské zpravodajské služby. Varováním nám budiž relativně nedávná kauza odposlouchávání vrcholných politiků partnerských zemí včetně třeba kancléřky Merkel ze strany americké státní NSA.
A se vším respektem Koudelkovo ohánění se rozprášením nějaké ruské sítě, bez jakýchkoliv alespoň elementárních důkazů, je na úrovni mého tvrzení, že jsem rozprášil marťanskou síť jen skrze tlačítkový telefon. Navíc vypnutý. Chápu, že z povahy jejich práce, nemohou jít do detailů, ale chlubím-li se určitým úspěchem, měl bych mít již k dispozici alespoň nějaký důkaz. Nevylučuji, že je to pravda, ale nebudu zpravodajcům ani státnímu aparátu zkrátka věřit jen na dobré slovo. Protože, jak známo, papír snese všechno. Stejně jako řada tuzemských politiků a novinářů. Zejména když je to v souladu s jejich správným viděním světa.
Letošní řady taneční soutěže StarDance na ČT se účastnila i veřejnoprávní reportérka Nora Fridrichová. Byla ovšem vyřazena hned jako první ze soutěžících celebrit, což spustilo vlnu protichůdných reakcí. „Nejzábavnější na tom je tohle: aby mohlo k tomuto výsledku dojít, museli hlasovat pro Tonyu Graves, která má k jejich hodnotám asi tak blízko jako Dalajláma k holokaustu. A zároveň si svou oblíbenou redaktorku vrátili zpátky do 168 hodin,“ napsal k tomu sportovní redaktor a manžel Fridrichové, Robert Záruba. Obvinil tak určitou část společnosti, že cíleně hlasovala tak, aby Fridrichová skončila. Proč podle vás Fridrichová skončila? A trefil se Záruba?
Na jednu stranu paní Fridrichová zaslouží uznání za odvahu, s níž do soutěže šla. Na stranu druhou, kdyby měla soudnost, tak by asi tušila, že se svým naturelem a přirozenou „sympatičností“ v této soutěži, která je nemalým dílem právě o sympatiích a popularitě, nemá šanci. Někdo holt musel skončit jako první. Co se týká reakce pana Záruby, jakkoliv se jedná o reakci na jiný příspěvek a jakkoliv jde zřejmě o pokus o vtip, tak názorným způsobem ukazuje, jak někteří veřejnoprávní novináři, a nejen oni, ve své uzavřené bublině uvažují. Za každým rohem ve své konspiraci vidí rasistu a v případě, že se to hodí, tak neúspěch svůj či svých kolegů najednou málem přisuzují výborné kalkulaci a operaci jinak hloupých a méně vzdělaných lidí.
Když už jsme u ČT, jak se stavíte k současnému, nebo spíše nekonečnému procesu schvalování výročních zpráv ČT ve Sněmovně? Zejména pak ve světle nedávno uniklého záznamu sněmovního semináře o poměrech v ČT a také po slovech generálního ředitele ČT Petra Dvořáka, který prohlásil, že některým politikům jednoduše vadí nezávislá práce ČT při hodnocení politiky, hospodaření a české společnosti obecně.
Co se týká výročních zpráv, tak je Česká televize etalonem dokonalosti, který by se měl dávat za příklad i na mé alma mater VŠE a měli by se k ní chodit vzdělávat ministři financí celého světa. Mít několik let v řadě hospodářský výsledek nula, jak je dohledatelné na webu ČT, je buď ekonomický zázrak, nebo manipulace s položkami. Ať si každý udělá obrázek sám. Co se týká Petra Dvořáka, který si kromě letošního „zaslouženého“ takřka dvou a půl milionového bonusu zřejmě ještě dává malou domu ve formě PR a reklamy pro podnikání své ženy, v němž je taky zainteresován, jedná se o další výsměch všem koncesionářům. Dvořákovi řeči o nezávislé práci ČT při hodnocení politiky, hospodaření a české společnosti jsou až k smíchu. Zřejmě se dívá na jiný televizní kanál.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
