Ve svém textu pak srovnává Krakov s Prahou, starodávné hradiště Wawel s Pražským hradem. „Při více než hodinové procházce po Wawelu, který je rozměry, dispozicí i počtem turistů s Pražským hradem srovnatelný, však českého návštěvníka udeří do očí jeden nepominutelný rozdíl – nikde nenarazí na žádné zátarasy, bezpečnostní rámy, fronty otrávených turistů a desítky rozmrzelých policistů, kteří je kontrolují. Tím není řečeno, že tam žádná bezpečnostní opatření nejsou,“ konstatuje Žantovský. 

Následně pak poukazuje na omezený vstup na Pražský hrad, jenž se podle jeho slov neodvážili omezit ani prezidenti totalitního komunistického režimu. „Gustáv Husák musel kvůli svému jménu nečinně strpět i nešetrné vtípky o tom, že přítomnost prezidenta na Hradě se pozná podle toho, že je potrousené nádvoří a vycákaná kašna,“ poznamenal Žantovský a dodal, že po listopadu 1989 Hrad rozkvetl, Havel i jeho následovník Václav Klaus respektovali skutečnost, že prezident je na Hradě čestným hostem a dočasným obyvatelem, jehož úkolem je opatrovat a zvelebovat památku, která patří nám všem. „Pražský hrad není totiž jen sídlem prezidentského úřadu, ale je první na seznamu národních kulturních památek. Nepatří státu, nýbrž národu,“ podotkl Žantovský.

A začala kritika prezidenta Miloše Zemana, který se podle něj jako čestný host nechová. Chová se prý jako okupant. „Uzavřením přístupu na Hrad přes Matyášovu bránu, kudy po mnohá desetiletí vstupovaly jak hlavy států, tak obyčejní občané, vybudováním barikád ocelových plotů a bezpečnostních rámů, za nimiž bezmocně čekají dlouhé fronty, bráněním věřícím v přístupu na vánoční mši, násilným uzavřením Hradčanského náměstí a odkloněním veřejné dopravy pro klid návštěvníka z lidové Číny, přerušením cesty Jelením příkopem a současně velkopanským poskytováním hradních prostor pro trachtace svých nikým nezvolených a neprověřených pohůnků dává najevo své pohrdání dolními deseti milióny, jejichž prezidentem se kdysi prohlašoval,“ řekl rázně. A odmítl, že by se to vše dělo ve jménu bezpečnosti.