Podle novinářky Andrey Cerqueirové není rozdělující samotná osobnost prvního českého prezidenta jako spíše tábory jeho příznivců a odpůrců. „Přijde mi škoda, že názory jsou tak polarizační: buď bezpodmínečný obdiv, nebo naprosté zatracení. Václav Havel, který si i za života užil obojí, byl osobností barevnou, měl své klady i zápory, byl člověkem z masa a kostí. Brát ho tak přece ničemu, co dobrého za sebou zanechal, neublíží, naopak jej to přiblíží i dalším lidem,“ říká Cerqueirová pro časopis !Argument.

Připomíná také, jak byl například po Havlově úmrtí na Českém lvu oceněn jeho průměrný snímek Odcházení. „I to víc než o Václavu Havlovi vypovídá o nás – ode zdi ke zdi… je čas to nabourat,“ má jasno Cerqueirová.

Kde se vzal světonázor s názvem havlismus, nechápe sociolog Petr Hampl, protože Havel podle něj žádnou konkrétní politiku a názorový proud ani nezastával. „Václav Havel nenapsal žádné dílo, ze kterého by bylo možné jednoznačně určit jeho politické a společenské názory. Máme jen kusé poznámky, které umožňují připsat Václavu Havlovi prakticky jakýkoliv postoj. Totéž platí o jeho politice, kterou provázela jediná zásada. Václav Havel podléhal prakticky jakémukoliv tlaku, ať už zahraničních spojenců, investorů nebo místních médií,“ tvrdí Hampl.