Jedna z prvních knih, která u nás vyšla o Václavu Havlovi, se jmenuje Nesmělý prezident a sepsal ji britský novinář Michael Simmons. Ten vychází ze své celkem dobré znalosti prostředí a zdejších reálií, ale o Havlovi píše věren názvu své knihy také dosti „nesměle“. Prostě kritických slov jako šafránu. Kniha vyšla v nakladatelství Volvox Globator v roce 1993 u příležitosti první historické volby českého prezidenta.

Havel jako Hus či Masaryk

V knize se na úvodních stránkách vyjmenovává, ke komu byl Havel přirovnáván anebo ke komu by přirovnáván být mohl. Předseda Parlamentu České republiky Milan Uhde – dramatik stejně jako Václav Havel – přirovnal Havla ke středověkému náboženskému reformátorovi Janu Husovi, položiv důraz na jeho schopnost reprezentovat ‚jednotu slov a činů‘. Často býval Havel podle autora přirovnáván k Tomáši G. Masarykovi. „City chované k Masarykovi, který zemřel, když bylo Havlovi jedenáct měsíců, jsou jistě plné bezmezné úcty, ale neustálé srovnávání s jeho osobou je Havlovi proti mysli,“ píše se dál. Samotný Simmons ale nabízí vlastní přirovnání, a to k anglickému spisovateli Johnu Bunyanovi, francouzskému filozofovi Voltairovi či z dvacátého století k německému teologovi Martinu Niemöllerovi.

Simmons také napsal, že Havel: „Nebyl fyzicky imponující, atletický člověk a v tomto smyslu v žádném případě nepředstavoval hrdinský typ. Tepláková souprava, uniforma spousty Čechů všech generací, v jeho šatníku nebyla.“ Na vzpomínkové shromáždění na Jana Palacha v lednu 1989 na Václavském náměstí Havel, který položil květiny ‚pod koně‘, vzpomínal: „Věděl jsem, že mě policie sleduje svými kamerami, že si mě všimli a že dříve či později mě chytnou pod krk...“ A dočkal se. Ještě toho dne byl zatčen přímo na náměstí.