Něco se nepovedlo, ale to nevadí, už víme, kdo za to může. Věřte tomu, nebo ne, ale v Evropě by bylo jako v ráji, pokud by nestál v čele Evropské komise Jean-Claude Juncker, zhýralec a opilec (já ho nikdy nepotkal, tohle se o něm píše). Najednou všichni politici vědí, že na svou funkci nestačí (je zajímavé, že to několik předešlých let nepostřehli) a že se pod jeho vedením stala řada chyb (které s blaženým hýkáním oslů, jako když je pán drbe za ušima, všichni politici ochotně implementovali do svého zemského zákonodárství).

Našel se obětní beránek. My starší si pamatujeme, že se v minulosti vždycky trestal jeden nebo dva politici za neschopnost všech ostatních. Neurodilo se obilí? Zavřeme tajemníka pro zemědělství. Není v obchodech dost banánů? Potrestáme ministra zahraničního obchodu. Že byly všechny tyhle neúspěchy výsledkem státní politiky, si nikdo nemínil připustit. A samozřejmě potrestáním odpovědných činitelů se nikdy nic nezměnilo. Jak říkám, našel se obětní beránek, lid dostal na stříbrném podnosu zrádcovu hlavu a mohl v opojení nad moudrostí svých vládců tančit autodafé.

EU reagovala na Brexit zavedením emisních limitů na travní sekačky

Evropská unie byla dlouho neomylná, na co sáhla, to byl podle ní skvělý úspěch inteligence a politické rozvahy. Jenže po řecké finanční krizi a okupaci části Evropy uprchlíky se Brexit stal poslední kapkou, kdy i bruselští vládci při své omezenosti pochopili, že je třeba udělat NĚCO. A tak vymysleli jako mantru heslo – zbavme se Junckera. Jenže jak se zdá, to asi evropským poddaným v tuhle chvíli stačit nebude, oslavný tanec na Junckerově hrobě mnoho lidí zjevně neuspokojí.