Fakt, že se ve chvíli fatální srbské národní krize česká oficiální politika od svého tradičního, historického přítele a spojence Srbska zbaběle odvrátila a podpořila amputaci jeho historické kosovské součásti, je věc, o níž se ani podle Weigla Zemanovým zavilým odpůrcům nechce příliš nahlas hovořit a obhajovat ji. „Paralela s naším Mnichovem, oddělením Sudet a zbabělým chováním našich tehdejších spojenců vůči nám je více než zřejmá,“ dodává.

V návaznosti na to, že se kvůli tomu ozývá ostrá kritika kvůli porušování Ústavy a nabourávání oficiální české zahraniční politiky hlavou státu, protože za ní má odpovídat vláda, Weigl podotýká, že „naše země de facto už dlouho žádnou jednotnou vlastní, zahraniční politiku nemá“.