Historik Kyncl, který vytáhl kauzu „udavačka z Lidic“, zpochybnil dceru pamětnici i Stehlíka: Oběť, která se nehodí do národního příběhu. Jako Milada Horáková

06.07.2020 20:38

Historik Vojtěch Kyncl se vložil do sporu o Lidice, přesněji řečeno do sporu o to, zda jedna z obyvatelek obce udala nacistům svou sousedku se židovskými kořeny. To vše ještě předtím, než Němci obec srovnali se zemí. Podle Kyncla je 75 let po válce čas podívat se pravdě do očí, uvědomit si, že i někteří Češi se za druhé světové války nechovali čestně a je načase uctít lidi, kteří padli za oběť udavačům, násilníkům a prospěchářům.

Historik Kyncl, který vytáhl kauzu „udavačka z Lidic“, zpochybnil dceru pamětnici i Stehlíka: Oběť, která se nehodí do národního příběhu. Jako Milada Horáková
Foto: Hans Štembera
Popisek: Památník Lidice
reklama

Reportéři ČT Marka Wollnera přišli v červnu roku 2019, v níž bylo řečeno, že ještě předtím, než byla vesnice Lidice vypálena Němci, jedna z obyvatelek nacistům udala svou podnájemnici se židovskými kořeny. Proti reportáži protestovaly děti lidických žen a také Jana Bobošíková, která dala ve svém pořadu prostor dceři obviněné lidické ženy. Pořad Reportéři byl kvůli odvysílané reportáži vystaven nemalé kritice.

Historik Vojtěch Kincl, který s objevem „udavačky z Lidic“ přišel, vstoupil znovu do polemiky a v komentáři pro server Echo24.cz poznamenal, že nastal čas podívat se pravdě do očí.

„Otevření archivů v České republice, Německu a Polsku na přelomu tisíciletí přineslo nevídané možnosti poznání válečného a poválečného dění. Když jsem v roce 2005 v Ludwigsburgu poprvé držel v ruce stovky protokolů lidí, kteří páchali za války neskutečné zlo, ale po pádu nacistického režimu žili poklidným životem, bylo to jako se dívat na minulost očima vrahů. Tři sta z nich se účastnilo oné noci v Lidicích a stovky dalších vraždily jako členové gestapa nebo popravčích čet na popravištích po celém protektorátu. Najednou se dala popsat jejich ochota podílet se na zločinech proti lidskosti. Mnozí rádi věřili Hitlerovi o nadřazené rase a národu, jiní chtěli krást, další zabíjet, jiní stáli opodál, aby jako diváci přihlíželi bezpráví. Naproti tomu stály příběhy přeživších žen, které se po válce musely vyrovnávat v každodenním boji o smysl života,“ začal Kyncl.

O poznatcích o židovské ženě z Lidic, na kterou mohlo být podáno udání, se prý dozvěděl v roce 2014 a o svém objevu informoval Památník Lidice. Poznamenal také, že kolem roku 2000 žilo ještě asi 20 svědků, kteří mohli o osudu ženy se židovskými kořeny promluvit, jenže podle Kyncla nebyla vůle pátrat po pravdě. Za komunistů z ideologických důvodů a v demokratické České republice snad z úcty k těžkému osudu Lidic. Historik má však za to, že by bylo lepší přijmout fakta a srovnat se s minulostí tohoto národa, tak jak se odehrála, než některá fakta v zájmu ochrany duše národa zamlčovat.

Kyncl se hájí, že o svém poznatku informoval jak Památník Lidice, tak i dceru údajné udavačky, paní Marii Šupíkovou. „O svém poznatku jsem informoval jak vedení PL, tak i paní Šupíkovou-Doležalovou. Zeptal jsem se, jestli mohu příběh zveřejnit v připravované knížce a s těžkým povzdechem a slovy o „neúplnosti celého příběhu, pokud by to v knize nebylo“ (parafráze), souhlasila,“ tvrdí nyní.

A pustil se i do Eduarda Stehlíka, současného ředitele Památníku Lidice, který Kynclův objev i způsob, jakým byl prezentován, kritizoval. Podle Kyncla Stehlík už v roce 2005, když o Lidicích dělal výstavu, věděl o příběhu Štěpánky Mikešové a přesto ji mezi oběťmi neuvedl. „Distancovat se od profesního selhání s takovými následky prostě nelze, neboť tato pseudokauza by jinak vůbec nevznikla,“ poznamenává k tomu Kyncl, který prý lidsky sice chápe ohledy vůči přeživším, ale „nevím o fakultě, kde by se v rámci historických věd učilo o vynechávání obětí nehodících se do národních příběhů“.

Stehlík podle něj selhal, když o případu mlčel, a teď se snaží od svého selhání odvést pozornost tím, že chce zřizovat jakousi mezinárodní komisi a vytahuje jakéhosi nového svědka, který má vypovídat o věrohodnosti četníka Ressla, jehož zápis je Kynclovým jediným důkazem.

Místo toho by Kyncl očekával něco zcela jiného: „Položit kytici a omluvit se za popření její existence by ukázalo schopnost reprezentantů národa vypořádat se s minulostí nás všech“.

Dlouho zamlčovaná lidická oběť se židovskými kořeny Štěpánka Mikešová-Löwingerová si totiž podle Kyncla zaslouží stejnou pozornost jako např. Milada Horáková.

„Obě ženy zahynuly za přispění občanů vlastního státu a obě měly zůstat navždy zapomenuty. I na to je nutné pamatovat kromě péče o památku hrdinů, neboť nelze pod rouškou ‚nepodrývání‘ českého národního sebevědomí křivdit jiným nevinným lidem, neřkuli zavražděným obětem. Začala nová éra politického využívání odkazu Lidic, tentokrát v boji za ‚čistotu národní historie‘,“ uzavřel Kyncl.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: mp
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

„K*rvy od Zemana nesmí projít, cizina stáhne peníze.“ Tajné jednání proti Zemanovi. Nejen jedno. Dnes už je jasno

6:37 „K*rvy od Zemana nesmí projít, cizina stáhne peníze.“ Tajné jednání proti Zemanovi. Nejen jedno. Dnes už je jasno

VZPOMÍNKY A PERLY V politických kuloárech se té akci říkalo „operace důchodce“. Název prý vymyslel o…