Které náboženství je vám nejbližší?Anketa
Evropskou politikou k islamismu a k Rusku, jak nám ji předkládají české sdělovací prostředky, začíná mediální analytik Petr Žantovský své pravidelné ohlédnutí za tím, co ho v uplynulém týdnu nejvíce zaujalo. "Moc se mi líbilo, jak nás ve středu ve vysílání televize Nova poučila Evropská komise, že základní evropskou hodnotou je tolerance. To stojí za citaci: 'V Evropě mají mít prostor všechny skupiny a kultury.' Pak nás poučili v tom smyslu, že je to vlastně naše chyba, že jsme xenofobové a že nemáme rádi muslimy, protože jsou jiní než my, a že oni mají právo na všechno,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Trochu mu to připomíná opakované výroky ředitele Muslimské unie ČR Muhameda Abbase, který prohlašuje, že to přece není tak, že muslimové útočí na Evropu, ale že ve skutečnosti Evropa útočí na muslimy a muslimové se brání. "Čím častěji tuhle větu slyšíte, tím se podle staré známé poučky taková lež stává pravdou. Koneckonců na tom je odjakživa založena propaganda. Z posledních dnů vím jen o dvou lidech, kteří se postavili proti této demagogii, a tak bych je tady chtěl jmenovat,“ konstatuje mediální odborník.
Když je ohroženo samotné přežití, jsou řeči o elementární potřebě plané
Prvním člověkem je místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Jaroslava Jermanová, která se ve středečních Událostech, komentářích vyjadřovala k imigraci z blízkovýchodních zemí. "Říkala tam mimo jiné, že bychom měli samozřejmě přijímat křesťanské nebo nemuslimské imigranty, že s tím nemá kulturní problém, ale že muslimských imigrantů je mnohem víc a že by je mělo přijímat třeba Turecko nebo jiná podobná země. A že by měla, jak říkala paní Jermanová, Evropa více hlídat svoje hodnoty, které jsou v ohrožení, přesně takhle doslova to řekla,“ připomíná Petr Žantovský.
Psali jsme:
Pak musel sledovat to, co ho vždy vyděsí u českých novinářů, tedy hodnotovou ignoranci, postmodernu v myšlení, podle níž neexistuje žádná hierarchie hodnot a všichni mají právo si své hodnoty bez ohledu na ostatní prosazovat hlava nehlava. "Pan Borek, můj 'oblíbený' moderátor, jí totiž na to pravil, že 'narazí na elementární potřebu mít rovnost při azylovém řízení bez ohledu na víru'. Nevím, kde pan Borek přišel na to, že existuje nějaká elementární potřeba, která je objektivní, neslouží v ničím zájmu a je nad námi všemi. Já myslím, že elementární potřeba člověka je přežít. A jestliže skupina lidí cítí, že to přežití je ohroženo, tak, ať se to panu Borkovi líbí, či nelíbí, jsou takové teze o elementární potřebě poněkud plané,“ tvrdí mediální analytik.
Místopředsedkyně sněmovny s šátky ve školách nesouhlasí
Názory místopředsedkyně sněmovny Jaroslavy Jermanové, jimž podobné v médiích od českých politiků moc slyšet nejsou, ho tak zaujaly, že si vyhledal její webovou stránku. "A zjistil jsem, že takhle rozumně mluví delší dobu, což mě, musím říct, potěšilo. Našel jsem tam text, ve kterém se velmi oponentně staví proti rozhodnutí ombudsmanky Šabatové z loňského podzimu. Byl to spor o dvě studentky muslimského vyznání jakéhosi zdravotnického lycea, které odešly ze školy, protože jim ředitelka neumožňovala nosit na hlavě muslimský šátek během vyučování,“ připomíná Petr Žantovský.
Ing. Jaroslava Pokorná Jermanová
Sám považuje za správné, že ředitelka školy neshledala důvod dělat výjimku z toho, co zakazuje školní řád, protože to je zcela nemístné a nepatřičné v takovém nenáboženském prostředí, jakým je škola. "Ale paní Šabatová jako ombudsmanka rozhodla, že studentky mají právo na ten šátek, že je paní ředitelka povinna se přizpůsobit a ohnout. A jediný, kdo se proti tomu z politiků ozval, byla právě paní Jermanová. Tím vyjádřením v televizi o kulturních hodnotách a tradicích na to navázala. Pro mě je milé překvapení, že se paní místopředsedkyně vyjadřuje racionálně a rozumně, což je na naší politické scéně velké unikum,“ podotýká mediální odborník.
V přívalu demagogie jsou názory politologa Robejška hlasem rozumu
Tím druhým, kdo se postavil demagogii, byl v Německu žijící český politolog, ekonom a publicista Petr Robejšek, jenž byl spolu s ministrem zahraničí Lubomírem Zaorálkem hostem pondělních Událostí, komentářů. "Pan Zaorálek říkal všechny své obvyklé floskule o tom, že jsme součástí Evropské unie a musíme držet evropskou vlajku a tudíž jít v podstatě do války proti Rusku. Neřekl to takhle explicitně, ale víceméně to z toho vyplynulo. Pan redaktor Borek mu hezky sekundoval, protože kladl otázky typu, cituji: 'Bude Evropa nutit Rusko k revizi krymské otázky?' Tak jsem si představil, co se děje v hlavě pana Borka, že ho napadne taková hloupost,“ přiznává Petr Žantovský.
"Jak asi Evropa může nutit Rusko k revizi čehokoli, natož tedy krymské otázky, kterou si rozhodli krymští občané sami? Ale takových nesmyslů samozřejmě padala hromada. Jediný hlas rozumu, který v tom pořadu zazněl, byl hlas pana profesora Robejška, jenž velmi správně zhodnotil evropské sankce, které se obracejí proti Evropě, nikoli proti Rusku. Také říkal, že Evropa se chová příliš aktivisticky na to, jaké má vlastní problémy, a dělá chybu v tom smyslu, že chce o všech rozhodovat a nést za všechny odpovědnost. Každému doporučuji poslechnout si názory pana Robejška, je to opravdu hlas rozumu,“ míní mediální analytik.
Broumovští benediktini spory o bývalé majetky prohrávají
Další téma, které si zaslouží pozornost, je ukončení soudního řízení o vracení benediktinského majetku na Broumovsku. "Benediktinští mniši podali 630 žádostí na Státní pozemkový úřad a přes tisíc žádostí na Lesy České republiky. Hodnoty majetků, které žádali zpět, jsou mnoha a mnohamilionové, soudí se o ně už delší dobu. Jeden soud prohráli na jaře 2013, druhý v další instanci v loňském roce, no a teď nám 19. ledna na ČT24 sdělili, že broumovští benediktini pozemky zpátky nedostanou s odůvodněním, že byly zabrány v rámci první pozemkové reformy v roce 1919 a další část podle Benešových dekretů v roce 1945 na základě skutečnosti, že ten řád kolaboroval s nacisty,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Takhle se ta informace objevila ve sdělovacích prostředcích, ale téměř žádná debata pak už kolem ní neproběhla. "Mimochodem asi je důležité vědět, že dnes je v Čechách benediktinů celkem dvacet, takže ten mnohamilionový majetek požaduje dvacet lidí, respektive nějaký právník vystupuje jménem dvaceti lidí, což je samo o sobě bizarní. V danou chvíli bych očekával, že budou pozváni zástupci státu a toho řádu, ale žádná věcná diskuze na téma chování jednotlivých církevních institucí za různých režimů, ať už to byl komunistický nebo nacistický, se neodehrála,“ podivuje se mediální odborník.
Nad Kalouskovým a Nečasovým restitučním kvapíkem se zavřela voda
Upozorňuje na to, že neproběhla žádná debata o tom, proč chtějí různí lidé nebo různé instituce posouvat restituční tečku, co je v tom za politický a ekonomický zájem. "Jako by se vlastně všechno uzavřelo tím, že nám pan Nečas s panem Kalouskem přijali zákon a velice rychle podepsali smlouvu o restituci miliardového majetku církvím a náboženským společnostem. Ústavní stížnost proti tomu byla neúspěšná, všechno běží a církve nás ujišťují o tom, že z toho už stát nic neuvidí, protože to budou investovat na finančních trzích, jak pravil pan Holub, sekretář České biskupské konference,“ podotýká Petr Žantovský.
"Takže se nám tady za naše veřejné prostředky vynořují krásné nové investiční společnosti. Možná katolická církev vstoupí na burzu, co já vím, a budete si moci koupit její akcie. A ty akcie určitě porostou, zejména budeme-li se chovat k těm církvím takto benevolentně a takto bezstarostně jim rozdávat majetky. Předpokládám, že benediktini nebo jejich právní zástupci ještě spustí nějakou soudní taškařici, třeba na úrovni Ústavního soudu. Uvidíme, jak to bude dál. Nicméně tenhle příběh je mimo jiné o mediální neschopnosti reflektovat ten problém. Jako bychom nevěděli, jak se k němu máme postavit, nebo co k němu říct,“ myslí si mediální analytik.
Je špatně, že v médiích neprobíhá diskuze o církevních restitucích
Zároveň nepovažuje za nijak důležité, co k tomu řeknou novináři. "Ale podstatné je, aby věděli, že mají nějaké lidi pozvat do studia, že o tom s těmi lidmi mají vést diskuzi, mají jim otevírat možnost, aby se k věcem vyjádřili. A nikoli jenom prosazovat nějakou svoji ideologii tak, jak se to děje ve věci Ukrajiny nebo často i ve věci těch islámských záležitostí. Takže na adresu českých médií platí, že neprobíhá žádná diskuze o církevních restitucích v jejich průběhu, a to je špatně. Mluvím samozřejmě o mainstreamových médiích, na webových médiích ta diskuze probíhá, to je třeba dodat,“ konstatuje Petr Žantovský.
Závěrem si nemůže nechat ujít porovnání rétoriky nynějšího amerického prezidenta a českých novinářů z předlistopadové doby. "Zaznamenal jsem z toho, co bylo k dispozici, Obamovu zprávu o stavu Unie a velmi mě zaujala větička, která mi strašně připomněla nějaké hodně staré časy. Pan prezident říkal: 'Chceme, aby se dobře mělo jen několik bohatých? Nebo chceme, aby se dobře vedlo všem?' A já si vybavil úvodníky v Rudém právu z osmdesátých let od pánů Janouškovce či Kojzara a dalších autorů. A říkal jsem si, že to je báječné, že nás teď americký prezident konečně poučí o společenském dobru a o té rovnosti,“ poznamenává mediální odborník.
Nikoho nezaujalo, že prezident USA volí slova předlistopadových novinářů
Jakoby komunismus ve studené válce vyhrál, když americký prezident hovoří nyní stejnými slovy, jakými v osmdesátých letech mluvil redaktor Rudého práva. "Tehdy by to bylo naprosto z žánru sci-fi, dnes je to realita. A co je na tom nejděsivější, že se nad tou realitou nikdo nepozastavuje. Nečetl jsem v tomto duchu jediný komentář, v němž by někoho zaujalo, že americký prezident je rétor, který používá rétoriku socialistických novinářů z období normalizace. To je úžasná věc, jak se otupila naše pozornost. Nebo s tím možná novináři souhlasí, že to tak má být, že se tyhle věci mají takhle říkat. Ale pak bychom to tedy měli vědět a pak bychom se měli hrdě přihlásit k odkazu leninské definice žurnalisty jako kolektivního agitátora a propagandisty,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
