Podle novinářky Andrey Cerqueirové není rozdělující samotná osobnost prvního českého prezidenta jako spíše tábory jeho příznivců a odpůrců. „Přijde mi škoda, že názory jsou tak polarizační: buď bezpodmínečný obdiv, nebo naprosté zatracení. Václav Havel, který si i za života užil obojí, byl osobností barevnou, měl své klady i zápory, byl člověkem z masa a kostí. Brát ho tak přece ničemu, co dobrého za sebou zanechal, neublíží, naopak jej to přiblíží i dalším lidem,“ říká Cerqueirová pro časopis !Argument.
Bude válka mezi Ruskem a Ukrajinou?Anketa
Kde se vzal světonázor s názvem havlismus, nechápe sociolog Petr Hampl, protože Havel podle něj žádnou konkrétní politiku a názorový proud ani nezastával. „Václav Havel nenapsal žádné dílo, ze kterého by bylo možné jednoznačně určit jeho politické a společenské názory. Máme jen kusé poznámky, které umožňují připsat Václavu Havlovi prakticky jakýkoliv postoj. Totéž platí o jeho politice, kterou provázela jediná zásada. Václav Havel podléhal prakticky jakémukoliv tlaku, ať už zahraničních spojenců, investorů nebo místních médií,“ tvrdí Hampl.
Snad jedině přesvědčení, že cokoliv dělá, je mravně správné a činí ho významnou morální osobností, ho provázelo po celou politickou dráhu. Jsem-li Havel (nebo aspoň havlista), je všechno dovoleno. V tom smyslu je nastupující koalice, zaměřená především na čekání na pokyny ze zahraničí a na osobní obohacování, autenticky havlovská,“ kritizuje Hampl tvrdě nastupující vládu, která prý chce pokračovat v odkazu Václava Havla.
Havel nebyl žádným originálním myslitelem ani podle sociologa Jana Kellera. „V tom, co by se dalo nazvat jeho světonázorem, není nic původního. Přesto z něj média vytvořila obraz originálního myslitele, takže se jím vlastně stal,“ říká Keller a vypočítává všechny prvky Havlova myšlení, které se již ale objevily dávno před ním.
„Kritika odlidšťujících technostruktur, nedůvěra k politickým stranám a k organizacím vůbec, primát morálky nad politikou, důraz na občanskou společnost a lidská práva. To nalezneme již v hotové podobě u levicových autorů, jako je třeba Alain Touraine. Oni používali tato schémata ke kritice kapitalistické společnosti, v politice však nijak úspěšní nebyli. Havel totéž použil ke kritice reálného socialismu a ten se rozpadl. Těžko uvěřit tomu, že to bylo silou jeho převzatých myšlenek,“ srovnává Keller, jak Havel využil stejné myšlenky proti systému, pro který byly vymyšleny.
Proč Zeman ustoupil ve věci Lipavského?Anketa
Novinář a politik Matěj Stropnický si místo Havla bere na paškál pojem havlovství, které hlásá právě nová vláda pětikoalice. Havlisti jsou podle něj moralisté a idealisté, kteří hlásají jedinou pravdu, které sice nerozumějí, ale ostatní názory nerespektují. „Nechme Václava Havla a vezměme havlovství. Možná by šlo říct i havlování, protože je to vlastně pozdrav. Rychlý, hlasitý, sjezdový potlesk. Spříznění. Souhlas s bytím. Přitakání hagiografii o jediném vývoji. Uklidnění ostatních: máme se dobře, žijeme správně, myslíme si totéž – a tamti jsou pěkná svoloč. Véčko, svíčka, Západ, radary, rakety a jsme idealisté, takže máme pravdu. Ctíme, jak tomu říkáme, hodnoty, duchovno, obsah, smysl. Nevíme přesně, ale je to hluboké. Nevylučuje se, ale doplňuje s materiálním sobectvím. A nade vším je svatá svoboda,“ zamýšlí se Stropnický.
Ještě dále zachází novinář a historik Ivo Šebestík, který dokonce tvrdí, že byl Havel prostředníkem západních korporací při získávání vlivu v satelitních státech Sovětského svazu. „V éře studené války západním korporacím překážel Sovětský svaz v získání vlivu na jeho území a v jeho satelitech. V jejich kolonizaci a vytěžení. Takže všude hledaly osoby, které by, až nastane čas, otevřely brány každý té své Tróji a svým příkladem a vlivem přesvědčily místní obyvatelstvo, že jediná možná budoucnost je v úplné integraci, tedy v závislosti na západních strukturách. Že žádná třetí cesta vlastní nezávislosti neexistuje. Václav Havel byl jednou z těchto osob a psychologicky vzato byl vybrán velmi dobře,“ říká Šebestík.
A Západ podle něj na získávání svého vlivu dále pracuje, v poslední době v Bělorusku nebo na Ukrajině. „Ale pro jistotu má své lidi kontinuálně i tam, kde už uspěl. Ukrajinu dovedl téměř k bankrotu a na pokraj války a v Bělorusku a Rusku nemá šťastnou ruku. Myslím, že Havlův původní odpor vůči totalitě byl autentický a obdivuhodný, později asi podlehl šalbě mesiášství a nakonec se nejspíš ocitl mezi mlýnskými kameny. Z jedné strany sláva a uznání, na straně druhé si byl možná vědom, že podpora USA není službou demokracii, svobodě a už vůbec ne míru a pravdě a lásce,“ uzavírá Šebestík, že ke konci života Havel možná příklonu k Západu mohl litovat.
Šéfredaktorka Argumentu Veronika Sušová-Salminen nerozumí tomu, jak vlastně bude havlovství nové vlády vypadat. „Tedy kromě nějakého rituálního hagiografického odkazu na ztracený polistopadový konsenzus. Jenže 90. léta jsou pryč a nikdy se nevrátí. Změnil se svět, změnili jsme se my a politika, která oslovovala tehdy, dnes už nenabízí žádné odpovědi. Takže mám obavu, že vzývání havlovství nastupující koalicí je jen ukázkou, jak moc je myšlenkově prázdná a že nebude schopna řešit souběh krizí, kterým bude čelit,“ varuje Sušová-Salminen, že nová vláda nemá žádnou konkrétní jednoticí linii.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jma
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
